Studentům, kteří se učí něco o původních obyvatelích Ameriky, je často nabízeno jen minimum: rekonstrukce prvního Dne díkůvzdání, stavba španělské misie v Kalifornii z kostek cukru nebo memorování kartiček o Stezce slz těsně před zkouškou AP U.

Většině studentů ve Spojených státech se nedostává komplexního, promyšleného nebo dokonce přesného vzdělání v oblasti historie a kultury původních obyvatel Ameriky. Studie vědců z Pennsylvánské státní univerzity z roku 2015 zjistila, že 87 % obsahu vyučovaného o původních obyvatelích Ameriky zahrnuje pouze souvislosti z doby před rokem 1900. A 27 států ve svých dějepisných standardech neuvádí jména jednotlivých indiánů. „Když se podíváme na širší obraz vykreslený kvantitativními údaji,“ píší autoři studie, „je snadné tvrdit, že vyprávění o dějinách USA je bolestně jednostranné, pokud jde o vyprávění amerického příběhu, zejména s ohledem na zkušenosti původních obyvatel.“

Národní muzeum amerických indiánů při Smithsonově institutu si klade za cíl napravit tento stav prostřednictvím projektu Native Knowledge 360 Degrees (NK360°). Národní vzdělávací iniciativa muzea, která byla poprvé spuštěna v únoru 2018, navazuje na více než desetiletou práci muzea. Cílem této několikadílné iniciativy je zlepšit způsob výuky historie a kultury původních obyvatel Ameriky ve školách po celé zemi tím, že představí a vyzdvihne perspektivy a hlasy původních obyvatel. Právě včas před začátkem školního roku 2019-2020 vydala iniciativa tři nové plány výuky, které nabízejí hlubší pohled na inovace říše Inků, zkoumají, proč některé smlouvy mezi indiánskými kmeny a vládou USA selhaly, a poskytují hluboký průzkum kontextu a historie odsunu Čerokézů ve 30. letech 19. století.

Jádrem NK360° je „Essential Understandings“, desetidílný rámec, který má pedagogům pomoci přemýšlet o tom, jak vyučovat historii původních obyvatel. Některá z těchto chápání přímo zpochybňují narativy, které jsou již ve školách utvrzovány prostřednictvím učebnic a standardů, jako je například představa amerických indiánů jako monolitické skupiny: „Neexistuje jediná kultura nebo jazyk amerických indiánů. Američtí indiáni jsou jak jednotlivci, tak členové kmenové skupiny,“ tvrdí učební plán. Dalším mýtem, kterým se osnovy zabývají, je představa, že američtí indiáni jsou národem minulosti: „Identita původních obyvatel je dnes utvářena mnoha složitými sociálními, politickými, historickými a kulturními faktory“. A vyzdvihuje práci, kterou původní obyvatelé vykonali pro podporu své kulturní identity: „Na konci 20. a na počátku 21. století se mnoho komunit amerických indiánů snažilo oživit a znovu získat své jazyky a kultury.“

Tyto základní poznatky jsou základem online plánů výuky, které iniciativa vydává zdarma a které mohou učitelé používat ve svých třídách. Edwin Schupman, manažer NK360° a občan národa Muscogee (Creek), říká, že iniciativa se snaží „vyjít učitelům vstříc tam, kde jsou, jaké jsou jejich potřeby.“

Přestože pracovníci iniciativy mají rozsáhlé plány předmětů, které by chtěli časem pokrýt, plány lekcí se zatím zaměřují především na rozšíření témat, která se již ve škole vyučují – Den díkůvzdání, smlouvy mezi USA a USA.USA a americkými indiánskými národy, Stezka slz – tak, aby je pedagogové s větší pravděpodobností využívali.

Přemýšlejte o tom, jak se ve školách často vyučuje stěhování amerických indiánů. Studenti se dozvědí, že v čele této politiky stál prezident Andrew Jackson, který v roce 1830 podepsal zákon o stěhování indiánů. Tento zákon vedl k násilnému vystěhování národa Čerokíjů z dnešního amerického Jihu, včetně Georgie a Alabamy, na indiánské území (dnešní Oklahoma). Na této cestě zahynuly tisíce původních obyvatel, odtud název „Stezka slz“.

Tento pohled však zastírá, že ve stejném období bylo ze své půdy vyhnáno i několik dalších kmenů a že mnoho původních obyvatel se jejich odsunu aktivně bránilo. A pro Čerokíje je příchod na indiánské území „místem, kde se příběh obvykle zastaví, ale pro původní obyvatele se nezastavil, jakmile se tam dostali,“ říká Schupman.

Nejnovější plán lekce NK360° „The Trail of Tears: A Story of Cherokee Removal“, vytvořený ve spolupráci s národem Čerokíjů, nabízí komplexnější pohled na tuto často vyučovanou, ale málo pochopenou historickou kapitolu. Materiál přenáší dějiny do současnosti tím, že zahrnuje hlasy a pohledy původních obyvatel. „Máme rozhovory s členy komunit, jejichž rodiny byly součástí tohoto odsunu, od vůdců těchto komunit, kteří se dodnes potýkají s následky obnovy národa,“ říká Schupman. Materiál rovněž doplňuje již dříve vydané plány výuky „American Indian Removal: Co znamená odsun národa?“ a „Jak se šest různých indiánských národů snažilo vyhnout odsunu?“

Plány lekcí NK360° využívají badatelsky orientovanou výuku, která podporuje dovednosti kritického myšlení. Schupman říká: „Poskytnete otázky, dáte studentům primární a sekundární zdroje, které mají analyzovat, a nějaké aktivity, které mají dělat, aby pak mohli shromažďovat důkazy k zodpovězení těchto otázek.“ Lekce obsahují interaktivní prvky, jako jsou hry a nástroje pro anotaci textu, a multimediální prvky, včetně animovaných videí a rozhovorů s indiánskou mládeží, na které žáci podle průzkumu NK360° reagují pozitivně.

Jennifer Bumgarnerová, učitelka jazyků v sedmé třídě na venkově v Severní Karolíně, začala používat prvky z knihy Dějiny a kultury severních plání: Jak původní obyvatelé a národy prožívají sounáležitost?“ ve své třídě v loňském roce a byla nadšená tím, jak hladce zapadají do zkoumání komunity jejími žáky. „Materiály jsou velmi poutavé, velmi přátelské k žákům, velmi snadno se přizpůsobují,“ říká.“

Sandra Garcia, která vyučuje společenské vědy žáky sedmých a osmých tříd v programu dvojjazyčné imerze v Glendale v Kalifornii, říká, že „pro učitele je velmi časově náročné shromáždit všechny tyto zdroje“. Garcia dodává, že oceňuje, že NK360° materiály prověřuje, kombinuje a prezentuje v hotovém balíčku.

Bumgarnerová i Garcia se zúčastnily letního institutu NK360° pro učitele, který je součástí širšího celoročního programu profesního rozvoje. Čtyřdenního institutu se účastní asi 30 pedagogů z celé země, aby se naučili, jak lépe vyučovat historii a kulturu původních obyvatel Ameriky. Zkušenost s učením od instruktorů NK360° a spoluprací s ostatními účastníky dodala Garciové „velkou sebedůvěru při výuce tohoto předmětu i při výuce ostatních“ a dokonce ji povzbudila k poznávání původního dědictví její vlastní rodiny v Mexiku.

Toto léto přijela ze státu Washington Alison Martinová, aby se stala rezidenční učitelkou NK360° 2019. Martinová, zapsaná potomkyně kmene Karuků, si užívala možnost spolupracovat s ostatními zúčastněnými pedagogy – většina z nich nejsou domorodci a mnozí z nich se s původními obyvateli stýkají jen málo – na tom, jak tuto historii lépe vyučovat. „Existují učitelé s dobrými úmysly, kteří vyrostli v systému, který neučil nebo učil mylným představám. Tito učitelé vyrůstají a mají tuto slepou skvrnu,“ říká. Muzeum „se přímo zabývá tímto cyklem mylných představ, které mají kořeny v desetiletích a staletích špatného vzdělávání,“ dodává. „Je snadné odsunout domorodce jako bezvýznamné národy minulosti a pro učitele, kteří nejsou spojeni s domorodými komunitami, může být těžké pochopit, co to znamená být domorodcem v současné roli.“

Během působení v muzeu se Martin zaměřil na adaptaci výukového programu „We Have a Story to Tell: Native Peoples of the Chesapeake Region“ pro žáky čtvrtých tříd střední školy. Nyní, když se vrátila domů a začíná první rok jako učitelka na škole Úřadu pro indiánské záležitosti a desátým rokem pracuje s dětmi, plánuje Martinová vyzkoušet svůj přepracovaný plán výuky ve třídě. Její indiánští studenti již lépe chápou rozmanitost mezi domorodými komunitami, ale ona je nadšená, že je přiměje přemýšlet a zajímat se o indiánské komunity v celé zemi, například o kmen Piscataway v oblasti Washingtonu. Martinová chce, aby „vzdělávání původních obyvatel bylo pro děti zábavné a poutavé“, říká. „Měla by to být oslava domorodých komunit.“

Při svém rozvoji se iniciativa opírá o síť partnerství, od státních vzdělávacích úřadů až po domorodé národy a učitelské organizace, které jí pomáhají vytvářet nové učební plány, získávat učitele pro své programy profesního rozvoje a zavádět učební plány do škol po celé zemi.

Více než rok po zahájení je Schupman s přijetím programu spokojen. Obecněji však říká: „Myslím, že existuje mnoho nedorozumění ohledně potřeby větší inkluzivity a rovnosti. Že je to nějak revizionistické nebo ohrožující jiné skupiny lidí,“ říká. Ve své podstatě je NK360° o tom, aby původní Američané „vyprávěli svůj vlastní příběh, náš vlastní kolektivní příběh a odvedli při tom mnohem lepší práci.“

Pochopení historie původních Američanů „nám umožňuje lépe se vypořádat s problémy, kterým dnes jako národ čelíme,“ říká. „Kdybychom lépe rozuměli zkušenostem jiných lidí s věcmi, jako je přistěhovalectví nebo činnosti, jako je stěhování lidí – jejich dopadu -, myslím, že bychom pak byli méně náchylní k nepřesným vyprávěním a byli bychom schopnější reagovat promyšleným způsobem.“