V souvislosti se zprávou, že Hope Hicks se vrátí do Bílého domu – tentokrát jako asistentka Jareda Kushnera – znovu publikujeme tento článek z února 2018.

V těchto dnech není v brífinkové místnosti Bílého domu mnoho prostoru pro frivolnost, ale tisková mluvčí Sarah Huckabee Sandersová miluje narozeniny. V říjnový pátek vyzvala novináře, aby Hope Hicksové, „naší neuvěřitelné ředitelce komunikace“, poslali vzkaz a popřáli jí k 29. narozeninám. Hicksová je oslavila následující den rodinnou večeří v malém podniku Elm Street Oyster House v Greenwichi v Connecticutu se svou 85letou babičkou z otcovy strany, která je umělkyní, rodiči a sestrou Mary Grace a jejím manželem Wyotem Woodsem. Přes den s přestávkami vyřizovala narozeninové esemesky a do domu jejích rodičů byly doručeny květiny přinejmenším od jedné významné zpravodajské organizace.

Neustále zdvořilá a uctivá Hicksová, bývalá dětská modelka, se nepravděpodobně stala ředitelkou komunikace Bílého domu, což je role, o kterou nikdy neusilovala ani se na ni nepřipravovala. To, jak se prosadila v chaotickém Trumpově světě, kde tolik jiných šlo stranou, pramení z absence nároků, pozoruhodné vzhledem k jejímu privilegovanému původu a kruhům, v nichž se profesně i osobně pohybuje, a z vyrovnanosti, kterou má zřejmě v DNA.

Přestože sedí na jednom z nejmocnějších míst ve Washingtonu, stále se často kladou otázky, kdo přesně je Hope Hicksová a co se skrývá za její klidnou a chladnou fasádou? A nyní, což je nejdůležitější ze všeho, co věděla a kdy, když se ruské vyšetřování vedené zvláštním poradcem Robertem Muellerem zaměřuje na osoby z prezidentova nejbližšího okolí.

Právě tento týden vyšlo najevo, že Mark Corallo, bývalý mluvčí právního týmu prezidenta Trumpa, hodlá Muellerovi vypovídat o konferenčním hovoru s Trumpem a Hicksovou, který ho vedl k domněnce, že mohla uvažovat o bránění spravedlnosti. V tomto hovoru, který se uskutečnil v červenci 2017, se prezident a jeho asistenti snažili zformulovat odpověď na položené otázky ohledně schůzky představitelů jeho kampaně s ruským právníkem, který nabízel škodlivé informace o Hillary Clintonové.

Podle zpráv Corallo řekne, že e-maily od Donalda Trumpa mladšího, které schůzku domlouvaly – a spojovaly kampaň s Rusy -, byly něco jako kouřící zbraň, o které mu Hicksová údajně řekla, že „se nikdy nedostane ven“. Donald Trump ml. tyto e-maily později sám zveřejnil, ale Corallo bude vypovídat, že se domnívá, že Hicks mohl naznačovat, že by e-maily mohly být zničeny.

V prohlášení pro New York Times Hicksův právník Robert Trout napsal: „Jak většina novinářů ví, není mou praxí komentovat otázky médií. Toto si však zaslouží odpověď. Ona to nikdy neřekla. A myšlenka, že Hope Hicksová někdy navrhla, že e-maily nebo jiné dokumenty budou utajeny nebo zničeny, je zcela nepravdivá.“

To vše přichází v souvislosti s tím, že Carter Page, bývalý zahraničněpolitický poradce Trumpovy kampaně, řekl výboru pro zpravodajské služby Sněmovny reprezentantů, že Hicksová byla mezi těmi, které informoval o své návštěvě Ruska v červenci 2016. „Pouhá přítomnost v místnosti nebo v letadle nebo to, že je adresátem e-mailu, dokonce i jako ‚cc‘, stačí k tomu, aby se Muellerův tým dostal na radar a chtěl znát zapojení této osoby a kdo co udělal,“ říká Jacob Frenkel, právník ze společnosti Dickinson Wright, který během Clintonovy vlády pracoval v Úřadu nezávislého poradce.

Jakkoli se však situace zdá být nebezpečná, je důležité si uvědomit, že Hicksová překonala několikeré střídání moci a stala se nejdéle sloužící Trumpovou politickou asistentkou. Uprostřed chaosu se plynule přesunula od ředitelky strategické komunikace Bílého domu přes zastupující ředitelku komunikace, když její předchůdce Anthony Scaramucci během rekordních 11 dní implodoval, až nakonec v září 2017 získala titul a přestěhovala se do kanceláře přiléhající k Oválné pracovně.

Na otázku, jak hodnotí svého nástupce, Scaramucci prostřednictvím svého publicisty sdělil tento citát: „Hope je fantastický člověk a neúnavný pracovník. Je velmi loajální vůči prezidentovi, a co je ještě důležitější, rozumí vibracím a instinktům. Odvádí skvělou práci, což svědčí o její zralosti a profesionální prozíravosti.“ Sean Spicer, bývalý tiskový mluvčí Bílého domu, se odmítl vyjádřit.

Tato blízkost má svou cenu. Hicksová je jednou ze šesti spolupracovníků Bílého domu označených za klíčové svědky v Muellerově vyšetřování a krátce po svém povýšení na ředitelku komunikace si Hicksová najala Trouta, který je uveden v žebříčku The Best Lawyers in America ve čtyřech kategoriích, včetně obhajoby trestných činů bílých límečků.

Hicksová se narodila v Greenwichi v roce 1988 a již od útlého věku vynikala jako osoba neobyčejně nadaná pro zvládání obtížných okolností. Rodinný přítel říká, že ji učitelé žádali o pomoc, aby porozuměla neukázněným spolužákům, a na střední škole ji rodiče problémových teenagerů nechávali radit jako vrstevnici. Po absolvování Southern Methodist University v Dallasu v roce 2010, kde vystudovala angličtinu a hrála v lakrosovém týmu, se Hicksová vrátila do New Yorku, kde mezi její možnosti patřilo herectví (objevila se v jedné epizodě seriálu Guiding Light) a modeling, jako dříve pro Ralpha Laurena.

V roce 2011 se Hicksová seznámila s Matthewem Hiltzikem, newyorským komunikačním guru, na party u příležitosti Super Bowlu. Její otec Paul Hicks, v té době výkonný viceprezident pro komunikaci Národní fotbalové ligy, ji seznámil s Hiltzikem – mezi jehož klienty patří Katie Couricová, New York Jets a Sony Pictures Entertainment – s tím, že zkoumá oblast komunikace.

Následující rok se na festivalu fanoušků NFL v Indianapolisu s Hiltzikem znovu setkala, a to spolu s jedním z jeho tehdejších klientů Alecem Baldwinem, s nímž si kdysi četla a který se za ni podle legendy u Hiltzika přimluvil.

Hicks pro Hiltzika pracovala téměř tři roky. „Měla skvělou pracovní morálku,“ a aby pochopil, co to znamená v kontextu této administrativy, říká: „Vždycky jde o klienta, nikdy ne o ni; vždycky jde o to, aby byla práce hotová, ne o to, aby si stěžovala; vždycky jde o to, jak situaci zvládnout, a najít způsob, jak se dívat dopředu, aby byla lepší.“

V roce 2014 však Hicks z Hiltzikova působení odešel, aby pracoval pro jednorázového klienta, Ivanku Trumpovou. Během svého působení u Trumpových se Hicks staral o vztahy s veřejností pro módní řadu této dědičky a také o další projekty, na nichž se Ivanka podílela. Právě v této době její chladná profesionalita upoutala pozornost Donalda Trumpa.

Tak, že pouhých pět měsíců poté, co v srpnu 2014 nastoupila do Trump Organization na plný úvazek, byla vyzvána, aby nastoupila do vznikající Trumpovy kampaně jako jeho tisková mluvčí. V té době jí bylo 25 let, a přestože byla registrovanou republikánkou, neměla s politikou žádné zkušenosti.

Když Donald Trump v červnu 2015 oznámil, že bude usilovat o prezidentský úřad, nebylo mnoho lidí, kteří by ho brali vůbec vážně, natož natolik vážně, aby pracovali na jeho kampani. „Neměl moc lidí, kteří by o tu práci stáli nebo kterým by mohl věřit,“ říká Christopher Ruddy, šéf konzervativního zpravodajského webu Newsmax a Trumpův důvěrník. „Tehdy přišla Hope.“

„Byla to logistička a všichni jí dávali vysoké známky,“ dodává Ruddy, přestože není „zabiják“, což je nejvyšší kompliment, který Trump pro své oblíbence shání. Tak měří agresivitu a proaktivitu, říká Ruddy. „Lidé prostě nevidí dál než za její dobrý vzhled,“ říká. „Má vysokou míru kompetence. Neustále o ní slyším dobré věci.“

Přátelé říkají, že se obávala přijmout práci mluvčího kampaně, a to ne z důvodu, jak by se mohlo zdát. Vyrůstala v Greenwichi v Connecticutu, kde vládne republikánský establishment, a spojením s Trumpem riskovala společenské stigma. Ale o to jí nešlo. Se vším, co se týkalo Trumpa, se smířila. Byla jako člen rodiny, Hopester, jak jí říkal. Obávala se, že není tou správnou osobou, a nechtěla ho zklamat.

Přátelé jí radili, že to bude skvělá zkušenost, hodně se toho naučí a nakonec se bude moci vrátit do Trump Organization a ke své práci, kterou tam milovala. I v Greenwichi se lidé přizpůsobili, nechtěli soudit hvězdu rodného města podle toho, pro koho pracovala.

To bylo téměř před třemi lety a Hicksová v Bílém domě, kde je chaos normou, nejen přežila, ale i prosperovala. „Je to poslední z trumpovců,“ říká Roger Stone, Trumpův kamarád, který se s Trumpem stýká a stýká. „Pochází z peněz ze starého Greenwiche, je velmi vyrovnaná, nesmlouvavá a mimořádně diskrétní. Je jednou z mála lidí v prezidentově okolí, jejichž jediným programem je jeho úspěch. Fandím jí.“

Bývalý pracovník Trumpovy kampaně poznamenává, že Hicksová je „podobná Humě Abedinové, důvěrnici Hillary Clintonové. Dělá všechno od velkých důležitých rozhovorů až po to, že si zajde pro šálek kávy… nebo cokoli, co je potřeba, aby v danou chvíli uspěla. Jeho úspěch staví nad svůj vlastní.“

Když vyšla kniha Michaela Wolffa Fire and Fury (Oheň a zuřivost), vyšlo najevo, že zaměstnanci Bílého domu o Hicksové často mluví jako o Trumpově „skutečné dceři“, ačkoli když dojde na věc, není jasné, zda by to rodina vnímala stejně.

Přesto je Hicksové situace neobvyklá. Bez ohledu na její titul je Trump nepochybně svým vlastním ředitelem komunikace a výzvou pro Hicksovou je udržet si důvěryhodnost tváří v tvář četným krizím, nad nimiž má jen velmi malou nebo žádnou kontrolu.

„Vždy má bezvadné načasování,“ říká bývalý hlavní poradce Trumpovy kampaně pro komunikaci Jason Miller. „Když se objeví nějaká špatná zpráva, přihlásí se dobrovolně a řekne: ‚Prostě mu to půjdu říct, mám to‘. Museli jsme to udělat všichni, jen ona v tom byla lepší.“

Možná proto, domnívá se Miller, že Trump lépe snáší špatné zprávy, když pocházejí od Hicksové. „Existuje mylná představa o ventilování, a je to jiné, když vás má rád,“ říká. „Byl jsem na konci jeho ventilování a měl mě rád, ale ji měl rád mnohem víc. Pokud vás má rád, je naštvaný na situaci, která se děje, ne na vás. Pokud tě nemá rád, tak je naštvaný na tebe.“ „To je pravda.

Hicksová odmítla spolupracovat na tomto článku a skutečnost, že o ní bylo napsáno tak málo – alespoň s její účastí -, se zdá být klíčovým prvkem jejího dalšího zaměstnání. Tendence profesionálně spolupracovat s tiskem, ale osobně se vyhýbat záři reflektorů je něco, s čím se narodila.

Koneckonců její otec si vylámal zuby na podnikání prací pro Ogilvy & Mather, reklamní a marketingovou agenturu založenou legendárním Davidem Ogilvym, kterému se v dobách jeho největší slávy přezdívalo Otec reklamy. „Nikdy se nestavte mezi svého klienta a světla reflektorů,“ znělo jedno z Ogilvyho rčení, které si rodina Hicksových často opakovala. Ve skutečnosti mají vztahy s veřejností v rodině: Hopeův dědeček také pracoval v oboru a vedl PR pro Texaco během ropné krize v 70. letech, kdy byl benzín na příděl.

Podle těch, kteří ji znají, se Hicksová drží při zemi a navzdory dramatům dělá svou práci, jak nejlépe umí. Čte Trumpovy nálady, interpretuje jeho rozmary, zjišťuje, kdo je jak dlouho na odstřel, a někdy pomáhá klíčovým novinářům získat přízeň, pokud napsali něco, co se Trumpovi líbí, to je to, co dělá v zákulisí. Domlouvá s Trumpem rozhovory a sedí u nich. Je to spíše role zprostředkovatele než tradičního ředitele komunikace.

Když vyšla kniha Let Trump Be Trump, kterou napsali bývalí asistenti kampaně Corey Lewandowski a David Bossie, vyšlo najevo, že jednou ze zvláštností Hicksovy role bylo napařování tehdejších kandidátových obleků – dokud v nich ještě byl – v jeho soukromém letadle mezi jednotlivými závazky. „Vypařovala kalhoty poté, co byly několik dní na cestě v rámci kampaně,“ přiznává Miller. Když je měl na sobě? „To jsem viděl nejméně jednou – ale o kravaty se staral sám.“

Jestliže v blízkosti je síla, Hicks ji má. „Pravděpodobně byla od prvního dne z různých důvodů podceňována, a přesto tam stále je, a ano, má v tomto Bílém domě mocenské postavení,“ říká Michael Feldman, veterán ze Senátu a Clintonova Bílého domu. „Mnoho lidí, kteří ji možná podceňovali, s ní a jejím prostřednictvím nyní pracuje na tom, aby od této administrativy získali to, co potřebují.“

Hicksová může být špatně hodnocena kvůli svému mládí a kráse – ve skutečnosti může spoléhat na tyto přednosti, aby se v určitých případech ubránila tomu, že ji budou považovat za hrozbu – ale ani jedno není to, co ji drží v nejexkluzivnějších místnostech světa. Blízký rodinný přítel říká, že Hicksová umí poskytovat rady způsobem, který je přijatelný i pro lidi starší než ona. Je plynulá a přímá, víte, na čem je, a nikdy není konfrontační. Nikdy byste ji nepřistihli, jak volá reportérovi, aby si s ním užila Scaramucciho chvilku.

Nikdo, s kým jsem mluvil, nedokázal uvést příklad, kdy by mohla něco změnit na tom, jak Trump řešil nějakou situaci – to by byla kariérní sebevražda -, ale několik zdrojů poukázalo na setkání, kdy se Hicksová účastnila jednání s Asociací korespondentů Bílého domu ohledně „poolového“ zpravodajství o tehdejším novém prezidentovi, kde je vždy poblíž malá skupina reportérů a kameramanů.

Týden po volbách tehdejší nově zvolený prezident Trump opustil svůj bazén, aby si zašel na večeři do své oblíbené restaurace 21, a objevily se pochybnosti, zda uspořádání, které funguje již desítky let – kdy je vždy poblíž malá skupina reportérů s kamerou a zvukovou technikou -, přežije. Hicksová prý byla upřímně rozrušená, že k tomuto porušení protokolu došlo za jejího dohledu.

V té době slíbila, že novináři budou mít „veškerý přístup, jaký kdy měli za jakéhokoli prezidenta“, a ochranný bazén – kterého by se Trump rád zbavil – zůstává v platnosti dodnes.

Tato schopnost nabídnout Trumpovi zpětnou vazbu, aniž by ho vytočila, je jedním z důvodů, proč Hicksová v tomto Bílém domě přežila. Dalšími vysvětleními jejího úspěchu, jak je uvádí dlouholetý rodinný přítel, jsou dlouhé hodiny, které v Bílém domě tráví, a její sžíravá konzumace všeho, co se týká médií, už od dětství. „Od časopisu People až po brzkou adopci Twitteru, Instagramu a Facebooku,“ říká přítel, „tato generace, to jsou všichni digitální domorodci, ale ona šla dál. Od útlého věku byla v médiích velmi zběhlá.“

Rodinný přítel nezapomněl zdůraznit její zájem o seriál Zoufalé manželky a také Keeping Up with the Kardashians.

„Je neuvěřitelně pracovitá, což je její vlastnost už od dětství,“ říká přítel. „Její zájmy nejsou příliš široké, ale když se pro něco rozhodne, dá si s tím práci navíc.“ Například když se Hicksová jako studentka prvního ročníku SMU připojila k lakrosovému týmu, byla dobrá, ale ne skvělá. Aby to napravila, odjela na specializovaný letní kemp a celou dobu pracovala na svých dovednostech s holí. Ve druhém ročníku se dostala do univerzitního týmu.

Občas je téměř nemožné nepřirovnat Hicksovou k Tracy Flickové, fiktivní nadsázce z filmu Election, jejíž neukojitelná touha po úspěchu – a neochota přijmout cokoli menšího než dokonalost – z ní udělala něco jako popkulturní patronku posedlých cílevědomců.

Spolužák, který si nepřál být jmenován, diskutující o Hicksovi, ji chválil za její roli kapitána týmu. „Vždycky s námi jednala velmi pozitivně. V hloučku říkala: ‚Kluci, my to zvládneme‘, to říkala často. Nikdy nebyla frustrovaná a nejednala podle toho. Vždycky byla opravdu čistá hráčka. Měla velké odhodlání. To jsou vlastnosti, které se přenášejí i mimo hřiště, disciplína, tvrdá práce a dobré sportovní chování.“

Jistěže vystoupili. Během kampaně Hicks přilétal brzy a zůstával dlouho. Nikdy si nestěžovala. „Soustředila se téměř výhradně na kandidáta, na jinou než jinou agendu, a to rodina a nakonec i kandidát ocenili,“ říká rodinný přítel.

V Bílém domě je známá tím, že pracuje neúnavně. „V podstatě nemá žádný život mimo toto místo,“ říká její kolega. Je velmi disciplinovaná, každé ráno vstává ve čtyři nebo v půl páté, cvičí s činkami v posilovně ve své budově poblíž Bílého domu. Každý den uběhne tři míle a v Bílém domě je v 6:30 nebo 7:00.

Svého dlouholetého přítele Parkera McKeeho, absolventa Dukeovy univerzity a hráče lakrosu, rozešla během kampaně, což dávala za vinu její dlouhé pracovní době a nepravidelnému rozvrhu. A nezdá se, že by připravovala plán B: „Za stovky hodin, co jsem s ní byl,“ poznamenává jeden z kolegů, „jsem ji nikdy neslyšel mluvit o životě po Trumpovi.“

Má blízko ke své rodině a prostřednictvím textových zpráv a zpráv na Instagramu zůstává v kontaktu se svou matkou a starší sestrou Mary Grace, která pracuje jako záchranářka v Greenwichi a studuje ošetřovatelský program na St Vincent’s College. Její otec, který je nyní výkonným ředitelem poradenské firmy Glover Park Group, pravidelně pracovně pobývá ve Washingtonu a oba si na sebe najdou čas.

Ve světě mnoha křížových proudů a vzájemně se prolínajících ambicí Hope Hicksová přežívá, protože se nezdá, že by měla nějaké dlouhodobé washingtonské ambice. Jak říká rodinný přítel, „její služba je pro Trumpa, a ne odrazový můstek v její kariéře“.

„Je velmi prozíravá v tom, v čem je dobrá a v čem ne,“ pokračuje. „Je skvělá v mediální strategii a chápe Trumpovu touhu po velmi neobvyklém propojení. Na roli před kamerou opravdu není připravená.“ Jeden z reportérů vzpomíná, jak se s Hicksovou setkal v suterénu Trump Tower během transformace, a když se mu představila. „Vypadala zaraženě, jako jelen v záři reflektorů. Čekal jsem, že už bude na tisk trochu víc zvyklá. Měla za sebou kampaň. Myslím, že je tak trochu plachá.“

Hicksová je mimo Bílý dům vidět tak zřídka, že když šla nedávno na večeři do restaurace Woodward Table jen pár bloků od kampusu s tiskovou tajemnicí Sandersovou, dostalo se to do rubriky drbů deníku Washington Post. Při Trumpově cestě do Asie v roce 2017 zaujala titulky novin, když si na japonskou státní večeři oblékla smoking, „ne proto, že to byla neobvyklá módní volba, ale proto, že to byla neobvyklá politická volba“, říká Robin Givhanová, módní kritička deníku Washington Post.

Myšlenka smokingu pro ženy je stará, napsala v e-mailu, sahá až k Yvesu Saint Laurentovi a „převrací sexualitu naruby, stejně jako zažité představy o vzhledu moci.“

Reportérka z jednoho významného média z Bílého domu poukazuje na to, že Hicksová se vymyká předem daným názorům ve všech oblastech, a poznamenává, že Hicksová sice nikdy nebude konvenční ředitelkou pro komunikaci, ale v práci, kterou byla pověřena, se docela osvědčila. „Pije se mnohem méně Kool Aid. Je schopna vidět, jaká je realita, na rozdíl od toho, jakou realitu chce mít Trump.“

Je to zvláštní měřítko výkonu práce, kterého si je velmi dobře vědoma. „V hloubi duše ví, že v běžném Bílém domě by tuto práci nikdy neměla,“ říká rodinný přítel. Má dost sebevědomí na to, aby pochopila zvláštní povahu toho, co dělá a kde je a proč. „Trump je takový, jaký je, a pokud čekáte, že se změní, tak se to nestane,“ říká reportér, který s Hicksovou denně pracuje. Každý den se zabývá tím, co má před sebou, a zachovává si chladnou hlavu, což je záviděníhodná rovnováha, které se jiným nedaří dosáhnout.

Hicksová může následovat cestu Dee Dee Myersové, která přišla do Bílého domu na vysokou úroveň jako tisková mluvčí prezidenta Clintona, když byla mladá a neměla zkušenosti s provozem Bílého domu, říká Martha Joynt Kumar, politoložka, která se zaměřuje na prezidentský úřad. Myersová nyní vede firemní komunikaci ve společnosti Warner Brothers. „Práce v Bílém domě vám poskytne plášť, který vám pomůže přečkat jakoukoli krizi v jakémkoli oboru, v němž působíte po odchodu z Bílého domu. Žádné dny nebudou tak drsné jako ty v Bílém domě.“

Prozatím se D. Hicksová a D. Trumpová věnovaly předvolební kampani.C. je známo, že novináři nazývají Hicksovou Trumpovou našeptávačkou, a na otázku, zda má vliv, Jeff Mason, bývalý prezident Asociace korespondentů Bílého domu, bez váhání odpověděl: „Má skutečnou moc.“

Možná však více než moc má Hicksová diskrétnost, loajalitu a upřímnost – vlastnosti, které u ní Trump identifikoval již na začátku. A přestože je nejmladší osobou ve své funkci, je více zasvěcená a má k Trumpovi větší vztah než téměř kdokoli jiný v Bílém domě. Je po jeho boku od doby, kdy ještě neoznámil svůj záměr kandidovat, a přestože měla spoustu příležitostí se zviditelnit, rozumně se rozhodla to nedělat. Zdá se, že na člověka bez zkušeností s politickou komunikací se Hope Hicksová docela dobře adaptovala.

Tento příběh vyjde v některém z příštích čísel časopisu Town & Country. Předplatné

.