V úterý zveřejněné fotografie jako první dokumentují přítomnost Johna Demjanjuka v nacistickém táboře smrti Sobibor, a to osm let poté, co ho německý soud uznal vinným z účasti na vraždách 28 000 Židů.
Demjanjuk, který popíral, že by byl v Sobiboru, táboře vybudovaném v Polsku za nacistické okupace, se proti tomuto rozsudku odvolal, když v roce 2012 zemřel.
Dvě dosud nepublikované fotografie z archivu, který údajně patřil zástupci velitele tábora, ukazují muže podobného Demjanjukovi na snímcích s dalšími dozorci. Podle badatelů se muž na fotografiích, které byly pořízeny před 77 lety, podobá fotografii na Demjanjukově nacistickém průkazu totožnosti.
Němečtí historici tvrdí, že fotografie vyvracejí Demjanjukovo popírání, že by kdy sloužil v táboře nebo se podílel na realizaci konečného řešení.
Berlínské muzeum Topografie teroru minulý týden uvedlo, že fotografie byly nalezeny mezi předměty, které patřily Johannu Niemannovi, zástupci velitele Sobiboru, který byl zabit židovským vězněm se sekerou během povstání vězňů v roce 1943.
Muzeum uvedlo, že Demjanjuk se objevil na dvou fotografiích nalezených mezi trofejemi objevenými v Niemannově pozůstalosti. Dodalo, že sbírka dokumentuje nacistické zločiny v Polsku během operace Reinhard, tedy v období let 1941 až 1943, kdy bylo ve vyhlazovacích táborech Sobibor, Treblinka a Belzec zavražděno 1,7 milionu Židů.
Sbírka, kterou Niemannův vnuk před několika lety předal německým historikům zkoumajícím nacistické válečné zločiny, obsahuje 361 fotografií se vzácnými pohledy na Sobibor a další místa, kde Niemann sloužil v letech 1930 až 1943. Padesát z nich pořídili nacisté sloužící v Sobiboru a zaměřují se na „táborové zážitky“ nacistů – večírky, večeře, tance a konzumaci alkoholu – jen kousek od plynových komor, kde byli Židé vražděni.
- Dvojčata byla osvobozena z Osvětimi, ale ne od Mengeleho
- Těžká práce, masové střílení a plynové komory: Na fotografiích je vidět vstupní brána tábora s nápisem „Sonderkommando“, domy obklopené dvorky s květinami a hospodářskými zvířaty i ubikace pro personál, které vypadají jako ubytování v letovisku. Na téměř žádné z fotografií nejsou zachyceni židovští vězni. Na některých z nich jsou sotva rozeznatelní někteří židovští nuceně nasazení dělníci a dozorci.
Vyšetřovatelé ukázali fotografie přeživším z tábora, aby dokončili svou práci, mezi nimi i Semjonu Rosenfeldovi, který před rokem zemřel v Izraeli.
Některé fotografie ukazují další zastávky na Niemannově vražedné cestě: místa, kde byly v rámci programu T4 (eutanazie) zabity desetitisíce německých invalidů, tábory Sachsenhausen a Belzec a jeho službu v Sobiboru od září 1942 do jeho smrti v říjnu 1943. Sbírka zachycuje nacisty v kostýmech, bavící se a usmívající se při jízdě na kajaku. Na jednom z obrázků se objevuje i Hitler.
Snímky, které byly zaslány do Muzea holocaustu ve Washingtonu, se objeví také v nové knize, kterou pod názvem „Fotografie ze Sobiboru“ („Fotos aus Sobibor“) vydává v Německu nakladatelství Metropol. Projekt zastřešuje institut studující nacistické válečné zločiny při Stuttgartské univerzitě a Vzdělávací centrum Stanislava Hantze.
Demjanjuk narozený na Ukrajině byl za druhé světové války zajat Němci. Později se stal dozorcem v táboře smrti poté, co prošel výcvikem v táboře zvaném Trawniki spolu s desítkami sovětských vězňů, kteří byli přiděleni ke spolupráci s SS. Dozorci se podíleli na všech fázích vyhlazování v táborech, od strážní služby přes strkání vězňů do plynových komor až po popravy zastřelením.
Demjanjuk po válce emigroval do Spojených států a našel si práci jako dělník v autodílně v Clevelandu ve státě Ohio. Kvůli podezření z účasti na nacistických válečných zločinech byl dvakrát zbaven amerického občanství. V polovině 80. let byl vydán do Izraele, kde byl v roce 1988 shledán vinným a odsouzen k trestu smrti za to, že byl známým dozorcem „Ivana Hrozného“, který obsluhoval plynové komory ve vyhlazovacím táboře Treblinka. Tento rozsudek byl v roce 1993 zrušen izraelským Nejvyšším soudem, který se odvolával na pochybnosti o jeho totožnosti.
Demjanjuk byl prvním údajným nacistickým válečným zločincem souzeným v Izraeli od dob strůjce holocaustu Adolfa Eichmanna, který byl souzen a popraven v roce 1962.
Po osvobozujícím rozsudku se Demjanjuk vrátil do Spojených států, ale v roce 2009 byl znovu vydán, tentokrát do Německa. Tam byl usvědčen z podílu na vyvraždění 28 000 Židů v Sobiboru a odsouzen k pěti letům vězení. Zemřel v roce 2012 ve věku 91 let, když čekal na odvolání proti tomuto rozsudku. Německý soud ho prohlásil za „technicky stále považovaného za nevinného“, protože zemřel dříve, než mohlo být projednáno jeho odvolání.
Demjanjuk až do své smrti popíral, že by sloužil v jakýchkoli táborech smrti, a popíral také, že by pomáhal nacistům provádět konečné řešení. Sám prý byl ve skutečnosti obětí nacistů – válečným zajatcem. Jeho advokáti uvedli, že byl odsouzen na základě zfalšovaných dokumentů, podle nichž sloužil v Sobiboru.
Německý historik Martin Cüppers, jeden z vedoucích nové studie, uvedl, že identifikace Damjanjuka na jedné z fotografií byla provedena prostřednictvím biometrického vyšetření německou policií.
Damjanjukův syn John Demjanjuk mladší v reakci na to napsal, citovala ho agentura Reuters: „Fotografie rozhodně nejsou důkazem toho, že můj otec byl v Sobiboru, a po forenzním zkoumání ho mohou dokonce očistit.“
.