Helen Morgan, původním jménem Helen Riggins, (narozena 2. srpna 1900, Danville, Ill., USA – zemřela 8. října 1941, Chicago, Ill), americká herečka a zpěvačka, jejíž talent se nejvíce projevil ve 20. a 30. letech 20. století jako interpretka písní o zlomených srdcích a těžkém životě v nočních klubech.

Helen Rigginsová přijala jméno Morganová v dětství, když se její rozvedená matka znovu provdala. O jejím vstupu do showbyznysu se dochovaly různé protichůdné zprávy, ale zřejmě získala určité hlasové vzdělání, zpívala ve speakeasies a v roce 1920 získala místo ve sboru Sally Florenze Ziegfelda. Další zpívání v nočních klubech v Chicagu a snad i soutěž krásy v Montrealu vedly k malé roli ve filmu Skandály George Whitea v roce 1925. V témže roce získala angažmá v klubu Billy Rose’s Backstage, kde ji stísněné poměry nutily sedět na klavíru jejího komparzisty, což se brzy stalo jejím poznávacím znamením.

Na Broadwayi se Morganová objevila ve filmech Americana (1926), Grand Guignol (1927) a Show Boat (1927), v němž se stala senzací zpěvem „Bill“ a „Can’t Help Lovin‘ Dat Man“. Hrála ve filmu Sweet Adeline (1929), kde zpívala „Don’t Ever Leave Me“ a „Why Was I Born?“. Mezi její pozdější, méně úspěšná představení patří The Ziegfeld Follies z roku 1931, Memory (1934), George White’s Scandals z roku 1936 a A Night at the Moulin Rouge (1939). Objevila se také v řadě filmů, například Applause (1929), Roadhouse Nights (1930), Sweet Music (1935), Frankie and Johnnie (1935) a Show Boat (1936).

Morganova skutečná síla však byla v roli klubové zpěvačky. Byla malá a bledá, měla sladký, neumělý a bluesově zabarvený hlas, který z ní dělal ideální interpretku nového druhu populární písně, která vznikala ve 20. a 30. letech: ironické, někdy hořké, výrazně městské a plné zklamání, osamělosti a neradostného hédonismu, které naplňovaly zakouřené kluby.