Harold Wilson, celým jménem James Harold Wilson, baron Wilson of Rievaulx, (narozen 11. března 1916, Huddersfield, Yorkshire, Anglie – zemřel 24. května 1995, Londýn), politik Labouristické strany, v letech 1964-1970 a 1974-1976 předseda vlády Spojeného království.

Syn průmyslového chemika Wilson získal vzdělání na Oxfordské univerzitě, kde jako člen University College (1938-39) spolupracoval se sirem Williamem (později 1. baronem) Beveridgem na práci, která vedla k Beveridgově epochální zprávě (1942) obhajující sociální pojištění a další sociální opatření. Po vypuknutí druhé světové války byl Wilson povolán do státní služby. Jako ředitel ekonomiky a statistiky (1943-44) na ministerstvu paliv a energetiky vypracoval studii o důlním průmyslu. Jeho kniha New Deal for Coal (1945) se stala základem plánů Labouristické strany na znárodnění uhelných dolů.

V roce 1945 byl Wilson poprvé zvolen do Dolní sněmovny a v roce 1947 byl jmenován prezidentem Board of Trade a ve svých 31 letech se stal nejmladším ministrem britské vlády od Williama Pitta mladšího v roce 1792. Na svůj post Wilson rezignoval v dubnu 1951 na protest proti zavedení poplatků za národní zdravotní služby za účelem financování vyzbrojování pro korejskou válku. Stal se mluvčím labouristů pro oblast financí a zahraničních věcí a v roce 1960 vyzval levicového kandidáta Hugha Gaitskella na post předsedy strany. To se nepodařilo, ale po Gaitskellově smrti v roce 1963 byl Wilson zvolen předsedou Labouristické strany. Pracoval na konsolidaci strany a po vítězství labouristů v parlamentních volbách v roce 1964 se stal premiérem.

V roce 1965 se Wilsonovi nepodařilo odvrátit nezákonné vyhlášení nezávislosti bělošskou menšinovou vládou britské kolonie Rhodesie a jeho následná snaha svrhnout povstaleckou vládu spíše pomocí hospodářských sankcí než vojenskou silou ztroskotala. Wilson se vyhnul přímému vojenskému zapojení Velké Británie do války ve Vietnamu, ačkoli slovně podpořil válečné úsilí USA. Jeho vláda zakázala trest smrti (1965) a zahájila činnost Otevřené univerzity pro další vzdělávání. Ve všeobecných volbách v roce 1966 Wilson rozšířil volební většinu své strany, ale jeho popularita koncem šedesátých let klesla, mimo jiné kvůli tomu, že krátce před devalvací libry (18. listopadu 1967) převzal přímou odpovědnost za ekonomiku. S rostoucí nezaměstnaností a sílícími odborářskými spory zvítězili v parlamentních volbách v červnu 1970 konzervativci a Wilson odstoupil.

V parlamentních volbách v únoru 1974 získali konzervativci nadpoloviční většinu hlasů, ale nebyli schopni vytvořit koalici, a tak Wilson v březnu tohoto roku sestavil vládu. Tato vláda trvala až do října, kdy po druhých parlamentních volbách během osmi měsíců získal těsnou většinu. Wilsonova obratnost udržet pohromadě stranu sociálních demokratů, odborářů a levičáků nebyla nikdy podrobena tak těžké zkoušce jako v roce 1975. Jeho strana byla hluboce rozdělena v otázce nového členství Británie v Evropském hospodářském společenství (EHS). Červnovým referendem o členství v EHS se Wilsonovi podařilo nejen potvrdit britské členství v EHS drtivou většinou, ale také ukončit ostrý, dlouholetý spor uvnitř strany. V Británii však pokračovaly hospodářské potíže a 16. března 1976, kdy se libra potácela a brzy měl být předložen klíčový rozpočet, oznámil Wilson ohromenému kabinetu svou rezignaci. Motivy této rezignace, k níž došlo tři roky před dalšími plánovanými volbami, zůstávají nejasné. V dubnu královna jmenovala Wilsona rytířem Podvazkového řádu a v roce 1983 byl jmenován doživotním peerem.

Jako dokonalý politik vyhrál Wilson čtyři z pěti parlamentních voleb, což je více než kterýkoli jiný poválečný britský vůdce jakékoli strany. Jeho vlastní verzi politiky v jeho době lze nalézt v knihách The Labour Government, 1964-1970 (1971), The Governance of Britain (1976) a Final Term: Vláda labouristů v letech 1974-76 (1979).