Ve světě raného rhythm & blues a doo wopu byl Hank Ballard definicí zemitosti. Ačkoli byl ovlivněn vysoce energickými gospelovými vokálními skupinami, Ballardova hudba se skupinou Midnighters nemohla být tematicky diametrálně odlišnější: jeho texty byly plné chlípných dvojsmyslů, které ponechávaly jen málo prostoru představivosti a posouvaly hranice toho, co bylo v 50. letech považováno za přijatelné. Jeho písně byly někdy v rozhlase zakázány, ale to z něj udělalo ještě většího oblíbence černošského publika. Ballardův tvrdý, rytmický styl měl také nedoceněný vliv na syrovější stránku R&B, zejména na mladého Jamese Browna; navíc se jeho skladba „The Twist“ – nahraná pro hit Chubbyho Checkera – stala jedním z největších hitů v historii rock &rollu.
Hank Ballard se narodil 18. listopadu 1927 (podle rodného listu) v Detroitu, ale po otcově smrti se jako malé dítě přestěhoval do Bessemeru ve státě AL. Tam začal zpívat v kostele, a když se v 15 letech vrátil do Detroitu, začal při práci na montážní lince automobilky Ford zakládat doo wopovou skupinu. Přibližně ve stejné době organizovali zpěváci Henry Booth a Charles Sutton doo wopovou skupinu Royals, v níž údajně jednu dobu působili také Jackie Wilson a budoucí člen Four Top Levi Stubbs; nakonec se skupina rozrostla o zpěváky Lawsona Smithe a Sonnyho Woodse a drsného kytaristu Alonza Tuckera. Royals, kteří zpočátku kopírovali uhlazený styl Sonnyho Tila & Orioles, byli v roce 1952 objeveni Johnnym Otisem a podepsali smlouvu s Federal Records. Když však v roce 1953 nahradil Smithe Hank Ballard, přijali drsnější, hepáčtější zvuk v souladu s Ballardovými četnými původními skladbami a vlivem Clydea McPhattera. První Ballardovou nahrávkou se skupinou byla v roce 1953 skladba „Get It“, která se dostala do první desítky hitparády R&B, ale teprve následující rok vyšla žebravá „Work With Me Annie“, která skupinu skutečně zlomila (v té době si změnili název na Midnighters, aby se vyhnuli záměně s Five Royales). „Work With Me Annie“ se dostala na vrchol žebříčku R&B a téměř se dostala do popové Top 20, přestože řada rozhlasových stanic odmítla píseň vysílat. Inspirovala řadu nahrávek s odpověďmi a samotní Midnighters vstoupili do boje s pokračováními „Annie Had a Baby“ (další vítěz R&B hitparády) a „Annie’s Aunt Fannie“. Zaznamenali také další velký hit s Ballardem napsanou skladbou „Sexy Ways“, která upevnila jejich pověst nejriskantnějšího interpreta R&B.
Avšak poté, co se tempo „Work With Me Annie“ zpomalilo, se zdálo, že Midnighters nevědí, jak ho znovu získat. Téměř tři a půl roku vydrželi bez dalšího velkého hitu a s úpadkem jejich štěstí přišly i četné personální změny. Na místo Suttona se vrátil Lawson Smith, Norman Thrasher nahradil Sonnyho Woodse a Tuckerův kytarový post zaujal nejprve Arthur Porter a poté Cal Green. Ballard se pokusil dostat svou skladbu „The Twist“ z roku 1958 k Vee-Jay, která odmítla vydat verzi, kterou nahráli; King, mateřský label Federal, ji vydal v roce 1959 jako B stranu R&B comebackového baladického hitu Midnighters „Teardrops on Your Letter“. Přesto si „The Twist“ získala pozornost a našla si příznivce v moderátorovi American Bandstand Dicku Clarkovi, který na píseň upozornil Chubbyho Checkera; zbytek se stal historií, protože „The Twist“ se stala první písní, která se dostala na první místo ve dvou zcela odlišných žebříčcích. Ballard and the Midnighters z tohoto zviditelnění těžili a v roce 1960 získali s písněmi „Finger Poppin‘ Time“ a „Let’s Go, Let’s Go, Let’s Go“ své první popové singly v Top Ten. Následovalo několik dalších R&B hitů, většinou tanečně zaměřených písní v duchu „The Twist“, než studna vyschla podruhé. The Midnighters se postupně rozpadli a Ballard začal vystupovat sólově; koncem 60. let spolupracoval s dlouholetým fanouškem Jamesem Brownem, který pro Ballarda na přelomu 60. a 70. let produkoval několik singlů. Po delší hudební odmlce Ballard v polovině 80. let znovu založil skupinu Midnighters, nejprve jako ženskou, poté jako mužskou, a začal opět koncertovat. V roce 1990 se Ballard dočkal ocenění jako R&B inovátor, když byl zvolen do Rock &rollové síně slávy. Po několika letech, kdy trpěl rakovinou hrdla, Ballard v březnu 2003 tiše zemřel ve svém domě v Los Angeles.