Gloria Naylor se narodila 25. ledna 1950 v Harlemu, měsíc poté, co její rodiče Alberta a Roosevelt Naylorovi přijeli do New Yorku. Její rodiče byli pachtýři z Robinsonville ve státě Mississippi a její matka byla obzvlášť odhodlaná, aby se jejím dětem, Glorii a dvěma mladším sestrám, dostalo toho nejlepšího vzdělání, jaké jim lze poskytnout. Už jako zemědělská dělnice Alberta Naylorová používala část své skromné mzdy na nákup knih, které jí segregované knihovny v Mississippi odpíraly. Když byla Gloria dost stará na to, aby se mohla podepsat, začala ji matka vodit do knihovny. Naylorová se stala vášnivou čtenářkou a už jako dítě začala psát básně a povídky.

Alberta Naylorová pracovala jako telefonní operátorka a Roosevelt Naylor byl motoristou v newyorské dopravě. Rodina se nakonec přestěhovala do Queensu. Naylor byl dobrý student, navštěvoval třídy pro nadané a talentované. Po absolvování střední školy se rozhodla odložit studium, aby mohla sloužit jako misionářka Svědků Jehovových. Na toto rozhodnutí měl velký vliv atentát na Martina Luthera Kinga ml. Naylorová cítila, že musí pracovat na změně světa, a představa teokratické vlády svědků jí připadala jako schůdné řešení. V letech 1968-1975 působila jako proselytistka v New Yorku, Severní Karolíně a na Floridě.

Podrážděna omezeními náboženství a povzbuzena potřebou rozvíjet své nadání se zapsala na Medgar Evers campus Brooklyn College. Pracovala jako telefonní operátorka v newyorských hotelech a pokračovala ve studiu ošetřovatelství. Když se však ukázalo, že dává přednost hodinám literatury, přestoupila na obor angličtina. Jako vášnivá čtenářka již od dětství obdivovala spisovatele, jako jsou Austenová, Dickens, Brontëovi, Faulkner, Ellison a Baldwin. Brzy však poznala, že všichni tito spisovatelé jsou buď „muži, nebo běloši“.

Naštěstí ji hodiny tvůrčího psaní seznámily s Toni Morrisonovou. Byl to pro ni inspirativní objev. Ačkoli se Naylorová tehdy považovala za básnířku, Morrisonová se jí stala vzorem pro ztvárnění vlastní reality a pro tvorbu krásného jazyka. Naylor začala navštěvovat Morrisonové čtení a zdokonalovat se v psaní beletrie.

V roce 1980 vstoupila Naylor do manželství, které trvalo deset dní. Téhož roku publikovala svou první povídku v časopise Essence. Tajemník prezidenta nakladatelství Viking, který byl přítelem přítele, rozeslal v lednu 1981 čtyři Naylořiny povídky mezi redaktory. O dva týdny později měla Naylorová smlouvu na knihu, z níž se nakonec staly Ženy z Brewster Place: A Novel in Seven Stories (1982). Román je vlastně cyklem vzájemně propojených povídek o sedmi ženách různého původu, které žijí ve zchátralém domě na Brewster Place, ponuré ulici odříznuté od zbytku města zdí. Navzdory rozdílům je všechny spojuje neschopnost splnit si sny odložené kvůli rasismu a sexismu. Ženy z Brewster Place získaly v roce 1983 Americkou knižní cenu za nejlepší prvotinu.

V roce 1981 Naylorová získala bakalářský titul na Brooklyn College a s využitím zálohy z Žen z Brewster Place se vydala na krátký pobyt do Španělska po vzoru emigrantských dobrodružství Hemingwaye a Baldwina. Jako svobodná žena cestovala sama, často ji oslovovali muži a ona začala pociťovat nelibost nad tím, že nemá takovou svobodu objevování, jaké se těší spisovatelé-muži, bílí i černí. Zavřela se v penzionu v Cádizu a začala psát Linden Hills (1985).

Počáteční nápad na tento román ovlivnila četba Pekla v kurzu velké literatury na Brooklynské univerzitě. Linden Hills je afroamerická čtvrť střední třídy vytvořená podle vzoru kruhové geografie Dantova pekla. Dva mladší básníci, outsideři v Linden Hills, kteří týden před Vánocemi hledají práci, objevují neurózy a zločiny buržoazních obyvatel, kteří se vzdali kultury a hodnot kvůli materiálnímu zisku.

V roce 1981 se Naylorová zapsala do postgraduálního programu afroamerických studií na Yale. Považovala za důležité studovat díla, která „byla odrazem mě a mé existence a zkušenosti“ (Goldstein). Magisterský titul získala v roce 1983.

V roce 1988 vyšel třetí román Naylorové s názvem Mama Day. Jeho dějištěm je New York a Willow Springs, mořský ostrov u pobřeží Georgie a Jižní Karolíny, jehož nejmocnější obyvatelkou je Miranda (Mama) Day, léčitelka a kouzelnice. Když milovaná neteř Mama Dayové, Cocoa, přivede na návštěvu svého manžela George, všichni se zapletou do spiknutí, jehož cílem je zachránit Cocou před smrtící kletbou. Naylor zkoumala konflikty mezi muži a ženami, přičemž ženu vykreslila jako zásobárnu smyslnosti a citů a muže jako podstatu racionality. Stejně jako v ostatních Naylorových románech i v tomto se ozývají vlivy tradiční literatury, tentokrát Shakespearovy Bouře.

Naylor napsal další dvě díla Baileyho kavárna (1992) a dramatickou verzi příběhu pro divadlo z roku 1994. V knize Bailey’s Cafe vydané v roce 1992 se Naylor zaměřil na zajímavé osudy majitelů bistra a jeho různých návštěvníků. V tomto románu Naylorová prokazuje svou schopnost nacházet hrdinství v životech obyčejných lidí a zároveň ukazuje jejich frustraci z toho, že se nemohou vymanit ze svého životního postavení. Naylorová je také jedinou zakladatelkou nezávislé filmové společnosti One Way Productions.

Gloria Naylorová získala stipendium od National Endowment of the Arts (1985) a Guggenheimovo stipendium (1988), Naylorová byla jednou z mála Afroameričanek, kterým se této pocty kdy dostalo. V roce 1985 působila jako lektorka kulturní výměny pro Informační agenturu Spojených států v Indii. Působila jako rezidenční spisovatelka v Cummington Community of Arts (léto 1983); dále jako hostující profesorka na George Washington University (1983-1984), University of Pennsylvania (1986), New York University (jaro 1986), Princeton (1986-1987), Boston University (1987), Brandeis University (1988) a Cornell (1988).

.