George Boole se narodil před 200 lety, 2. listopadu 1815, jako syn ševce v Lincolnshire v jižní Anglii. Jako matematik byl z velké části samouk (v 16 letech přečetl Lacroixův Diferenciální a integrální počet ve francouzském originále), měl však štěstí, že získal mentorství od Augusta de Morgana. V době, kdy byl ředitelem soukromé školy, začal Boole originálně pracovat na kalkulu, diferenciálních rovnicích a analytické geometrii a publikoval 11 prvních článků v Cambridge Mathematical Journal (ačkoli nikdy nenavštěvoval Cambridgeskou univerzitu). V roce 1844 byla jeho první publikace v prestižním časopise Transactions of the Royal Society of London oceněna zlatou medailí a o několik let později se stal členem Královské společnosti. V roce 1849 byl jmenován profesorem matematiky na nově založené Queen’s College v irském Corku, kde se zasloužil o vynikající pedagogickou a vědeckou kariéru. Publikoval 60 matematických prací a čtyři knihy.

Boole zemřel 8. prosince 1864, ve své době uznávaný jako přední matematik a reformátor vzdělávání. Jeho 400stránkové opus magnum, Zkoumání zákonů myšlení (1853), je plné algebry, teorie funkcí, logiky a pravděpodobnosti. Přestože explicitně nedefinuje „booleovskou algebru“ jedniček a nul, na níž závisí digitální svět, inspirovala mnoho pozdějších průkopníků. Logik Henry Sheffer vytvořil v roce 1913 termín „booleovská algebra“ a Whiteheadova a Russellova revidovaná Principia Mathematica (1925-27) jej zpopularizovala. Claude Shannon se s Boolem seznámil na hodinách filozofie na Michiganské univerzitě a následně ve své magisterské práci na Massachusettském technologickém institutu v roce 1937 rozvinul hluboký vhled spojující Booleovu algebru s telefonními spínacími obvody. Současně Viktor Šestakov v Moskvě učinil téměř identický objev, ale své poznatky publikoval až v roce 1941. V tomto případě, stejně jako v mnoha jiných, tedy platí, že „úspěch má tisíc otců“, ale zásadní základ položila právě Booleova seminární práce.