(Foto: Squelle)

Válka z roku 1812 skončila mezi Spojenými státy a Velkou Británií remízou. Mohla však pro Spojené státy skončit špatně, zejména v druhé polovině roku 1814. Prezident Madison proto po válce slíbil, že posílí vojenské schopnosti země.

Ve válce za americkou revoluci i ve válce roku 1812 podnikali Britové invaze po jezeře Champlain v naději, že rozetnou Ameriku na dvě části. Aby se to již nikdy nemohlo opakovat, nařídila Madisonova vláda výstavbu moderní těžké pevnosti na newyorském břehu jezera Champlain. Místo pojmenovala Fort Montgomery na počest generála Richarda Montgomeryho, hrdiny americké revoluční války.

Inženýři začali se stavbou pevnosti v roce 1816. Fort Montgomery umístili na Island Point, malý výběžek vybíhající do nejsevernějšího cípu jezera Champlain. Fort měl mít po dokončení tvar osmiúhelníku a 30 stop vysoké kamenné zdi, na nichž mělo být rozmístěno 125 děl. Žádná britská válečná loď by kolem ní nemohla proplout, aniž by se dostala pod těžkou palbu.

S pevností byl jen jeden malý problém. Kvůli chybě při vyměřování byla omylem postavena půl míle severně od kanadské hranice.

Oops!“

Podle Pařížské smlouvy z roku 1783 byla hranicí mezi New Yorkem a Quebecem 45. rovnoběžka. Předchozí chápání polohy této zeměpisné šířky však bylo chybné.

Tuto skutečnost zjistili zeměměřiči v roce 1818. V té době již USA vynaložily na stavbu 275 000 dolarů, což bylo tehdy poměrně dost peněz. Americká vláda okamžitě nařídila zastavit stavbu a místo opustila. Fort Montgomery se stal známým jako „Fort Blunder“.

Teprve v roce 1842 USA a Velká Británie tento problém vyřešily. Websterova-Ashburtonova smlouva stanovila, že bude platit původní ujednání o hranicích:

stará hraniční čára vyměřená a vyznačená Valentinem a Collinsem před rokem 1774 jako 45. stupeň severní šířky, která byla známa a chápána jako linie skutečného rozdělení mezi státy New York a Vermont na jedné straně a britskou provincií Kanada na straně druhé; a od uvedeného průsečíku na západ podél uvedené dělící čáry, jak byla dosud známa a chápána, až k řece Irokéz nebo Se Lawrence.

Stavba byla obnovena v roce 1844 poté, co místní obyvatelé strávili více než dvě desetiletí pleněním místa kvůli kameni. Byl využíván a obsluhován až do 20. let 20. století, kdy americká vláda místo prodala v dražbě. Další fotografie si můžete prohlédnout zde.