Oceánská litosféra se skládá především z mafické (bohaté na hořčík a železo) kůry a ultramafického (více než 90 % mafického) pláště a je hustší než kontinentální litosféra. Stárnutím se zhušťuje a vzdaluje od středooceánského hřbetu. K tomuto zhušťování dochází vodivým ochlazováním, které přeměňuje horkou astenosféru na litosférický plášť. Po dobu desítek milionů let byl méně hustý než astenosféra, ale poté se stává stále hustším. Gravitační nestabilita zralé oceánské litosféry má za následek, že při sbližování tektonických desek se oceánská litosféra vždy propadá pod převládající litosféru. Nová oceánská litosféra neustále vzniká na středooceánských hřbetech a v subdukčních zónách je recyklována zpět do pláště, takže oceánská litosféra je mnohem mladší než její kontinentální protějšek. Nejstarší oceánská litosféra je stará asi 170 milionů let ve srovnání s částmi kontinentální litosféry, které jsou staré miliardy let.

Kontinentální litosféra se také nazývá kontinentální kůra. Je to vrstva vyvřelých, sedimentárních hornin, která tvoří kontinenty a kontinentální šelfy. Tato vrstva se skládá převážně ze žulových hornin. Kontinentální kůra má také menší hustotu než oceánská kůra, i když je podstatně silnější(25 až 70 km oproti 7-10 km). Kontinentální kůra dnes pokrývá asi 40 % zemského povrchu, ale kontinentální kůra tvoří asi 70 % objemu zemské kůry. Většina vědců se domnívá, že na Zemi původně žádná kontinentální kůra nebyla, ale kontinentální kůra nakonec vznikla částečnou diferenciací oceánské kůry v průběhu věků. Tento proces byl především výsledkem vulkanismu a subdukce.

Po litosféře sice přímo nechodíme, ale utváří každý topografický útvar, který vidíme. Pohyb tektonických desek představoval v průběhu věků pro naši planetu mnoho různých tvarů a bude měnit naši geografii, dokud naše planeta nepřestane existovat.