11.1.3 Údolí Arun
Granulitizovanou eklogitovou horninu popsali Lombardo a Rolgo (2000 viz Guillot et al., 2008) z pohoří Ama Drime ve východním Himálaji (v údolí Arun, východně od masivu Everest-Makalu). Eklogitová jednotka se vyskytuje v LHS pod MCT a protolit je považován za 110-88-Ma starý (křídové vulkanity v LHS). Maximální metamorfní stav byl odhadnut na P > 15 kb (pravděpodobně až 20 kb) pro minimální teplotu 580 °C (Groppo et al., 2007). Následující metamorfismus granulitové facie nastal při 10 kb a 750 °C a retrográdní fáze amfibolitové facie stavu při cca 750 °C a 7-5 kb (Groppo et al., 2007; Guillot et al., 2008). Podle Lombarda a Rolfa (2000); eklogitová metamorfní událost nastala před 25 mil. let. Podle nich jsou miocenní souvrství s vysokým obsahem T a nízkým obsahem P tak charakteristická pro východní Himálaj a „tepelná relaxace zesílené kontinentální kůry téměř zcela vymazala mineralogický záznam raných fází kontinentální kolize“. (s. 37).
Cottle et al. (2006) provedli petrologickou, strukturní a U-Th-Pb geochronologii eklogitů Ama Drime. Na rozdíl od Lombarda a Rolfa (2000) zahrnují mafické eklogitové čočky, přidružený migmatit-augenitový gneiss a leukogranit v rámci HHC. Pozorovali, že mafické eklogity prodělaly nejméně tři metamorfní události: počáteční metamorfismus eklogitové facie při 650-720 °C a >12 kb, následovaný událostí ?granulitové facie při 700-750 °C a 5,6-5 kb a konečným stavem amfibolitové facie při 700 °C a 4 kb. Byla také studována U-Th-Pb geochronologie řady inkluzních fází z mafického granulitu, hostitelského felsického gneisu a příčných leukogranitových těles. Počáteční U-Th-Pb data z těles leukogranitových hrází datují metamorfismus eklogitové facie před 24 mil. let.
Groppo et al. (2007) studovali také granulitizované eklogity pásma Ama Drime. Identifikovali čtyři metamorfní stupně a příbuzná metamorfní souvrství: (1) metamorfismus eklogitové facie M1 (granát, omfacit nahrazený klinopyroxenem a plagioklasovým symplektitem a fengit nahrazený biotitem a plagioklasovým symplektitem); (2) metamorfismus granulitové facie M2 s cpx, opx, gar, plag a ilm; (3) metamorfismus granulitové facie M3 reprezentovaný korunou plagioklasu a ortopyroxenu kolem granátu; a (4) událost M4 s hnědým amfibolem a plagioklasem v matrici. Metamorfní stav M1 byl předběžně odvozen na >580 °C a 15 kb, zatímco M2 je omezen na >750 °C a 8-10 kb. Stupeň M3 byl za nižšího tlaku (4 kb, ∼750 °C). V granulitizovaném eklogitu došlo během následující exhumační události k ochlazení na ∼700 °C. Stupeň M3 datovali na 13 až 14 mil. let. Dále: „Výsledný dekompresní pravotočivý P-T průběh eklogitu Ama Drime je charakterizován téměř izotermickou dekompresí z >1,5 GPa na ∼0,4 GPa, po níž následuje téměř izobarické ochlazení z ∼750° na ∼710 °C“ (Groppo et al., 2007, s. 51).
V pozdější studii po zhruba 8 letech Rolfo et al. (2008) zaznamenali nový výskyt granulitizovaného eklogitu východně od hory Khangchendzonga a téměř 120 km jihovýchodně od Ama Drime. Jejich pozorování je srovnatelné s pozorováním Groppa et al. (2007) z bazického eklogitu Ama Drime. Rolfo et al. (2008) uvedli tři superponované metamorfní události z nového výskytu granulitizovaného eklogitu; první z nich byl eklogitický stav s 15 kb a >600°C. Stejně jako u Groppo et al. (2007) zde eklogitové relikty zcela chybí. Druhá fáze metamorfismu granulitové facie (plagioklasová a ortopyroxenová korona kolem granátu; viz Groppo et al., 2007) měla vysokou T (∼750 °C). Třetí událost se vyznačuje růstem hnědého amfibolu a plagioklasu v matrici jako v Ama Drime (Groppo et al., 2007). Podle Rolfa et al. (2008) tento nový nález granulitizovaného eklogitu ze severního Sikkimu významně rozšiřuje HP provincii východního Himálaje.
Cottle et al. (2009) se zabývali geochronologií eklogitu masivu Ama Drime (ADM). Uvedli, že prekurzor granulitizovaného eklogitu je srovnatelný s LHS. Původní minerální společenstvo eklogitové facie je silně překryto metamorfismem granulitové facie při 750 °C a 7-8 kb. Monazitové a xenotimové stáří datuje granulitový metamorfismus a související anatexii na <13,2 ± 1,4 Ma. Postkinematické leukogranitové hráze jsou datovány na 11,6 ± 0,4 Ma. Podle Cottle et al. (2009) shromážděná integrovaná data „naznačují, že vysokoteplotní metamorfismus, dekomprese a exhumace ADM následuje po středněmiocenní jižně orientované středokrustální extruzi a je kinematicky spojena s orogen-paralelní extenzí“. (abstrakt str.).
Čas eklogitizace nebyl datován před Corrie et al (2010), kteří pomocí granátové geochronologie (lutecium (Lu)-hafnium (Hf)) získali přímé měření eklogitizace v údolí Arun na 20,7 ± 0,4 mil. let. Odběr vzorků byl proveden podél západní strany řeky Arun a granulitizované eklogity byly odebrány z barunského gneisu (HHC). Datovány byly granátové amfibolity ze spodního horizontu na 14-15 Ma. Jak uváděli i dřívější pracovníci, identifikovali tři metamorfní události a datovali je na 23-16 Ma (eklogitová facie, ≥15 kb a ∼670 °C v hloubce ≥50 km; vrcholová granulitová událost T při 780 °C a 12 kb; a pozdní stadium amfibolitové facie metamorfismu při ∼675 °C a 6 kb a datované na ∼14 Ma).
Corrie et al. (2010) předložili tři modely vysvětlující pozorovaný P-T-t vývoj v jimi studované doméně. Zastávali názor, že ačkoli všechny modely předpovídají stav eklogitové facie ve velké hloubce, je velmi důležité znát tektonické prostředí, které upřednostnilo výskyt HP souvrství v údolí Arun (při ∼20 Ma a 15 kb a exhumované ne jinde v okolí než v Ama Drime). Rolfo et al. (2008) samozřejmě uvažují o přítomnosti HP provincie ve východním Himálaji.
Rozdíl ve stáří eklogitů mezi SZ a východním Himálajem může odrážet rozdílné exhumační procesy: odtržení desky při ∼50 Ma a „normální“ himálajský tahový pohyb při ∼20 Ma (Corrie et al., 2010). Aniž bychom pokračovali v diskusi o třech modelech vysvětlujících pozorovaný P-T-t obraz podle Corrie et al. (2010), můžeme se domnívat, že P-T-t historie eklogitů Ama Drime a Arun Valley může naznačovat „změnu fyzikálního stavu himálajského metamorfního klínu v 16-25 Ma, která nakonec dala vzniknout MCT do 15-16 Ma“ (Corrie et al., 2010, s. 414).
V následném sdělení Kellett et al. (2014) uvádějí stáří granátu (Lu-Hf) ve třech vzorcích odebraných z masivu Ama Drime: 37,5 ± 0,8 Ma, 36,0 ± 1,9 Ma a 33,9 ± 0,8 Ma. Eklogitický růst granátu je odhadován na cca 38 Ma (dosud nejstarší zpráva z východního Himálaje). Následující granulitová facie je datována na cca 15-13 Ma (stáří U-Pb zirkonu). Podle Kelletta et al. (2014) nejsou HP eklogity masivu Ama Drime na rozdíl od UHP souvrství v SZ Himálaji „charakteristické pro rychlé pohřbívání a exhumaci studené subdukované desky. Místo toho vznikly v důsledku zesílení kůry během raných fází kontinentální kolize a pobývaly ve spodní střední kůře >20 milionů let, než byly exhumovány a znovu zahřáty“ (Kellett et al., 2014, s. 220). Dále se domnívají, že indická kůra dosáhla koncem eocénu tloušťky ∼60 km.
.