Doggerland je ponořená pevnina pod dnešním Severním mořem, která kdysi spojovala Británii s kontinentální Evropou.

Pojmenována podle Dogger Bank, který byl zase pojmenován podle holandských rybářských lodí ze 17. století zvaných doggers.

Existence Doggerlandu byla poprvé naznačena v knize H. G. Wellse „Příběh z doby kamenné“ z konce 19. století, odehrávající se v prehistorické oblasti, kde bylo možné dojít suchou nohou z Evropy do Británie.

Krajina byla rozmanitou směsicí mírných kopců, bažin, zalesněných údolí a močálů. Mezolitičtí lidé využívali bohatou migrující zvěř Doggerlandu a sezónní loviště, která byla patrná na starověkých kostech a nástrojích usazených na dnešním mořském dně, jež na povrch vynesly rybářské vlečné sítě.

V průběhu času byla oblast zaplavena stoupající hladinou moře po poslední době ledové kolem roku 6 500 až 6 200 před naším letopočtem. Tající voda, která byla uzamčena, způsobila, že se pevnina naklonila v důsledku izostatického přizpůsobení, když se snížila obrovská váha ledu.

Mapa zobrazující hypotetický rozsah Doggerlandu (asi 10 000 let př. n. l.), který představoval pevninský most mezi Velkou Británií a kontinentální Evropou

Doggerland se nakonec ponořil pod hladinu a ponechal pouze Dogger Bank, možnou morénu (nahromadění ledovcových úlomků), ostrov až do doby kolem roku 5000 př. n. l., kdy Dogger Bank také podlehl moři.

Nedávná teorie archeologů předpokládá, že velká část zbývajícího pobřeží a nízko položených ostrovů byla zaplavena kolem let 6225-6170 př. n. l. mega-tsunami způsobenou sesuvem Storegga. (Sesuv Storegga byl sesuv půdy, který zasáhl přibližně 180 mil dlouhý pobřežní šelf v Norském moři a který způsobil velkou vlnu tsunami v severním Atlantiku).

Archeologické nálezy v oblasti Doggerlandu zahrnují pozůstatky mamutů, nosorožců a loveckých artefaktů, které byly vyzdviženy ze dna Severního moře.

V roce 1931 se na titulní stránky novin dostal slavný objev, kdy trawler jménem Colinda vytáhl při rybolovu poblíž Ower Bank, 25 mil od anglického pobřeží, hroudu rašeliny. K údivu rybářů rašelina obsahovala zdobený ostnatý parohový hrot používaný k harpunování ryb, který pocházel z období 10 000-4 000 let př. n. l.

Další rozsáhlé nálezy pravěkých nálezů zahrnovaly fragmenty textilií, pádla a mezolitická obydlí u dánského pobřeží. Dále sídliště se zahloubenými podlahami, prokopané kánoe, pasti na ryby a řada pohřbů v deltě Rýna/Mozy v Nizozemsku a fragment lebky neandrtálce, datovaný na více než 40 000 let, vylovený z Middeldiepu u pobřeží Zélandu.

Potápěči dokonce objevili i skvrny pravěkých lesů, jako byl objev z roku 2015 u pobřeží Norfolku, kdy výzkumná skupina „Seasearch“ zkoumala mořský život a nečekaně našla zbytky stlačených stromů a větví.

Několik univerzit se v současnosti podílí na četných studiích s cílem zmapovat geologii Doggerlandu, pochopit flóru a faunu této zapomenuté země.

Příběh Doggerlandu je opatrným varováním, jakou moc má příroda při utváření krajiny v důsledku klimatických změn. Celé národy se ocitly ve stavu vysídlení, když moře zasáhlo oblast větší než mnohé evropské země. Dnes žije více než miliarda lidí v blízkosti pobřežních linií, ve zranitelných oblastech.

Záhlaví obrázku Kredit : Daleyhl