Norimberk, k polovině 16. století.

1. dějstvíEdit

Preludium (Vorspiel), jedna z nejznámějších Wagnerových hudebních skladeb.

Scéna 1: Interiér Katharinenkirche (kostela sv. Jana Nepomuckého). Kateřiny) v Norimberku, předvečer svatého Jana nebo svatojánský večer, 23. června

Po preludiu právě končí bohoslužba, při níž se zpívá Da zu dir der Heiland kam (Když k tobě přišel Spasitel), působivý pastiš luteránského chorálu, když Walther von Stolzing, mladý rytíř z Franků, oslovuje Evu Pognerovou, kterou předtím poznal, a ptá se jí, zda je s někým zasnoubená. Eva a Walther se do sebe na první pohled zamilovali, ale ona mu oznámí, že její otec, zlatník a mistr Veit Pogner, zařídil, že zítra na svatého Jana (svatojánský den) dá její ruku vítězi cechovní písňové soutěže. Evina služebná Magdalena přiměje Davida, učedníka Hanse Sachse, aby Waltherovi vyprávěl o mistrovském umění. Doufá, že se Walther během cechovního setkání, které se tradičně koná v kostele po mši, kvalifikuje jako mistrovský zpěvák a získá tak místo v písňové soutěži navzdory své naprosté neznalosti pravidel a konvencí mistrovského cechu.

Scéna 2

Když ostatní učni připravují kostel na setkání, David Walthera varuje, že není snadné stát se mistrovským zpěvákem; vyžaduje to mnoho let učení a praxe. David přednese zmatenou přednášku o pravidlech mistrovské skladby a zpěvu. (Mnohé z melodií, které popisuje, jsou skutečné mistrovské melodie z té doby.) Walther je složitými pravidly zmaten, ale je odhodlán se o místo v cechu přesto pokusit.

Scéna 3

První mistři zpěváci se shromáždí v kostele, včetně Evina bohatého otce Veita Pognera a městského úředníka Beckmessera. Beckmesser, šikovný technický zpěvák, který očekával, že v soutěži bez odporu zvítězí, je rozrušen, když vidí, že Walther je Pognerovým hostem a hodlá se do soutěže přihlásit. Mezitím Pogner představí Walthera ostatním mistrům zpěvákům, když dorazí. Pekař Fritz Kothner, který je předsedou této schůze, svolává nástup. Pogner promlouvá ke shromáždění a oznamuje, že nabízí ruku své dcery vítězi písňové soutěže. Když Hans Sachs namítne, že Eva by měla mít v této věci slovo, Pogner souhlasí, že Eva může vítěze soutěže odmítnout, ale přesto si musí vzít mistra zpěváka. Další Sachsův návrh, aby o vítězi soutěže rozhodovali spíše měšťané než mistři, ostatní mistři odmítají. Pogner oficiálně představí Walthera jako kandidáta na přijetí do cechu mistrů. Na Kothnerův dotaz ohledně jeho původu Walther uvádí, že jeho učitelem v poezii byl Walther von der Vogelweide, jehož díla studoval ve své soukromé knihovně ve Francích, a jeho učiteli v hudbě byli ptáci a sama příroda. Mistři neochotně souhlasí s jeho přijetím, pokud dokáže přednést mistrovskou píseň vlastní skladby. Walther si jako téma své písně zvolí lásku, a proto má být posuzován pouze Beckmesserem, „značkařem“ cechu pro světské záležitosti. Na pokyn k zahájení (Fanget an!) spustí Walther neotřelou volnou melodii (So rief der Lenz in den Wald), čímž poruší všechna mistrovská pravidla, a jeho píseň neustále přerušuje škrábání Beckmesserovy křídy na tabuli, zlomyslně zaznamenávající jeden přestupek za druhým. Když Beckmesser zcela pokryje tabuli symboly Waltherových chyb, přeruší píseň a tvrdí, že nemá smysl ji dokončit. Sachs se snaží mistry přesvědčit, aby nechali Walthera pokračovat, ale Beckmesser sarkasticky řekne Sachsovi, aby se přestal pokoušet určovat politiku a místo toho dokončil výrobu svých (Beckmesserových) nových bot, které mají zpoždění. Walther zvýší hlas nad hádkou mistrů, dokončí píseň, ale mistři ho odmítnou a on vyrazí z kostela.

2. dějstvíUpravit

Večer. Na rohu ulice u Pognerova a Sachsova domu. Před Pognerovým domem stojí lípa (tilia nebo lípa či baset), před Sachsovým domem Fliederův strom (syringa nebo šeřík). Učni zavírají okenice.

Scéna 1

David informuje Magdalenu o Waltherově neúspěchu. Magdalena ve svém zklamání odchází, aniž by Davidovi dala jídlo, které mu přinesla. To vzbudí posměch ostatních učňů a David se na ně chystá obrátit, když přijde Sachs a zažene svého učně do dílny.

Scéna 2

Pogner přichází s Evou a pouští se do kulatého rozhovoru: Eva se zdráhá zeptat na výsledek Waltherovy žádosti a Pogner má soukromé pochybnosti o tom, zda bylo moudré nabídnout dceři ruku k sňatku kvůli písňové soutěži. Když vcházejí do svého domu, objeví se Magdalena a řekne Evě o zvěstech o Waltherově neúspěchu. Eva se rozhodne, že se na to Sachse zeptá.

Scéna 3

Za soumraku se Hans Sachs usadí před svým domem a pracuje na nových botách pro Beckmessera. Přemýšlí o Waltherově písni, která na něj hluboce zapůsobila (Was duftet doch der Flieder, známá jako Fliederův monolog).

Scéna 4

Eva přistupuje k Sachsovi a probírají zítřejší písňovou soutěž. Eva není nadšená Beckmesserem, který se zdá být jediným způsobilým soutěžícím. Naznačí, že by jí nevadilo, kdyby soutěž vyhrál vdovec Sachs. Sachs sice dojatě protestuje, že by pro ni byl příliš starý manžel. Na další výzvu Sachs popisuje Waltherův neúspěch na cechovní schůzi. To Evu rozzlobeně vyvede z míry a potvrdí Sachsovo podezření, že se do Walthera zamilovala. Evu zadrží Magdalena, která jí oznámí, že Beckmesser jí přijde zahrát serenádu. Eva, rozhodnutá Walthera vyhledat, řekne Magdaleně, aby se za ni (Evu) vydávala u okna ložnice.

Scéna 5

V okamžiku, kdy se Eva chystá odejít, objeví se Walthera. Řekne jí, že ho mistři odmítli, a oba se chystají utéct. Sachs však jejich plány vyslechl. Když procházejí kolem, osvětlí ulici svou lucernou a donutí je, aby se ukryli ve stínu Pognerova domu. Walther se rozhodne Sachse konfrontovat, ale je vyrušen příchodem Beckmessera.

Scéna 6

Když se Eva a Walther stáhnou hlouběji do stínu, Beckmesser začne svou serenádu. Sachs ho přeruší tím, že spustí plnokrevnou ševcovskou píseň a buší kladivem do podrážek napůl vyrobených bot. Beckmesser naštvaně řekne Sachsovi, aby toho nechal, ale švec mu odpoví, že musí dokončit temperování podrážek bot, na jejichž zpoždění si Beckmesser veřejně stěžoval (v prvním dějství). Sachs nabídne kompromis: bude mlčet a nechá Beckmessera zpívat, ale on (Sachs) bude Beckmesserovým „značkovačem“ a každou Beckmesserovu hudebně-poetickou chybu označí úderem kladiva do jedné z podrážek. Beckmesser, který u Evina okna někoho zahlédl (převlečenou Magdalenu), nemá čas se hádat. Pokusí se zazpívat svou serenádu, ale udělá tolik chyb (jeho melodie opakovaně klade přízvuky na špatné slabiky slov), že z opakovaných úderů Sachsová boty dodře. David se probudí a vidí Beckmessera, jak zřejmě serenduje Magdaleně. V záchvatu žárlivého vzteku Beckmessera napadne. Hluk probudí celé okolí. Ostatní učni se vrhnou do boje a situace se zvrhne v naprostou výtržnost. Ve zmatku se Walther pokusí s Evou utéct, ale Sachs Evu zatlačí do jejího domu a Walthera zatáhne do své dílny. Klid je obnoven stejně náhle, jako byl porušen. Ulicí prochází osamělá postava – noční hlídač, který ohlašuje hodinu.

3. dějství, scény 1-4Edit

Preludium (Vorspiel), meditativní orchestrální úvod s použitím hudby ze dvou klíčových epizod, které zazní ve 3. dějství: Sachsův monolog z 1. scény „Wahn! Wahn!“ a kvazichorál „Wittenburský slavík“, který zpívají měšťané na uvítanou Sachsovi v 5. scéně.

Scéna 1:

Za úsvitu si Sachs čte velkou knihu. Ztracen v myšlenkách nereaguje, když se David vrátí z rozvozu Beckmesserových bot. Davidovi se konečně podaří upoutat pánovu pozornost a probírají spolu nadcházející slavnost – je svátek svatého Jana, jmeniny Hanse Sachse. David Sachsovi zarecituje své verše a odchází se připravit na slavnost. Sachs o samotě přemýšlí o včerejší výtržnosti. „Šílenství! Šílenství! Všude šílenství!“ (Wahn! Wahn! Überall Wahn!) Jeho pokus zabránit útěku skončil šokujícím násilím. Přesto je rozhodnutý, že dnes bude šílenství pracovat pro něj.

Scéna 2

Sachs dává Waltherovi interaktivní lekci z dějin a filozofie hudby a mistrovského zpěvu a učí ho moderovat svůj zpěv podle ducha (ne-li přísné litery) mistrovských pravidel. Walther prokáže své porozumění tím, že složí dvě části nové Písně o ceně v přijatelnějším stylu než jeho předchozí pokus z prvního dějství. Sachs si nové verše zapisuje, zatímco je Walther zpívá. Zbývá složit poslední část, ale Walther tento úkol odkládá. Oba muži odcházejí z místnosti, aby se oblékli na slavnost.

Scéna 3

Beckmesser, stále ještě bolavý po výprasku z předchozího večera, vstupuje do dílny. Všimne si veršů Písně o cenu, napsaných Sachsovým rukopisem, a vyvodí (mylně), že se Sachs tajně chystá přihlásit do soutěže o Evinu ruku. Švec znovu vstoupí do místnosti a Beckmesser ho konfrontuje s verši a ptá se ho, zda je napsal on. Sachs potvrdí, že rukopis je jeho, ale neobjasní, že nebyl autorem, ale pouze sloužil jako písař. Dále však říká, že nemá v úmyslu se Evě dvořit ani se účastnit soutěže, a rukopis Beckmesserovi věnuje jako dar. Slibuje, že si píseň nikdy nebude přivlastňovat, a upozorňuje Beckmessera, že je velmi obtížné ji interpretovat a zpívat. Beckmesser, jemuž vyhlídka na použití veršů napsaných slavným Hansem Sachsem vrátila sebevědomí, varování ignoruje a spěchá se připravit na písňovou soutěž. Sachs se Beckmesserově hlouposti usmívá, ale vyjadřuje naději, že se Beckmesser v budoucnu naučí být lepší.

Scéna 4

Eva přichází do dílny. Hledá Walthera, ale předstírá, že si stěžuje na botu, kterou pro ni Sachs vyrobil. Sachs si uvědomí, že bota perfektně sedí, ale předstírá, že se pustí do úpravy šití. Při práci řekne Evě, že právě slyšel krásnou píseň, které chybí jen konec. Eva vykřikne, když do místnosti vstoupí Walther, nádherně oblečený na slavnost, a zazpívá třetí a poslední část Písně o cenu. Manželé jsou Sachsovi ohromně vděční a Eva žádá Sachse, aby jí odpustil, že manipulovala s jeho city. Švec je smete žertovnými stížnostmi na svůj úděl ševce, básníka a vdovce. Nakonec však Evě přizná, že navzdory svým citům k ní je rozhodnutý vyhnout se osudu krále Marka (narážka na téma jiné Wagnerovy opery, Tristan a Isolda, v níž se starý muž snaží oženit s mnohem mladší ženou), a udělí tak milencům své požehnání. Objeví se David a Magdalena. Sachs oznámí skupině, že se zrodil nový mistrovský zpěv, který má být podle pravidel mistrovských zpěvů pokřtěn. Protože učeň nemůže být svědkem křtu, povýší Davida do hodnosti tovaryše tradiční manžetou na ucho (a tím ho zároveň „povýší“ na ženicha a Magdalenu na nevěstu). Píseň o ceně pak pokřtí písní o ranním snu (Selige Morgentraumdeut-Weise). Poté, co oslaví své štěstí rozšířeným kvintetem (Selig, wie die Sonne meines Glückes lacht) – hudebně uzavírajícím první čtyři scény 3. dějství -, odchází skupina na slavnost.

3. dějství, 5. scénaEdit

Téměř samostatný akt, tato scéna zabírá asi 45 minut ze dvou hodin 3. dějství a od předchozích čtyř scén ji odděluje Verwandlungsmusik, transformující intermezzo. Louka u řeky Pegnitz. Je svátek svatého Jana.

Vstupují sem různé cechy, které se chlubí svými zásluhami o úspěch Norimberka; Wagner zobrazuje tři z nich: ševce, jejichž refrén Sankt Krispin, lobet ihn! používá charakteristický pokřik streck! streck! streck!; krejčí, kteří zpívají refrén Als Nürnberg belagert war s kozím pokřikem meck! meck! meck!; a pekaře, kteří krejčím odsekávají Hungersnot! Hungersnot!, neboli Hlad, hlad!, a jeho beck! beck! beck!, neboli Pečeme, pečeme, pečeme!“

To vede k Tanz der Lehrbuben, neboli Tanci učňů. Pak velkolepě přicházejí samotní mistři: Průvod mistrů. Dav pěje chválu na Hanse Sachse, nejoblíbenějšího a nejslavnějšího z mistrů pěvců; Wagner zde uvádí strhující refrén Wach‘ auf, es nahet gen den Tag, přičemž používá slova, která napsal sám historický Sachs, a hudebně je vztahuje k „Wittenberskému slavíkovi“.

Začíná soutěž o ceny. Beckmesser se pokouší zazpívat verše, které získal od Sachse. Slova však zkomolí (Morgen ich leuchte) a nedokáže je napasovat na vhodnou melodii a nakonec zpívá tak neobratně, že se mu dav vysměje. Než rozzuřeně odejde, křičí, že píseň ani nebyla jeho: Hans Sachs ho přiměl, aby ji zazpíval. Dav je zmatený. Jak mohl velký Hans Sachs napsat tak špatnou píseň? Sachs jim řekne, že píseň není jeho, a také že je to ve skutečnosti krásná píseň, kterou si mistři zamilují, až ji uslyší správně zazpívanou. Aby to dokázal, zavolá si svědka: Walther. Lidé jsou na píseň (správně znějící jako Morgenlich leuchtend im rosigen Schein) tak zvědaví, že dovolí Waltherovi, aby ji zazpíval, a všechny si získá i přes svou novost.

Problémy s přehráváním tohoto souboru? Podívejte se do nápovědy k médiím.

Vítězem vyhlásí Walthera a mistři zpěváci ho chtějí na místě učinit členem svého cechu. Walther je nejprve v pokušení jejich nabídku odmítnout, ale Sachs znovu zasáhne a vysvětlí, že umění, dokonce i průkopnické, protikladné umění, jako je Waltherovo, může existovat pouze v rámci kulturní tradice, kteroužto tradici umění udržuje a zdokonaluje. Walther je přesvědčen; souhlasí, že se připojí. Pogner mu dává na krk symbolickou medaili za mistrovství, Eva ho bere za ruku a lid znovu pěje chválu na Hanse Sachse, milovaného norimberského mistra.