Karen a Paul spolupracovali během společných sezení CBT terapie.

Jedním z nejčastějších podpůrných e-mailů nebo telefonátů, které dostáváme, je dotaz od lidí: „Zní to jako OCD?“. Mnozí z nás v rámci OCD-UK vědí, jak skličující může být hledat formální pomoc u praktického lékaře nebo zdravotnického pracovníka, protože jsme si tím sami prošli, ale abychom mohli být formálně diagnostikováni, musíme se obrátit na

Ačkoli nejsme schopni sami diagnostikovat lidi, to je něco, co přesahuje naše kompetence a úroveň kvalifikace, mysleli jsme si, že by mohlo být užitečné vysvětlit, jak může diagnóza OCD vzniknout a na co se vás zdravotníci mohou ptát.

Tento jednoduchý obrázek cyklu OCD vám pomůže pochopit čtyři základní aspekty OCD. OCD bude téměř vždy zahrnovat tyto čtyři složky, vtíravé myšlenky (obsese) vedoucí k úzkosti, nutkání (vnitřní nebo vnější, včetně hledání ujištění nebo vyhýbání se určitým lidem, místům nebo předmětům) vedoucí k dočasné úlevě od úzkosti, úlevě, která může trvat jen několik minut, než se objeví další vtíravá myšlenka (obsese). Skutečný proces OCD je mnohem složitější a není tak přímočarý, jak znázorňuje obrázek cyklu OCD, ale nám se tento obrázek cyklu OCD líbí, protože poskytuje jednoduchou ilustraci čtyř hlavních prvků OCD.

Zjednodušená ilustrace cyklu OCD.

Nezávisle na typu OCD, když odstraníte povahu obav, budou vždy probíhat výše uvedené procesy, i když v trochu jiné podobě.

Na základě takového obrázku samozřejmě zdravotník OCD nediagnostikuje, ale je užitečné pochopit čtyři klíčové fáze OCD, které mohou být potřebné pro formální diagnózu. Tento obraz však mnohem podrobněji rozvádíme v kapitole o překonávání OCD.

S příznaky typu OCD se v určité míře pravděpodobně někdy setkává většina lidí, zejména v období stresu. Samotná OCD však může mít naprosto devastující dopad na celý život člověka, od vzdělávání, práce a posílení kariéry až po společenský život a osobní vztahy, jak jsme o tom hovořili dříve v kapitole.

Klíčovým rozdílem, který odděluje drobné výstřednosti, které lidé často označují jako „trochu OCD“, od skutečné poruchy, je to, když obtěžující a nežádoucí prožívání obsesí a kompulzí významně ovlivňuje každodenní fungování člověka – to představuje hlavní složku klinické diagnózy obsedantně-kompulzivní poruchy. Pokud rysy dané osoby nezpůsobují úzkost nebo nemají dopad či poruchu na její život, pak se pravděpodobně nejedná o OCD, ačkoli zdravotnický pracovník bude muset provést posouzení, aby diagnózu potvrdil či nikoli.

Když někdo vyhledá pomoc pro svou OCD, zdravotnický pracovník zváží, nakolik jsou příznaky pro danou osobu obtěžující a nakolik ovlivňují její život. Obecně může být OCD diagnostikována, pokud příznaky trvají déle než hodinu každý den.

Pokud jde o to, na co se budou zdravotníci při posuzování a diagnostikování OCD zaměřovat, ve Směrnicích NICE pro OCD se uvádí, že „diagnostická kritéria dvou hlavních mezinárodních klasifikačních systémů, MKN a DSM, jsou prakticky totožná a musí zahrnovat buď přítomnost obsesí, nebo kompulzí“. Směrnice NICE pak dále uvádějí:

• Pacient musí uznat, že obsesivní myšlenky, impulzy nebo představy jsou produktem jeho mysli a nejsou vnuceny vnější osobou nebo vlivem.
• Aspoň jedna obsese nebo kompulze musí být uznána jako nadměrná nebo nepřiměřená.
• Nadto musí obsese nebo kompulze způsobovat výrazné utrpení nebo významně narušovat pacientovo profesní a/nebo sociální fungování, obvykle tím, že ztrácí čas.
• Tradičně se má za to, že klíčovým rysem OCD je vhled (schopnost rozpoznat nesmyslnost obsesí). Stále více se však uznává, že úroveň vhledu je velmi variabilní. Někteří lidé s OCD tak mohou vykazovat stabilní, ale nízkou úroveň vhledu, jiní mohou vykazovat vhled, když nejsou konfrontováni s obávanou situací, ale tento vhled ztrácejí, když je jejich úzkost v situacích spojených s jejich obsedantními strachy vysoká.

Pro ty z nás, kteří trpí OCD, bude skutečné získání této diagnózy vyžadovat posouzení vyškoleným zdravotníkem. Obvykle to lze zařídit rozhovorem s praktickým lékařem, který vás odkáže na příslušnou část NHS k posouzení, nebo se můžete sami přihlásit k posouzení a terapii, pokud jste v Anglii, o přístupu k léčbě hovoříme více v kapitole Překonání OCD. Posouzení se zdravotnickým pracovníkem proběhne po telefonu (u služeb IAPT v Anglii) nebo osobně a trvá přibližně hodinu. Zdravotnický pracovník vám položí řadu otázek, buď ve formulářích, nebo ústně, aby zvážil, zda můžete mít OCD. Může vám položit následující otázky (podle doporučení NICE Guidelines for the treatment of OCD):

• Myjete se nebo uklízíte často?
• Kontrolujete často věci?
• Je nějaká myšlenka, která vás neustále obtěžuje a které byste se rádi zbavili, ale nemůžete?
• Trvá vám dlouho, než dokončíte nějakou činnost?
• Trápí vás ukládání věcí ve zvláštním pořadí nebo vás velmi rozčiluje nepořádek?
• Trápí vás tyto problémy?

Neznepokojujte se, pokud se tyto diagnostické popisy nepodobají tomu, co prožíváte, OCD zahrnuje širokou škálu témat a není možné je všechny plně obsáhnout. Výše uvedené otázky jsou také pouhým vodítkem a výchozím bodem pro zdravotníky, dobrý posudek bude klást mnohem více a pro vaše problémy relevantních otázek.

Pokud si myslíte, že tyto otázky nepomáhají vysvětlit vaši OCD, může být užitečné připravit si před posudkem způsob, jak vysvětlit vaše příznaky OCD.

Pro ty, které zajímá, co o diagnostice OCD říkají dva hlavní mezinárodní klasifikační systémy, ICD a DSM, jsme tento text shrnuli níže.

• ICD
• DSM

Je důležité, abychom byli upřímní, když mluvíme o své OCD, protože zdravotník nám nemůže pomoci, pokud nerozumí tomu, jaké problémy prožíváme. Je spravedlivé říci, že bude obtížné mluvit o svých příznacích, ale váš zdravotnický pracovník by měl rozumět tomu, jak znepokojující může OCD být, a abychom vám pomohli, máme pro vás tiskopis prolomení ledů u praktického lékaře, který si můžete vzít s sebou při konzultaci se zdravotnickým pracovníkem.

Tiskopis prolomení ledů u praktického lékaře je určen pro ty, kteří mají obavy z OCD související s ublížením. Přestože většina terapeutů v dnešní době rozumí OCD více, stále se můžete setkat s takovými, kteří nerozlišují mezi OCD a „záměrem“/“rizikem“. Podle výrazu tváře a otázek rychle poznáte, zda se zdravotník snaží pochopit, o čem mluvíte. V takovém případě jim prostě předejte „Ice Breaker“ od praktického lékaře a nasměrujte je na tento dokument napsaný odborníky na OCD s názvem „Risk assessment in OCD“

Co si přečíst dále:

.