Ohara je starobylá zemědělská vesnice severně od Kjóta, známá svou venkovskou krásou a historickým a duchovním významem mnoha chrámů. Michael Lambe nás provede po klíčových místech této oblasti.

Ohara je mnoho věcí: venkovské útočiště, turistické místo, starobylé cvičiště duchovní hudby a poslední útočiště a místo odpočinku těch, které porazila historie. Kdysi byla Ohara obyvateli Kjóta považována za odlehlou výspu v jeho severovýchodních kopcích. Dnes se tam z centra města dostanete autobusem za hodinu – pokud je dobrý provoz. A proslulá krása jejích zahrad přitahuje velkou návštěvnost. Na jaře se do Ohary sjíždějí obyvatelé města, aby si prohlédli rozkvetlé třešně, hortenzie a azalky. Na podzim sem proudí davy lidí, aby obdivovaly podzimní listí.

Navštívila jsem ji mimo sezónu a užila si klidnější atmosféru. V každém ročním období však mohu zaručit jednu věc: lidé v Ohaře jsou velmi milí. Japonci obecně mají samozřejmě zaslouženou pověst zdvořilých a pohostinných lidí. V Ohaře mi však každý člověk, se kterým jsem mluvil, připadal tak ochotný pomoci a obdařený takovou upřímnou laskavostí, že jsem se opravdu divil: Je něco v tomhle venkovském ovzduší? Navštívil jsem Oharu za jeden den, ale příště si myslím, že bych mohl zůstat přes noc a nespěchat v tomto mírném údolním městečku.

Orientace

Většina turistů navštěvuje Oharu autobusem. Po příjezdu vyjděte z autobusového nádraží po jeho levé straně a narazíte na semafor. Zde přejděte a pokračujte stejným východním směrem, po levé straně uvidíte restauraci s nudlemi.

Brzy se vydáte po svažující se cestě, po jejíž pravé straně bublá dolů řeka Ro-gawa a po cestě jsou různé obchody s potravinami a suvenýry. Nakonec naleznete po levé straně schody, které vedou k chrámu Sanzen-in, ale zatím pokračujte na východ do lesa a sledujte tuto řeku. Ta vás dovede k chrámu Raigo-in.

Chrám Raigo-in & Vodopády Otonashi

Chrám zde původně založil v 9. století mnich Ennin, který přivezl z Číny druh buddhistického zpěvu zvaný „šomjo“. Původní chrám zchátral, ale v roce 1109 jej jiný mnich, Rjonin, přestavěl a znovu zasvětil této jedinečné duchovní hudbě. Je působivé, že na tomto odlehlém venkovském místě mniši stále každý víkend zpívají buddhistická písma, stejně jako tomu bylo po více než tisíc let. Na recepci chrámu si můžete zakoupit CD s touto hudbou.

Vejděte branou, na recepci před sebou zaplaťte poplatek 400 jenů a pak se dejte po schodech doprava. Ty vedou ke zvonici a za ní do hlavní haly, v níž jsou uloženy tři obrazy Buddhy. Zahrada kolem hlavní haly je osázena azalkovými keři, které na jaře přicházejí ke slovu, ale v každém ročním období je to příjemné místo, kde se můžete zastavit, posedět a poslouchat vítr ve stromech.

Raigo-in je na jihu ohraničen řekou Ro-gawa a na severním křídle řekou Ritsu-gawa. Při odchodu z Raigo-in se dejte doleva a pak opět doleva kolem vnější strany chrámu, abyste se dostali k řece Ritsu-gawa. Jděte asi deset minut lesní cestou podél řeky Ritsu-gawa a nakonec dojdete k vodopádům Otonashi-taki. Legenda praví, že mnich Rjonin zde zpíval své sútry tak dokonale, že zvuk vodopádu splynul s jeho hlasem a on už neslyšel zvuk padající vody. Proto byl vodopád pojmenován „Otonashi-taki“, což znamená „vodopád bez zvuku“.

Chrám Raigo-in je otevřen od 9:00 do 17:00 a vstupné činí 400 jenů.

Chrám Sanzen-in

Vraťte se zpět cestou, kterou jste přišli, ke schodům vpravo, které vedou nahoru do chrámu Sanzen-in. Tento chrám je velkou atrakcí v Ohaře. Je ohraničen impozantními kamennými zdmi a uvnitř brány se nachází okouzlující chrámový komplex čajoven, sálů a zahrad.

Sanzen-in byl založen mnichem Saičó na konci 8. století. Saičó je velkým jménem v japonské náboženské historii, neboť byl zakladatelem buddhistické sekty Tendai a založil také obrovský a mocný chrámový komplex Enrjaku-dži na hoře Hiei. Většina chrámů v Ohaře jsou chrámy Tendai a učí stejnou úctu k Lotosové sútře a jejímu důrazu na spásu pro všechny.

Po zaplacení 700 jenů na recepci vstoupíte do Kjakudenu, místnosti pro hosty, kde můžete posedět, vypít čaj a prohlédnout si zahradu Šuheki-en. Tato zahrada má jezírko s kapry, kamennou lucernu a spoustu bohaté zeleně.

Za Kjakudenem se nachází sál Šinden, kde jsou umístěny buddhistické sochy a odkud je výhled do zahrady Jusei-en. Sestupte sem a vydejte se na procházku.

Zahrada je pokryta hlubokým kobercem mechu a obdařena množstvím hortenzií, třešní, javorů a vznosných cedrů. Díky této botanické bohatosti je Sanzen-in oblíbeným místem na jaře i na podzim.

Procházet se volně po zahradě. U haly Konjiki Fudo-do najdete čajovnu, kde se můžete zastavit, odpočinout si a dostat zdarma šálek čaje.

Po několika schodech za ní se nachází síň Kannon-do. Zde se nachází zlatá socha Kannon, buddhistické bohyně milosrdenství. Vedle tohoto sálu jsou stovky miniaturních sošek Kannon, které darovali poutníci hledající její milost.

Otevírací doba Sanzen-in je:
březen – říjen: 9:00 – 17:00
Listopad: 8:30 – 17:00
Prosinec – únor:

Císařské hrobky

Od Sanzen-in jděte na sever. Po pravé straně se nacházejí památníky dvou poražených císařů, Go-Toby a jeho syna Juntokua. Na počátku 13. století se penzionovanému císaři Go-Tobovi nelíbila rostoucí moc válečnické třídy a snažil se obnovit vliv šlechty. V roce 1221 naverboval svého syna Džuntokua, který byl vládnoucím panovníkem, a vedl povstání proti vládě šógunátu Kamakura. Obě císařova vojska byla důkladně poražena a oni byli nuceni ukončit svůj život ve vyhnanství, daleko od císařského hlavního města, které milovali. Milovníci poezie i historie by se mohli poklonit jejich hrobům, protože Go-Toba a Juntoku jsou také autory básní 99 a 100 v klasické básnické antologii Hyakunin Isshu neboli „100 básní“. Zejména poslední báseň císaře Juntokua vypráví o teskném stesku po časech minulých…

starý palác
s kapradím táhnoucím se z jeho okapů –
jakkoli toužím po
jeho zašlé slávě
tento stesk nepřestane

Jikko-v chrámu

Přímo naproti hrobkám císařů se nachází malý chrám Jikko-in. Vstupné sem činí 700 jenů s čajem a sladkostí nebo 500 jenů bez něj. Na recepci můžete získat malou anglickou brožurku, která vysvětluje historii chrámu a symboliku používanou v celé jeho zahradě.

Je to klidné místo a méně oblíbené než jeho blízký soused Sanzen-in, a tak může být vhodné, pokud si potřebujete odpočinout od davů lidí.

Otevírací doba:
březen – listopad: 9:00 – 16:30
prosinec – únor:

Chrám Šorin-in

Na návštěvu tohoto chrámu není třeba dlouho čekat, ale vstupné činí pouhých 300 jenů a zlatá socha Buddhy Amidy, která se nachází v hlavním sále, je velkolepá.

Otevírací doba: Vchod do Hosen-in

Hosen-in

Jedná se o krásný chrám, který stojí za návštěvu, a to i přes poměrně vysoké vstupné. Zde se posadíte do místnosti s rohožemi tatami a při pohledu na zahradu vám bude podáván čaj a neobvykle chutná sladkost. Této zahradě dominuje mohutná 700 let stará borovice.

Při pohledu na její silný kmen a vznosné větve se neubráníte hlubokému pocitu úcty. V rohu téže místnosti se nachází „suikinkutsu“, velká zakopaná hliněná nádoba naplněná kameny, která tvoří přírodní hudební nástroj. Přiložte ucho k jedné z bambusových trubek a uslyšíte v souhře vody na kameni krásný hudební zvuk.

Stropy vnějších chodeb Hosen-inu prý obsahují trámy přenesené z rozebraného hradu Fušimi. Krví potřísněná dřevěná prkna z doby obléhání hradu byla rozmístěna po kjótských chrámech, aby modlitby a sútry zpívané mnichy ulehčily duším bojovníků.

Vstup: Otevírací doba: 800 jenů (v ceně je čaj a sladkost)
Otevřeno: Oběd v Ippuku Chaya

Vydejte se po schodech, které vedly k Sanzen-in. Tam se na vrcholu svažující se cesty, po které jste šli z autobusového nádraží, nachází stánek se suvenýry a obchod s nudlemi Ippuku Chaya. Je to skvělé místo na oběd. Dal jsem si zde velkou mísu soba nudlí „Ippuku“, které byly doplněny křupavou čerstvou zeleninou Ohara (Ohara je proslulá svou zeleninou).

Samy o sobě by mě stály jen 800 jenů, ale já jsem se rozhodl pro sadu za 1100 jenů a dal jsem si k nim ještě tyto nádherné rýžové kuličky.

Vše bylo super chutné, krásně prezentované, za dobrou cenu a obsluhované velmi milou starou paní. Co víc si přát?

Oběd skončil a nastal čas vrátit se na autobusové nádraží. Zbývá navštívit ještě jeden chrám, ale ten je od ostatních trochu vzdálený…

Chrám Jakko-in

Najít chrám Jakko-in je trochu oříšek. Nejprve se musíte seznámit se znaky pro název chrámu, protože většina cedulí ukazujících cestu je napsána pouze v japonštině. Tady jsou: TADY NAJDETE TYTO INFORMACE: 寂光院. Název znamená „Chrám osamělého světla“. Tyto znaky uvidíte na cedulích na autobusovém nádraží, které ukazují cestu zadním vchodem.

Cesta pak vede kolem Ohara Riverside Café Kirin.

A pak přes malý most.

A pak cesta vede po klikaté západní cestě venkovskou krajinou. Stačí mít oči na stopkách a hledat cedule s těmito znaky 寂光院 a mělo by to být v pořádku.

Přibližně po 20 minutách, pokud se cestou nebudete příliš zastavovat a fotit, dojdete k tomuto vchodu.

Vejděte dovnitř, zaplaťte svých 600 jenů a dostanete anglickou brožuru a mapu areálu. Shrňme informace na letáku: Jakko-in je opravdu starý. Byl založen jako klášter v roce 594 princem Šotoku na počest památky jeho zesnulého otce. Vstřebejte tuto skutečnost a pak se vydejte nahoru po těchto schodech.

Na vrcholu schodiště se nachází hlavní sál, ve kterém je umístěna poměrně nápadná socha Jizo, buddhistického patrona dětí a cestovatelů. Bohužel se nejedná o původní obraz, protože v roce 2000 se areálem prohnal požár a značně poškodil velkou část majetku. Původní shořelá socha je nyní umístěna v depozitáři, ale myslím, že replika, která ji nahradila, se jim povedla.

Vlevo od sochy Jizo je socha třetí abatyše kláštera, Kenreimon-in. Je to tragická postava, byla jednou z posledních přeživších z císařského klanu Taira poté, co byl vyhlazen ve válce Genpei (1180-1185). Po zničení a porážce svého rodu se uchýlila ke kontemplaci a modlitbám zde v Jakko-in. Poslední scéna eposu Příběh o Heike popisuje návštěvu císaře na odpočinku Go-Širakawy v jejím útočišti. Vyprávěla mu, jak byla svědkem porážky své rodiny ve velké námořní bitvě a jak její syn, šestileté dítě císaře Antoku, zemřel sevřený v babiččině náručí, když se potápěla do moře. Kenreimon-in se také pokusila vrhnout do vln, ale vytáhl ji hák, který ji chytil za vlasy. Když se jí nepodařilo zemřít se synem a matkou, oholila si hlavu, složila sliby a zbytek života zasvětila modlitbám za jejich duše. Barevný obraz Jizo, ochránce dětí, pro ni musel mít zvláštní význam.

V zahradě před hlavní halou se nacházejí zbytky tisícileté borovice, která zde stála v době Kenreimon-in. Bohužel již není živá, protože byla příliš poškozena při požáru v roce 2000. V areálu se nachází také malé muzeum s rukopisy, uměleckými díly a artefakty z dávného starověku. Informace k těmto exponátům bohužel nejsou k dispozici v angličtině. Nicméně jsem se krátce anglicky domluvil s recepční muzea, která mi řekla, abych se vrátil v listopadu: „Ty javory jsou pak moc krásné!“

Vstup: 600 jenů
Otevírací doba:
březen – listopad: 9:00 – 17:00
prosinec – únor: 9:00 – 16:30

Přístup

Pokud se chystáte do Ohary, pravděpodobně pojedete autobusem. Kjótský autobus č. 16 můžete chytit na zastávce v Shijo-Kawaramachi a kjótský autobus č. 17 na kjótském nádraží. Oba tyto autobusy jezdí do Ohary přes stanici Demačianagi, ale trvá jim to poměrně dlouho. Rozhodl jsem se jet vlakem na hlavní trati Keihan do Demachiyanagi a odtud chytit autobus, ale i tak mi cesta na autobusové nádraží Ohara trvala 40 minut. V Demačijanagi můžete chytit kterýkoli z těchto autobusů na zastávce „C“, která se nachází jihozápadně od vlakového nádraží.

Mohli byste také investovat do jednodenní jízdenky Ohara / Yase. Ta stojí 1500 jenů (750 jenů pro děti) a vztahuje se na cestu vlakem na lince Keihan a na cestu autobusem. Zahrnuje také cestu linkou Eiden z Demachiyanagi do vesnice Yase, pokud se tam budete chtít také podívat, ale mně to přišlo trochu jako odbočka od hlavní atrakce.

Jednodenní jízdenka vás kromě jízdného na železnici a autobus opravňuje také k některým slevám v Ohaře. Až budete v tamních chrámech platit vstupné, podržte vstupenku s nadějným výrazem ve tváři a měli byste získat nějakou formu slevy. Tato sleva se liší chrám od chrámu; tu to může být 10% sleva ze vstupného, tam zase o něco levnější šálek zeleného čaje v prášku… Pokud však plánujete navštívit všechny chrámy v Ohaře, značně se to zvýší, protože jich je několik, a když sečtete všechny vstupné, nejsou levné! Jízdenka je v prodeji na všech stanicích hlavní železniční tratě Keihan.

Kdy se tam vydat

Ohara je nejznámější svými podzimními barvami a listopad je nejlepším obdobím, kdy je můžete vidět. Upozorňujeme však, že davy lidí, které se do této oblíbené destinace v tomto ročním období hrnou, mají tendenci narušovat klidný požitek z rozjímání v těchto chrámových zahradách. Zejména je lepší nenavštěvovat Oharu o víkendech a svátcích, kdy budou přeplněné i autobusy. Pokud navštívíte Oharu na vrcholu podzimní sezóny, pak je pravděpodobně nejlepší chytit autobus na začátku jeho trasy (na nádraží Kjóto nebo Šidžó-Kawaramači), abyste si zajistili místo na dlouhou cestu.

O Michaelu Lambovi
Michael Lambe je autorem blogu Deep Kyoto a šéfredaktorem časopisu Deep Kyoto: Procházky. Autorem všech textů a původních fotografií je Michael Lambe.

Mapa čtvrtí Kjóta

Kliknutím na čtvrť Kjóta získáte podrobné informace o zajímavostech, místech k jídlu a ubytování.