O nezcizitelném v instanci práva hovoříme tehdy, když něco nelze zcizit, to znamená, že to nelze převést, ani postoupit, ani prodat, a to buď proto, že tomu brání právní překážky, nebo proto, že existují překážky přirozené povahy, které nepodporují ani prodej .

Pravda: to, co nelze zcizit nebo prodat, jako jsou lidská práva

Proti tomu existují nezcizitelná práva, která jsou základními právy a která všichni lidé požívají už z pouhého faktu našeho lidského stavu, jako jsou lidská práva (svoboda, rovnost, tělesná integrita, čest, morálka, bratrství a nediskriminace), která, jak jsme již řekli, jsou základními právy, a proto je nelze nikomu za žádných okolností legitimně odepřít; nikdo, ani vláda, ani příslušný orgán nemůže popřít naplnění těchto práv, protože jsou považována za součást podstaty osoby. Lidská práva jsou považována za etický a morální základ ochrany lidské důstojnosti.

Nezcizitelná, neodvolatelná a nepřevoditelná

Další nepřehlédnutelnou charakteristikou tohoto typu práv je, že jsou nezcizitelná, to znamená, že žádná osoba se jich z jakéhokoli hlediska nebude moci vzdát, a to ani tím, že to vyjádří, jsou to práva, která jedinec nabývá od narození až do smrti. Například se nemohu rozhodnout zotročit sám sebe a vzdát se své svobody, to je z právního hlediska naprosto nemožné.

Neexistuje žádný právní řád, dokonce ani trest, který by mohl člověka těchto práv zbavit, protože jsou nezávislá na nějaké konkrétní nezcizitelné věci.

Na druhé straně jsou nezcizitelná práva vlastní lidskému stavu, to znamená, že pouze člověk jako takový je schopen jich užívat.

Kromě toho, že jsou nezcizitelná, jsou neodvolatelná a nepřevoditelná mezi jedněmi a druhými.

Morální práva jsou považována za nezcizitelná, protože jsou spojena s jejich autorem po zbytek jeho života, to znamená, že tato práva jdou ruku v ruce a vždy společně s osobou, která je za ně odpovědná. Proto se jim říká trvalé povahy.

Přiznání statusu nezcizitelnosti vytváří ochranu pro ně a pro jejich vlastníka před jakýmkoli druhem zneužití nebo požadavku, který může existovat ze strany třetí strany, například v případě, že je osoba napadána, diskriminována nebo trvale obtěžována mimo jiné kvůli svému rasovému původu, politické ideologii nebo náboženskému přesvědčení.

Také tato práva, vzhledem k této podmínce, kterou mají, jsou vždy mimo jakýkoli druh obchodu, což znamená, že nemohou být nikdy nikým prodána, prodána nebo koupena, a to z jakéhokoli hlediska.
Dopustit se tohoto činu by bylo zločinem, který bude samozřejmě potrestán odpovídajícím trestem.

Takto se chrání morálka a etika lidí.

Tato práva nezanikají s časem, tj. mohou uplynout roky a staletí a vždy zůstanou v platnosti a všichni je mohou užívat až do posledního dne svého života na tomto světě.

Právní předpisy na jejich ochranu

Ochranou výše uvedených práv se zabývají různé mezinárodní právní předpisy.
Všeobecná deklarace lidských práv, která byla přijata v roce 1948 Organizací spojených národů, je nejvyšším dokumentem, který shrnuje všechna nezadatelná práva, jimiž lidé disponují.

Mezinárodní listina lidských práv je výsledkem spojení výše uvedené deklarace s mezinárodními pakty, na kterých se jednotlivé země dohodly.

Nezcizitelný majetek

Na druhé straně existuje majetek, který má status nezcizitelného majetku, což je to, co je mimo dědictví každého soukromého jednotlivce, jako je mimo jiné vzduch, moře, slunce, a všechny ty věci, které jsou součástí veřejného statku, jako jsou mimo jiné parky, náměstí, cesty, po kterých všichni cestujeme.

První patří všem a v případě druhých jsou ve službách společenství a nikdo je nemůže koupit ani prodat. Aby mohl být majetek považován za veřejný, musí mu být tento status formálně udělen postupem a příslušným orgánem.