Koncem zimy se v severských mořích severně od Islandu a v Labradorském moři mezi pobřežím Grónska a Kanady vytváří studená a dobře provzdušněná hluboká voda. Spolu s místními větry tento přísun nově vzniklé hluboké vody pohání globální cirkulaci, která má velký význam pro zemské klima.

Jak se teplejší vody ve východní části severního Atlantiku dostávají na sever, chladnější vody se přesouvají do velkých hloubek, kde tvoří jednu z větví globálního dopravního pásu známého jako atlantická meridionální převratná cirkulace (AMOC). Tato cirkulace přenáší teplo z tropů do severního Atlantiku a neustále ohřívá atmosféru nad ním. Tato cirkulace může zásadně měnit klimatické vzorce v severním Atlantiku, ale má také vliv na africké monzuny a severoamerické hurikány. Hlubokovodní formace stahuje velké množství oxidu uhličitého a působí tak proti části globálního oteplování.

Přibližně 17 let měřili vědci z GEOMAR sílu hlubokého západního hraničního proudu (DWBC), který proudí ve velkých hloubkách u pobřeží Grónska a Labradoru. Dříve jen málo oceánských monitorovacích systémů důsledně měřilo transport vody sahající až od hladiny k mořskému dnu.

Zantopp a spol. na základě dat GEOMAR vyhodnotili transport, teplotu a hustotu vody zhruba na 53° s. š. u pobřeží Labradoru. Údaje pocházejí z oceánské observatoře, která se obvykle skládala z pěti zakotvených stanic zřízených v letech 1997-2014. Kombinací těchto dat s pozorováními ze 13 hydrografických průzkumů na palubě jejich výzkumných plavidel tým charakterizoval proudy sahající až do hloubky 50 metrů ode dna – což je mnohem hlubší a lépe rozlišený obraz, než jakého dosáhly předchozí studie.

Její analýza odhalila několik překvapení. Ačkoli například nejhlubší odtok DWBC v blízkosti dna měl tendenci být stabilnější než proudy ve střední hladině, tým zjistil, že tento hluboký, studený a hustý odtok se mění se zhruba desetiletou periodou ve fázi severoatlantické oscilace (NAO), což je klimatický jev, který silně ovlivňuje počasí v západní Evropě. Tato proměnlivost hlubokého západního hraničního proudu by podle nich mohla být důležitým pojítkem mezi NAO a AMOC.

Pochopení interakce těchto proudů s dalšími klimaticky významnými procesy je zásadní pro předpovídání budoucích klimatických změn. Důkazy předložené autory naznačují, že tyto dlouhodobé výkyvy jsou způsobeny spíše kvazidekádovými změnami větrného pole než konvekčními událostmi poháněnými vztlakem. Dokonce i stoleté změny AMOC až o 30 %, které navrhují některé klimatické modely, mohou být vzhledem k uváděným velkým a dlouhodobým výkyvům transportu obtížně zjistitelné. (Journal of Geophysical Research:Oceans, https://doi.org/10.1002/2016JC012271, 2017)

-Emily Underwood, nezávislá autorka

.