Dobré ráno a vítejte: mým kolegům zde na pódiu, rodinným příslušníkům, kteří se k nám dnes připojili, a především ročníku Yale College 2020.

Dvacetiletý – pojem, který nevyhnutelně vyvolává představu dokonalého zraku. A nyní, když vy všichni nosíte na Yale College jako třídní označení rok 2020, jsem přesvědčen, že vaše intuice a mentální ostrost se zde rozvinou na stejně silné úrovni. Přijímací kancelář mě ujišťuje, že bylo učiněno vše, co bylo možné, aby byl tento výsledek zaručen.

Přesto bych se rád zamyslel – ve váš „první školní den“ – nad tím, co by mohlo vašemu vhledu bránit a co by ho mohlo v průběhu vašeho zdejšího vzdělávání rozvíjet.

Po mnoho let jsem učil úvodní psychologii velké množství prváků. V části kurzu věnované sociální psychologii jsem své studenty žádal, aby se zamysleli nad tím, co víme o pomoci druhým v různých typech sociálních situací. Konkrétně, proč nabízíme nebo nenabízíme pomoc v naléhavých situacích?

Začal bych tragickým a dobře známým případem Kitty Genoveseové, devětadvacetileté ženy, která žila v Kew Gardens v Queensu a byla tam v roce 1964 zavražděna. Jejímu případu byla věnována obrovská pozornost a komentáře a pravděpodobně jste slyšeli nějakou verzi jejího příběhu. Jak uvedl deník New York Times, vraždu sledovalo z okna svého bytu třicet osm osob, ale pouze jedna zavolala policii, a to už bylo pozdě.

V průběhu let jsem tuto šokující událost popisoval mnohokrát. Stejně tak i další sociální psychologové, kteří vedli podobné kurzy, a stejně tak i sociální vědci, kteří se snažili vysvětlit, jak mohli svědci projevit takovou bezcitnou lhostejnost k hrůznému zločinu, který se odehrával před jejich očima.

Tady je ta potíž: standardní popis případu Kitty Genoveseové se v některých zásadních detailech mýlí.

Bratr Kitty Genoveseové, Bill Genovese, natočil loni film Svědek. V něm dokumentuje, že někteří kolemjdoucí nebyli lhostejní: jeden svědek křičel na útočníka z okna, jiný svědek držel Kitty v náručí, když umírala, a několik jich během útoku zavolalo policii.

Co tedy znamená, že sociální vědci už více než padesát let převypravují nesprávnou verzi tohoto příběhu jako paradigmatický příklad extrémní lhostejnosti kolemjdoucích? No, mimo jiné to znamená, že jsme neúmyslně udržovali něco, co by se dalo právem nazvat falešným vyprávěním – verzi událostí, která byla sice částečně pravdivá, ale v tomto případě byla zformována novinovou zprávou tak, aby vyvolala silné negativní emoce, jako je hněv, strach nebo znechucení.

Jako badatel lidských emocí vím, že i ty nejnegativnější pocity mohou být důležité pro naše přežití. Hněv účinně signalizuje, že nějaký cíl je blokován. Strach motivuje k opatrnosti a přípravě. Znechucení nás vzdaluje od věcí, které nám mohou způsobit nemoc. Někdy se však naši přátelé, rodinní příslušníci, politici, inzerenti, vědátoři a další lidé snaží manipulovat s našimi emocemi pro své vlastní účely. Hněv, strach a znechucení mohou být velmi účinnými způsoby, jak přitáhnout zraky k webovým stránkám, spotřebitele k výrobkům nebo voliče k volebním urnám.

Mám pocit, že jsme denně bombardováni falešnými narativy různého druhu a že působí velké škody. V období celostátních voleb je nemusíte hledat nijak složitě.

Nejde mi dnes o to, abych se vysmíval největším „blábolům“ nebo uděloval „Pinocchia“ za největší zkreslení. Spíše jen doufám, že vás přesvědčím o tom, že zastánci jakékoli strany mohou být v pokušení přehánět, zkreslovat nebo opomíjet zásadní fakta způsobem, který slouží především k podnícení vašeho hněvu, strachu nebo znechucení.

Mám-li pravdu, pak důležitým aspektem vašeho zdejšího vzdělávání bude naučit se rozpoznávat a řešit tyto druhy účtů. Při tom bys měl věnovat obzvlášť velkou pozornost těm vyprávěním, která se zdají být nejlépe v souladu s tvým vlastním přesvědčením. Pokud zastáváte silné politické, kulturní, náboženské nebo ekonomické přesvědčení, budete prostě jako my všichni ostatní, pokud se budete přiklánět k vysvětlením, která se zdají tato přesvědčení potvrzovat nebo démonizovat ty, kteří zastávají jiná přesvědčení. Všichni jsme silně náchylní přijímat vysvětlení, která jsou v souladu s našimi názory, a ignorovat nebo odmítat ta, která s nimi nesouhlasí. Sociální média, blogosféra a politický proces jsou stále více prosyceny takovými narativy, které podněcují naše negativní emoce a představují skutečné překážky pro rozumné zkoumání, produktivní výměnu mezi různými názory a hledání společného základu pro nejnáročnější problémy, kterým čelí naše globální společnosti.

Takže se nyní pouštíte do ambiciózního a nadějného úsilí o pochopení světa, svého místa v něm a toho, čím můžete přispět k pokroku. Jak se můžete vypořádat se svůdnou mocí falešných narativů, zejména v době, kdy se zdá, že vážná nedůvěra na mnoha stranách jich podněcuje stále více?

Nepřekvapí vás, že jsem si velmi dobře vědom falešných narativů, které kolují o studentech, jako jste vy, a o vysokoškolském vzdělávání obecně. Mám tlustou polici současných knih, které mě ujišťují, že studenti elitních univerzit jsou jen vynikající ovce, že humanitní titul je vstupenkou do nezaměstnanosti, že skutečně inspirativní a odvážní studenti opouštějí vysokou školu, aby zakládali technologické firmy, že mileniálové se nedokážou rozhodovat bez konzultace s rodiči, že vysokoškolští profesoři mají jednotné politické názory, že dnešní studenti jsou křehké skleníkové květiny, že není možné dosáhnout inkluzivní univerzitní kultury, aniž bychom se vzdali svobody slova, a že naše vysoké školy a univerzity jsou odtržené od reality.

V reakci na to chci tvrdit, že vaše vzdělání na Yale nejenže rozšíří vaši představivost, posune vaše znalosti a podpoří vaši kariéru, ale že bude také naprosto zásadní pro vaši schopnost hrát pozitivní, vůdčí roli v této stále více polarizované a rozhádané době. Zejména vás budou učit vynikající učitelé a mentoři, jejichž životy a kariéry jsou mocným svědectvím o hodnotě disciplinovaného, rozumného a pečlivého hledání světla a pravdy.

Naší fakultu (od inženýrství přes ekonomii až po angličtinu a environmentální studia) spojuje zarputilá skepse vůči vyprávění, které příliš zjednodušuje problémy, rozněcuje emoce nebo zavádí mysl. Nikdo samozřejmě není bez předsudků, ale jako komunita vědců se hlásíme k ideálu uvážlivého, hloubavého zkoumání ve službách rozumné diskuse o věcech, které zkoumáme a na kterých nám nejvíce záleží. Bez tohoto ideálu bychom byli jako akademici ztraceni a naše globální společnost by byla ztracena, kdyby univerzity přestaly být místy, která tento ideál definuje.

Mohl bych vám předložit dlouhý seznam profesorů Yaleovy univerzity, kteří strávili desítky let svého života v laboratořích, archivech, knihovnách a v terénu sbíráním důkazů, aby zpochybnili nějakou přijatou představu, nějaké zkreslené vyprávění nebo nějakou obecnou moudrost, která se ukázala jako velmi pochybná. Zde je několik příkladů:

• Mnoho lidí se domnívá, že náš právní systém byl téměř výhradně vybudován na sekulární tradici. Profesor středověkých dějin na Yaleově univerzitě Anders Winroth však vyvrací falešné vyprávění o tom, že současné právní uvažování je radikálním odklonem od středověkého kanonického práva, tím, že ukazuje, že v mnoha ohledech z něj vychází.
• Důležité kosmologie minulosti závisely na předpokladu, že planeta Země je ve vesmíru jedinečná. Profesorka astronomie Debra Fischerová objevila mnoho „světů“ (tzv. exoplanet), které obíhají kolem „sluncí“ ve slunečních soustavách rozesetých po celé naší galaxii.
• Medicínští vědci po mnoho let předpokládali, že pohlaví má jen malý vliv na výskyt a průběh většiny nemocí a že výsledky studií s muži se automaticky zobecňují na ženy. Carolyn Mazureová, ředitelka Výzkumného centra pro zdraví žen na Yaleově univerzitě, zkoumá kritické rozdíly, které pohlaví způsobuje v celé řadě biologických systémů, a převádí tyto poznatky do nových zdravotnických postupů.
• Většina klasicky vzdělaných ekonomů modelovala lidská rozhodnutí jako výsledek pečlivých výpočtů nákladů a výnosů. Nositel Nobelovy ceny Robert Shiller se postavil do čela těch, kteří zpochybňují představu racionálních jedinců a trhů a vynucují si zásadní revize teorie lidského chování, na níž je jeho obor založen.
• Když jsem byl postgraduálním studentem psychologie, převládal názor, že lidé se prakticky vše učí ze zkušenosti. Profesorka psychologie Karen Wynnová nás však učila, že lidské děti mají překvapivé vrozené schopnosti. Zdá se, že pětiměsíční děti jsou schopny provádět základní aritmetické výpočty. A profesorka psychologie Laurie Santosová, nová ředitelka Silliman College, nám ukazuje, že i opice jsou zřejmě předpřipraveny na tak složité stavy, jako je zášť, závist a kognitivní disonance.
• Svůj výčet příkladů uzavřu odkazem na profesorku afroamerických a amerických studií Hazel Carbyovou. Její první kniha Reconstructing Womanhood (Rekonstrukce ženství) byla výjimečným zkoumáním způsobů, jakými černošské spisovatelky 19. století v Americe konfrontovaly a proměňovaly domácí a literární ideály ženství v bílé společnosti. Profesorka Carbyová napsala v předmluvě ke knize s názvem Silencing the Past výstižnou poznámku, v níž zdůraznila sílu zpochybňování falešných nebo neúplných vyprávění o marginalizovaných osobách: „Dozvídáme se, jak lze skrovné důkazy přeskupit a vytvořit nová vyprávění, jak lze mlčení přimět, aby mluvilo samo za sebe…“.

Lidé si přirozeně vytvářejí vyprávění, aby porozuměli svému světu. Snažil jsem se poukázat na to, že v dobách velkého stresu mohou falešná vyprávění ovládnout veřejnou mysl a veřejný diskurz, rozdmýchat negativní emoce a rozdmýchat neshody. Zejména v dnešní době široká škála okamžitých přenosů takové narativy rychle posiluje. V důsledku toho se někdy stává, že nás hněv, strach nebo znechucení mohou zaslepit před složitostí světa a odpovědností hledat hlubší porozumění důležitým otázkám.

Jedním ze smyslů vašeho vzdělání na Yale je tedy to, abyste se stali pečlivějšími a kritičtějšími mysliteli – abyste se naučili obtížným a pečlivým dovednostem, které budete potřebovat k tomu, abyste mohli vyhodnocovat důkazy, uvažovat šířeji a pečlivěji a dospět k vlastním závěrům.

Ještě konkrétněji je Yale místem, kde se naučíte, jak a proč tíhnout k lidem, kteří se na věci dívají jinak než vy, kteří budou testovat vaše nejpevnější předpoklady. Je to také místo, kde se naučíte, proč je třeba mimořádné disciplíny, odvahy a vytrvalosti – často po celý život – k vybudování nových základů pro řešení nejtěžších a nejnáročnějších otázek naší doby. Přišli jste na místo, kde jsou občanské neshody a hluboké přemýšlení srdcem a duší podniku, kde oceňujeme výjimečnou rozmanitost názorů spolu s co největší svobodou projevu.

Věřím tedy, že začnete okamžitě vyhledávat to, co je na tomto místě nejlepší: fakultu, zaměstnance a kolegy, kteří vás budou inspirovat a zároveň připravovat na to, abyste se stali badateli, vizionáři a vůdci, které svět tolik potřebuje.

Nikdo z nás zde nemůže doufat v lepší svět, nebo dokonce v inkluzivnější a vzrušující vzdělávací komunitu na Yale, pokud se nám toto poslání nepodaří splnit. Vy jste vlastně to, co nám dává naději. Vy jste důvod, proč jsme se stali pedagogy. Vy jste důvod, proč jsme tady.

Vítejte na Yale!

Gansberg, M. 37 Who Saw Murder Didn’t Call the Police. New York Times (1964, 27. března).

Carby, H.V. (2015). Předmluva ke knize M.-R. Trouillot, Umlčování minulosti: Power and the production of history (původně vyšlo v roce 1995). Boston: Beacon Press. s. xiii.