Vždy je znepokojující a tragické, když slyšíme zprávu o útoku žraloka. Jaká je však skutečná pravděpodobnost úmrtí v důsledku setkání se žralokem v Austrálii? Jak moc se toho obáváte, když se chodíte koupat? Jak moc byste měli být znepokojeni?

To všechno jsou velmi základní otázky a slouží jako skvělá příležitost k pochopení toho, jak vnímáme rizika, a co je důležité, jak to můžeme dělat lépe.

Odpovězme si tedy na první otázku: Jaká je pravděpodobnost smrtelného útoku žraloka pro Australana? Abychom získali hrubý odhad, zprůměrovaný na celou populaci, vydělíme počet lidí, kteří každoročně zemřeli v důsledku útoku žraloka (podle posledních údajů v průměru tři až čtyři ročně), počtem obyvatel Austrálie (přibližně 24 milionů). Výsledkem je riziko přibližně jedna ku osmi milionům ročně, což je naštěstí velmi nízké.

Uklidňuje to váš strach? Pokud ne, důvodem je pravděpodobně to, že představa útoku žraloka je tak děsivá. Každá neobvyklá a dramatická událost má obrovský dopad na naši psychiku a to zkresluje naše vnímání.

Také pro nás není tak snadné interpretovat, co riziko vyjádřené jako relativní četnost skutečně znamená.

Zohlednění rizik

Jak se tedy můžeme vypořádat s tímto problémem lepšího pochopení rizik a jejich zohlednění? Jedním ze zajímavých a užitečných způsobů je použití „mikromortu“ – pravděpodobnosti úmrtí jedna ku milionu – jako jednotky rizika, která pomůže při porovnávání rizikových událostí. Tento nástroj poprvé navrhl profesor ze Stanfordu v 70. letech 20. století.

Pokud vás něco vystavuje mikromortu rizika, znamená to, že vás to vystavuje šanci jedna ku milionu, že zemřete. Používání mikromortů k pochopení rizika není v žádném případě dokonalé, ale může docela dobře fungovat k rozptýlení některých obecně rozšířených mylných představ o tom, jak rizikové jsou určité činnosti.

Nejprve se tedy pokusme plně pochopit, co je to šance jedna ku milionu. Jedno užitečné přirovnání říká, že představuje stejnou pravděpodobnost, jako když si dvacetkrát hodíte mincí a pokaždé padne hlava. Nemusíte mít dobré znalosti pravděpodobnosti, abyste pochopili, jak je to nepravděpodobné, a tedy jak malá je tato jednotka mikroměrné pravděpodobnosti.

Než se na tento koncept podíváme v praxi, stojí za zmínku, že odhady pravděpodobnosti událostí závisí na tom, jaká data byla k výpočtu těchto pravděpodobností použita. Údaje z různých zemí mohou poskytovat různé odhady. Obecně lze však říci, že na rizikovosti následujících činností panuje poměrně všeobecná shoda, protože jsou v západních zemích obvykle podobné.

Každý by považoval seskok padákem za nebezpečný, a také je. Podle světových odborníků na tuto problematiku zvyšuje seskok padákem riziko úmrtí přibližně o osm až devět mikromortů na jeden seskok (což znamená, že máte šanci zemřít zhruba jedna ku 100 000).

Zajímavé je, že maratonský běh, činnost pravděpodobně považovaná za zdravou, také zvyšuje riziko úmrtí přibližně o sedm mikromortů na jeden běh. Pokud jste tedy maratonský běžec, který se bojí vyskočit z letadla kvůli rizikům, lze namítnout, že tento strach nemá ve skutečnosti racionální základ.

Další činností, kterou by každý považoval za spojenou se značnými riziky, je potápění. Zvyšuje riziko úmrtí přibližně o pět až deset mikromortů na jeden ponor.

A pro ty z vás, kteří usilují o zdolání Mount Everestu, by to znamenalo vystavit se riziku neuvěřitelných 40 000 mikromortů za jeden výstup.

Pro srovnání se podívejme na rizika velmi relativní činnosti, kterou je cestování. Při jízdě autem na vzdálenost 400 km jste vystaveni přibližně jednomu mikromortu rizika. Stačilo by ujet 10 km na motocyklu, abyste se vystavili stejnému riziku úmrtí, což dává do souvislosti, o kolik je jízda na motocyklu rizikovější.

Cestování letadlem (komerčním tryskáčem), které u některých lidí vyvolává strach, je statisticky velmi bezpečné. Museli byste urazit více než 10 000 km, abyste byli vystaveni mikromrtvému riziku.

Pokud se kvůli tomu bojíte vycházet z domu, i močení kolem domu s sebou nese rizika. S využitím údajů Australského statistického úřadu „na co Australané umírají“ zvyšuje sezení na židli (kvůli pravděpodobnosti pádu z ní) riziko úmrtí přibližně o 1,3 mikromortu. Uklouznutí a pád zvyšují riziko úmrtí o 13 mikromortů. Pouhé koupání zvyšuje riziko úmrtí o 0,3 mikromorty.

Všechno s sebou nese riziko

Jestliže je tedy pravděpodobnost, že nás v průběhu roku zabije žralok, přibližně jedna ku osmi milionům, žraloci zvyšují naše riziko smrti o 0,125 mikromortu ročně. Pro představu, roční zvýšení rizika úmrtí při útoku žraloka je stejné jako riziko, které jsou mnozí z nás ochotni podstoupit při každodenní cestě do práce a zpět. A je téměř stokrát menší než riziko utonutí při plavání (přibližně 12 mikromortů).

Zajímavé je, že klokani (přibližně 0,1 mikromortu) představují podobné riziko úmrtí jako žraloci, ale náš roztomilý státní znak v nás nevyvolává takový strach.

Jednotka mikromortu je tedy neuvěřitelně užitečná pro uvedení velikosti rizika do určitého kontextu. Je však důležité si uvědomit, že vzhledem k tomu, že vychází z údajů na úrovni populace, není mikromort měřítkem vašeho osobního rizika. Například výpočet rizika smrtelných útoků žraloka vychází z průměrného rizika v celé populaci.

Takže fakticky odhaduje riziko na základě předpokladu, že všichni Australané plavou v hlubinách oceánu podobný početkrát za rok. Pokud však žijete v Alice Springs, nelze očekávat, že vaše riziko zabití žralokem bude stejné jako u surfaře, který žije na pobřeží. Stejně tak pokud se brodíte pouze ve vodě po kolena a neplavete v hluboké vodě, vaše osobní riziko by bylo jiné.

I přes toto omezení slouží toto opatření jako užitečný způsob, jak překonat naši vrozenou zálibu v iracionalitě při vnímání rizik. Umožňuje nám kontextualizovat každodenní rizika.

Všechno v životě má svá rizika a umění žít dobrý život spočívá v tom, že si ujasníme, kdy se vyplatí riskovat. Každý den, kdy vstaneme z postele (což zvyšuje riziko úmrtí asi o 2,4 mikromortu!), děláme kompromis mezi riziky spojenými s tím, co děláme, a naší radostí ze života, i když ne vždy tato rizika vnímáme přesně.