Kniha The Female Eunuch vyšla v roce 1970, pět let před přijetím zákona o diskriminaci na základě pohlaví v parlamentu a šest let před přijetím zákona o domácím násilí. V roce 1970 si vdané ženy nevyplňovaly daňové přiznání, protože se na jejich příjem pohlíželo, jako by patřil jejich manželovi; zdravotní kliniky vyžadovaly, aby vdaná žena získala souhlas manžela, než jí nasadí cévku; svobodné ženy měly problém získat hypotéku; a pokud vás manžel znásilnil, nebyl trestně stíhán, protože podle zákona jste sňatkem s ním souhlasila se sexem, kdykoli, kdekoli a jakkoli se mu zachce.

To byl svět, do něhož tato kniha – a její australská autorka Germaine Greerová – vlétla jako elektrizující a rušivá padající hvězda, a účinky knihy i její autorky pociťujeme dodnes. O feminismu se psalo už dříve – od knihy Mary Wollstonecraftové A Vindication of the Rights of Woman z roku 1792 po knihu Betty Friedanové The Feminine Mystique z roku 1964. Ale Ženský eunuch mezi ně přišel jako zastrašující cool nováček ve škole – do oběda všichni kopírují její manýry, takže nevědí, jestli ji milují, nebo nenávidí. Je těžké si představit feministickou knihu napsanou v dnešní době, která by nebyla nějakým způsobem ovlivněna knihou The Female Eunuch, i když autorka vyznává, že Greerovou nesnáší.

Nedělejme si z toho těžkou hlavu: Greerová sem nepřišla proto, aby se líbila. „Doufejme, že tato kniha je podvratná. Doufejme, že vyvolá palbu všech výmluvných částí společnosti,“ píše na začátku knihy The Female Eunuch. Její naděje se naplnily: kniha byla podvratná a skutečně přitáhla oheň – a ona tak činí dodnes. Greerová je nejznámější a nejrychleji rozpoznatelnou feministkou na světě a zdá se, že její proslulost jí nikdy nezpůsobila velké neštěstí. Pokud se vám hnusí pozornost, nesouhlasíte s účastí v Big Brotheru a pak z něj nevyburcujete a neřeknete, že je to „fašistické vězení“. Greerová si užívala slávy, která přišla s jejím úspěchem, od pózování nahá v erotickém časopise až po mladický románek s Martinem Amisem; věrna své formě, v roce 2015 zveřejnila milostný dopis o 30 000 slovech, který mu napsala před 40 lety a v němž se vyznává ze své „bezmocné touhy“ po něm. Ať si o Greerové říká kdokoli cokoli – a za poslední půlstoletí už řekl skoro všechno – nikdo nemůže říct, že si neuměla užívat.

***

Greerová nikdy nepatřila k tradičním feministickým skupinám, a vlastně k žádné skupině. Byla a zůstává zlobivou, problémovou sestrou feminismu – Lydií Bennetovou k Elizabeth Glorie Steinemové. Zatímco její vrstevnice zabředávaly do politiky feminismu 70. let, Greerová se bavila s Rolling Stones a nechávala si fotit vagínu. (Pokud chcete vědět, co Greerovou příliš nezajímalo, přečtěte si esej Nory Ephronové „Miami“ z roku 1972 o Národním politickém sboru žen.) Greerová se v knize The Female Eunuch (Ženský eunuch) příznačně vyjadřuje o Betty Friedanové a dalších dost odmítavě – jak už jsem řekla, nepřišla si sem dělat přátele. Ale na druhou stranu není aktivistka jako Friedanová a Steinemová. Sama sebe by označila za akademičku, ale ve skutečnosti je obrazoborkyní.

Při opětovném čtení knihy The Female Eunuch v roce 2020 je stále snadné pochopit, proč ve své době způsobila takovou senzaci, i když její vliv v některých ohledech působil proti ní. Její argumenty o tom, jak se stydění za tělo používá k utlačování žen, jsou tak známé, že se každý měsíc objevují ve většině ženských časopisů. Ale byla to právě Greerová, kdo o tom psal, když ne jako první, tak rozhodně s největším vztekem a vášní. Feministické traktáty nejsou známé svým humorem, ale proboha, Ženský eunuch je vtipný: „Jestli si myslíš, že jsi emancipovaná, mohla bys zvážit představu, že ochutnáš svou menstruační krev – jestli se ti z toho dělá špatně, máš před sebou dlouhou cestu, zlato,“ prohlašuje. Greerová je proslulá erudicí a kniha je plná literárních odkazů. Ale The Female Eunuch je jediná kniha, o které vím, že v jediné větě přeskočí od kresleného seriálu Peanuts Charlese M. Schulze přes Strindbergův Tanec smrti až po Ibsenovu Heddu Gablerovou a Domeček pro panenky.

Humor v The Female Eunuch se rodí z nebojácného hněvu: málokdo píše hněv lépe než Greerová. „Ženy mají jen velmi malou představu o tom, jak moc je muži nenávidí,“ je pravděpodobně nejslavnější věta v knize. Podle mého názoru je však nejsilnější o několik stránek později: „O ženách se říká, že se nikdy nenechají znechutit. Smutnou skutečností je, že často jsou, ale ne vůči mužům: po vzoru mužů jsou nejčastěji znechuceny samy sebou.“

A přesto Ženský eunuch není v konečném důsledku smutná nebo dokonce naštvaná kniha. Je to radostná kniha, v níž si Greerová extaticky představuje dosud neuskutečněnou utopickou budoucnost žen, v níž jsou zbaveny okovů ženství a patriarchátu, kde si nádherně užívají sexu a kolektivně vychovávají své děti, které občas a jen v případě nutnosti navštíví otcové jejich potomků. To, že toho feminismus zatím nedosáhl – a že se mu nepodařilo zachránit tolik žen před ženstvím, zklamáním ze sexu a sebou samými -, není vina Greerové. Ale je to jeden z důvodů, proč její kniha stále působí tak ohromujícím dojmem.

***

Greerová má nemoderně jasno v tom, jak ženy potřebují dosáhnout osvobození. Její feminismus je na míle vzdálen dnešní inkarnaci, která oslavuje všechny ženské volby a cenzuru považuje za patriarchální. Greerová nemá čas na podobné zdvořilosti a je nekompromisní v tom, co ženy potřebují, aby mohly vést plnohodnotný život: nenechat se svazovat mužem ani dětmi, nenosit určité oblečení, nepřijímat ženskost na žádné úrovni. V dnešním feministickém prostředí, v němž je sexuální práce zuřivě obhajována jako jen další forma práce, působí Ženský eunuch v mnoha ohledech jako kniha nikoli z jiné doby, ale z jiné planety.

To není jediná Greerové teorie, která se bude zdát vymykající se modernímu konsenzu. Její nedávno vyslovené názory na translidi, kdy trvá na tom, že „si nemyslím, že operace změní muže v ženu“, vedly k tomu, že ji studenti nepoplatili. Vzhledem ke Greerové desetiletí trvajícímu odporu k myšlence vrozeného pohlaví a uměřenosti ženskosti však její názory nejsou nijak šokující. V knize The Female Eunuch píše o April Ashleyové, jedné z prvních Britek, které podstoupily operaci změny pohlaví, a považuje ji za stejnou oběť jako jakoukoli natalitu: „Dokud bude ženský stereotyp definicí ženského pohlaví, je April Ashleyová ženou,“ prohlašuje Greerová. Možná to není takové přijetí, za jaké dnes bojují aktivisté za práva transsexuálů, ale Greerová se zabývala otázkami genderu versus pohlaví dávno předtím, než se mnozí z nich narodili. A vzhledem k tomu, že se objevila v době, kdy muži mohli beztrestně zneužívat ženy, není překvapivé, že někteří příslušníci její generace mohou být skeptičtí k myšlence, že pohlavní identita má přednost před fyzickou realitou. To, že si dnes mnoho lidí myslí něco jiného, je paradoxně zčásti zásluhou Greerové, která tak silně psala o tom, že ženy by měly být schopny definovat samy sebe.

Číst knihy z minulosti a očekávat, že budou odrážet morálku současnosti, je hluboce narcistická snaha. Z pohledu roku 2020 se však v knize The Female Eunuch objevují šokující obraty o sexualitě („Většina homosexuality je důsledkem neschopnosti člověka přizpůsobit se dané sexuální roli“) a rase („To nejmužnější stvoření, ‚kozatý‘ černoch…“ napsala a odvolala se na oblíbené klišé té doby). Kdo hájí Greerovou za její práci v oblasti feminismu, jako to dělám já, aniž by uznal její – mírně řečeno – problematičtější stránky, nepomáhá ani sobě, ani jí. Mezi mladými ženami existuje podivná freudovská tendence zavrhovat feministky z předchozí generace, což je druh zabíjení matek, prostředek, jak si nová generace může udělat místo pro sebe (i když, dámy, prosím: místo se vždycky najde). Figurující feministky jsou obzvlášť zranitelné vůči očekávání dokonalosti a jakékoli přestupky vedou k tomu, že jsou hozeny přes palubu.

Nikdy jsem nepochopila tento tvrdý přístup, kdy odmítáte na člověku všechno, protože vám na něm vadí některé věci. A jaká škoda by byla zavrhnout ji, protože Greerová měla pravdu – tak vzrušující pravdu – ohledně misogynie a sebenenávisti a lží, které byly a jsou ženám prodávány o tom, co představuje dobrý život. Greerová nebyla a není zdaleka dokonalá, ale naučit se přijímat ženskou nedokonalost je poučením této knihy. Stejně jako její kniha je ohromující, brilantní, absurdní, rozzuřující, podnětná a navždy patří do kánonu.

Toto je upravená verze úvodu k jubilejnímu 50. vydání knihy „The Female Eunuch“, které vychází 15. října v nakladatelství 4th Estate

.