Na Měsíci není snadné být živým tvorem. Malá semínka bavlníku, která nedávno vyklíčila na odvrácené straně Měsíce na palubě čínského modulu Chang’e-4, brzy zahynula. Voda, kyslík, půda a zdroj tepla uvnitř jejich útulné biosféry se nevyrovnaly měsíční verzi noci – dva týdny tmy a teploty údajně klesající až k -310 stupňům Fahrenheita.

To neznamená, že není možné, aby rostliny rostly mimo Zemi. Astronauti na palubě Mezinárodní vesmírné stanice pečují o římský salát, zelí a další rostliny z pečlivě kalibrovaných komor a někdy je i sklízejí a jedí. A zatímco experiment Chang’e-4 znamenal první případ, kdy lidé něco vypěstovali na Měsíci, naše kamenná družice se podílela na jiném případu lunárního zahradničení, a to v podobě semen, která se dostala na Měsíc a byla přivezena zpět na Zemi. Ukázalo se, že mnohé z těchto „měsíčních stromů“, jak se jim říká, to neměly lehké.

V roce 1971, těsně před startem Apolla 14, astronaut Stuart Roosa – který dříve pracoval jako dýmkař pro U.S.A.S Forest Service, schoval do své osobní soupravy (malé tuby, do níž si členové posádky mohou uložit sentimentální věci nesouvisející s misí) několik set semen sekvojí, borovic lobelových, sladkovišní, platanů a jedlí. Semínkům se tehdy věnovala jen malá pozornost uprostřed většího rozruchu kolem mise a všeobecného pocitu opatrného optimismu kombinovaného se strachem, který následoval po hrdinských, ale problematických zkušenostech astronautů Apolla 13.

Semínka strávila ve vesmíru celkem devět dní, a když se posádka Apolla 14 vrátila zpět na Zemi, semena se vrátila také, jen s malými fanfárami. S výjimkou několika interních dokumentů „jsem nikdy nenašel nic z doby, kdy mise vzlétla,“ říká Dave Williams, archivář v Goddardově středisku vesmírných letů NASA, který se stal de facto kronikářem cesty semínek. „Nikdo o nich neslyšel ani nějakou dobu poté, dokud je nezasadili.“

Na semena dohlížela americká lesní služba, dokud nevyklíčila, a jakmile byla dostatečně odolná, byly sazenice rozesety po celé zemi a vysazeny. (Možná se spěchalo, aby jich vyklíčilo co nejvíce a co nejrychleji, z obavy, že by se zničily, když během karantény praskla nádoba, v níž byly uloženy). V letech 1975 a 1976 přinesly místní noviny od Las Vegas v Nevadě po Huntsville v Alabamě zprávy o astronautech, politicích a dalších osobnostech veřejného života, kteří se zastavili, aby pomohli umístit osmnáctipalcové platany nebo metrové borovice do jejich nových domovů v parcích, na náměstích a dalších místech na počest dvoustého výročí založení Ameriky. Některé další sazenice byly vysazeny o několik let později a přinejmenším v jednom případě, kdy místo sazenice dorazil mnohem méně fotogenický kořenový odřezek, stál úplně jiný strom, dokud nebyla hezčí verze měsíčního stromu připravena k pozdějšímu vysazení.

Na stromech vypěstovaných ze semen, která putovala tak daleko od domova, bylo něco hrdinského. Byly obsazeny jako důkaz inovace, inženýrství a vynalézavosti – křehké věci, které Američané úspěšně převezli přes chladnou, temnou cestu. Stromy byly také symbolem toho, čím Země vyniká ve sluneční soustavě. Často byly vysazovány vedle vlasteneckých tabulek s nápisy jako „Zelený svět amerických stromů“. Tyto statné, ikonické druhy oslavovaly naši bujnou, listnatou existenci.

Problém je v tom, že jakmile byly vysazeny, mnoho lidí na ně zapomnělo – včetně mnoha lidí v NASA.

Archivář NASA Williams o měsíčních stromech nic nevěděl až do poloviny 90. let, kdy vytvářel první webové stránky, na kterých prezentoval informace o předchozích misích a data. Na stránkách týkajících se misí Apollo uváděl e-mailovou adresu, a tak se mu ozvala učitelka třetí třídy z Indiany s dotazem ohledně stromů. Její děti chtěly vědět něco o stromu, který zahlédly na nedalekém skautském táboře, s malou cedulkou, která ho označovala jako „měsíční strom“.

Zpočátku vlastně neměl žádné informace, které by mohl nabídnout. „Nikdy jsem o nich neslyšel!“ Williams říká. Začal tedy pátrat, „a pomalu se tenhle malý příběh začal dávat dohromady“. Dozvěděl se, že jeden se nachází nedaleko jeho vlastní kanceláře, poblíž návštěvnického centra v Goddardu. Neměl ani tušení, že tam je. „Proto nevedu detektivní agenturu,“ říká. Měsíční platan byl „zasazen prakticky na mém dvorku a já o něm ani nevěděl.“

Williams se rozhodl vytvořit webovou stránku o Roosových semenech a na jejím konci vyzval lidi, aby se ozvali, pokud vědí něco o měsíčních stromech v jejich lesích. E-maily začaly přicházet. Lidé mohli psát, že jejich otec nějaký zasadil nebo že na něj narazili v parku. „Tak nějak se to rozrůstalo a já se stal člověkem, který se zabývá měsíčními stromy,“ říká Williams.

Williams stále sleduje stav známých měsíčních stromů. Není přesně známo, kolik semen Roosa na Měsíc odnesl, kolik jich vyklíčilo nebo kolik jich nakonec zakořenilo v zemi, ale v současné době se počítá zhruba s 90 stromy a asi třetina z nich je již mrtvá. Vřetenovitý platan na filadelfském Washingtonově náměstí, jehož kmen není širší než pěst, je klonem původního měsíčního stromu v parku. Borovice dlouholistá poblíž pamětní desky „Měsíčního stromu“ na výzkumné stanici G. W. Andrewse Forest Services Laboratory v Auburnu v Alabamě ve skutečnosti není Měsíční strom, ale nahradila borovici lobelku, která jím byla. V roce 1980 přinesly noviny v Indianě zprávu, že měsíční platan v Nilesu v Michiganu je i čtyři roky po svém zasazení do země stále silný. Od doby, kdy byl vysazen, vystřelil o čtyři metry, poznamenaly noviny, ale jeho tři michiganští bratranci všichni zahynuli.

Podle Williamse osud mnoha z těchto stromů pravděpodobně nijak nesouvisí s jejich výletem na Měsíc. Ve srovnání se semeny, která nikdy nevystřelila, „nebyl zjištěn vůbec žádný rozdíl, což by každý očekával“. Představuje si, že delší kosmický let – s větším vystavením radiaci a nulové gravitaci – by je mohl změnit, ale výsledkem této konkrétní cesty byla naprosto průměrná semena s chladným razítkem v mimozemském pasu.

Daleko důležitější bylo, co se s těmito semeny stalo, jakmile se vrátila na Zemi a vyklíčila. Williamsovi se nikdy nepodařilo zjistit informace o tom, kolik jich bylo zaseto, a je možné, že mnoho z nich uhynulo během prvního roku nebo dvou – v době, kdy jsou přesazené stromy obzvlášť náchylné k vyprahnutí, napadení nebo vyvrácení. V rozhovoru pro deník South Bend Tribune v Indianě v roce 1980 ředitel přírodní rezervace, v níž se nachází zachovalý michiganský měsíční strom, vyslovil domněnku, že některé z ostatních stromů zažily šok, když se přesunuly z místa, kde byly vyklíčeny – často v Mississippi nebo Kalifornii – na místo, kde byly vysazeny, zejména pokud se lišilo klima.

Přemýšlejte o tom takto: Stromy, které najdete na daném místě, jsou z definice ty, které přežily díky štěstí na sluneční světlo a půdu a díky tomu, že je nepostihly nehody nebo nemoci. Ptáci a vítr shazují semena na nejrůznější místa a spousta těchto semen může dokonce vyklíčit, ale naprostá většina z nich nikdy nepřežije dost dlouho na to, aby se z nich staly stromy. Každý měsíční strom zasazený na slušném místě měl pravděpodobně stejnou šanci jako jakýkoli jiný semenáček, říká Williams, ale jistě „ne každý, kdo je zasadil, věděl, co dělá“. Možná si vybrali místo, které bylo hezké nebo v centru města, ale pro daný strom se nehodilo. Jiné mohly být vyvráceny náhodou. Takový osud potkal platan vysazený poblíž policejního oddělení ve Wyomingu v Michiganu, který byl zničen při stavbě.

Jak ví každý, kdo se někdy zacyklil v pokojových rostlinách, může být těžké udržet něco při životě, a totéž platí pro historii. Williams stále dostává proud e-mailů o stromech, zejména když umírají, ale má také podezření, že je mnoho těch, na které se prostě zapomnělo. Pokud zmizí pamětní deska, může s ní zmizet i odkaz, a dokonce i zavedené stromy jsou stále zranitelné. Například v New Orleansu byla odstraněna borovice měsíční, která utrpěla škody při hurikánu Katrina. (Není jasné, zda poškození bylo důvodem k odstranění stromu, poznamenává Williams, ale strom i jeho pamětní deska zmizely někdy mezi prosincem 2005 a srpnem 2006 a on si není jistý, co se s nimi stalo). Některé měsíční stromy však žijí různými způsoby dál. Některé stromy druhé generace – vzešlé ze semen nebo řízků – šly do země nedávno, včetně platanu věnovaného na Arlingtonském národním hřbitově v roce 2005 na počest Roose (který zemřel v roce 1994) a „dalších významných astronautů, kteří odešli z naší přítomnosti zde na Zemi“. Williams má doma na zahradě také Měsíční strom druhé generace – platan z obřadu v Národním arboretu.

Z velké části za to, co víme o půvabné záhadě Měsíčních stromů, vděčíme Williamsově ochotě pustit se do pátrání a nadšení pro shromažďování depeší od dalších lidí, kteří je mají rádi – od zaměstnanců Lesní správy až po lidi, kteří je dokumentují ve svém okolí nebo se vydávají z cesty, aby je našli. Stejně jako statisíce dalších federálních zaměstnanců strávil většinu ledna 2019 na dovolené kvůli uzavření vlády a po návratu do práce našel lavinu e-mailů. Nahromadilo se jich více než tisíc a v jednom z nich se mohl skrývat první dílek nové skládačky. Snaží se odpovědět každému, ale ne vždy je možné se do každé otázky ponořit do hloubky. „Když si vzpomenu, říkám si, že jsem mohl stejně dobře říct: ‚Ne, nikdy jsem o nich neslyšel , je mi líto,'“ říká Williams. Z velké části díky němu mohl příběh znovu zapustit kořeny.