Pokud jste viděli některou z epizod seriálu Košíky, pravděpodobně jste se tak trochu zamilovali do jedné z nejpůvabnějších televizních matek a spící hvězdy Christine Baskets.

Christine, kterou hraje komik Louie Anderson, je milá, Costco milující maminka Chipa a Dalea, které hraje spolutvůrce seriálu Zach Galifianakis – a je více než hodna ocenění na letošní Den matek. Andersonův výkon je poctou jeho zesnulé matce Oře Zelle Andersonové, které děkoval, když získal svou první cenu Emmy za hereckou roli. „Každou maličkost, kterou vaše matka udělá, v určitém okamžiku svého života zjistíte, že ji děláte vy,“ řekl v tiskovém středisku po svém vítězství na Emmy. „Prostě to přijměte a uvědomte si, že vyhráli.“

Komik hraje postavu inspirovanou jeho skutečnou matkou v plné parádě; nasazuje si paruku, šaty a matčiny manýry, aby hrál jakousi „věčnou ženu“, ale nikdy to nepřehání s klaunstvím. Místo toho Anderson hraje Christine s takovou upřímností a roztomilostí, že je nakonec vtipná jen zdánlivě náhodou nebo jen díky tomu, že je sama sebou. Herec těžil ze své rodiny pro komedii už dříve, zejména v kritikou oceňovaném komiksu Život s Louiem, který vycházel z jeho skutečného života, když vyrůstal v Minnesotě, ale jakmile se vžil do role Christine Basketsové, Anderson měl poprvé pocit, že plně zohledňuje pocity své matky.

Basketsová bere archetyp „smutného klauna“ a katapultuje ho na další úroveň. Chip i Dale jsou svým způsobem šaškovští tyrani a ne vždy je snadné je sledovat. Ale Košíky jsou také, jak by řekl Anderson, relativním příběhem „rodiny, která se snaží někam dostat“. Christine Baskets jsme již dříve zařadili mezi nejlepší televizní matky a s každou další sezónou Baskets je stále jasnější, proč si tento titul zaslouží. Christine už tři sezony podporuje svého syna Chipa, odpadlíka z klaunské školy, který se po neúspěchu v Paříži musí vrátit do rodného města. Nyní, když se seriál 13. června vrací na stanici FX ve čtvrté sérii, má konečně šanci rozhodovat sama za sebe.

Nedáváme našim matkám dostatečné uznání za všechno, co dělají, a někdy je třeba doslova vstoupit do jejich bot (nebo hrát postavu, která vypadá, zní a pohybuje se světem hodně podobně jako ony), abychom si plně uvědomili, jaké emocionální oběti matky neustále přinášejí. Právě v době Dne matek – každoročního svátku, kdy se většina lidí obvykle na poslední chvíli snaží v nouzi sestavit kytici květin a přání – se Anderson zamyslel nad zkušenostmi se ztvárněním své matky, nad rozdíly v odměňování žen a mužů v Hollywoodu a nad tím, proč měl při hraní Christine problém oddělit se od své matky.

Jaký je Christinin velký oblouk v této sezóně, když se teď rozjel rodinný podnik s rodeem?

Na konci třetí sezóny byla na velkém večírku požádána o ruku. V této sezóně jde o to, jestli se za toho chlapa provdá, nebo ne. Je to pro ni taková velká cesta po ztrátě manžela před lety. Teď se musí rozhodnout, jestli místo toho, aby byla matkou, bude sama sebou. Bude schopná mít svůj vlastní život? Bude matkou, která se o všechny stará, nebo se bude starat sama o sebe?“

Přijde mi, že to je napětí pro mnoho matek, ta oběť.

Souhlasím s tebou. Nedávno jsem napsala knihu Ahoj mami a uvědomila jsem si, že moje máma žije jen pro nás. Myslím, že se v některých ohledech vzdala života pro sebe. Táta jí to samozřejmě neulehčil. Mámy se tak rozhodují, když by opravdu měly – víte, jak zvířata kopou do svých dětí, když dosáhnou určitého věku? Zvlášť Američané mají tendenci se o ně starat, a myslím, že takhle jsme skončili s mileniály, kteří jsou chytře zcela závislí na tom, že se o ně rodiče postarají, což je dobrá věc, když se nad tím zamyslíte.

Když už mluvíme o vaší mámě, které části vaší mámy využíváte při hraní Christine?

Všeobecně od hlavy až k patě. Tak trochu jsem jí ukradla celou identitu. Jaký je ten televizní seriál, kde se vcházelo do člověka a přebíralo se celé jeho tělo, nemůžu si vzpomenout? Celá ta myšlenka je moje máma. Nevím, jestli jsem se v životě stala svou mámou, nebo jestli jsem si zachovala nějakou představu o tom, kdo jsem. Tahle postava mě převzala. Když jsem se vrátila do práce, proměnila jsem se zpátky v tu postavu a cítím se lépe jako ta postava než jako já. Dává to smysl? Je tak příjemné být v této postavě nebo v tomto těle. Nebojí se. Bojí se dělat věci, ale dělá je. Má pochybnosti a obavy, ale je statečná. Myslím, že taková byla moje máma.

Taky je to dospívající dívka, která chce, aby ji kamarádi přijali. Je v tomhle duchu. Tato sezóna prověří Christine jako matku, jako snoubenku i jako tu dospívající dívku. Vyplakala jsem spoustu opravdových slz. Truchlící postavy, pokud je to poslední sezóna, a oslavující ji. Prošla jsem si obrovským emocionálním obloukem: Byla moje máma někdy takhle šťastná, jako je ta postava? To byla rána do břicha. Když se stanete plnohodnotným dospělým, což se mi občas daří, dostanete pocit, počkat, byla moje máma někdy schopná získat takové štěstí, v jakém jsem já? Nebo žila v neustálých pochybnostech o sobě a depresích? Ale myslím, že bych nebyla schopná ztvárnit tuto postavu, kdyby moje máma neměla čas najít skutečné štěstí. Doufám, že se jí to podařilo, ale nejsem si jistá, jestli se někdy cítila tak milovaná, jak by měla. Jestli existuje nějaká útěcha nebo spravedlnost, tak alespoň moje máma v této postavě nachází opravdovou lásku od fanoušků seriálu.

Jak si myslíte, že by se vaše máma cítila při vašem představení?

Měla by ráda oblečení. Líbilo by se jí, jak dobře vypadají její vlasy. Líbilo by se jí, že se to lidem líbí, ale také by mě kritizovala za to, jak tu postavu hraju.

Které části by kritizovala?

„Louie, nemáš správný vzhled. Nemáš správně moje ruce.“ Ale ona si držela ruce stejně jako já. „Nemyslím si, že takhle mluvím.“ A víte, každý v mé rodině nebo kdo znal mou mámu, říkal: „Panebože, to je tvoje máma.“

Měl jste v dětství sourozence?

Měl jsem jich deset.

Byl některý z nich jako postavy Zacha Galifianikise Chip a Dale?

Jo, jeden z mých bratrů byl jako Chip. Možná můj bratr Tommy byl jako Dale. Tommy se do nějakého nápadu pustil naplno, než si ho pořádně promyslel. Chip je takový hybrid toho, kým mohla být Christine jako člověk. Myslím, že Christine se považuje za umělkyni a Chip chce být umělcem a taky chce být oblíbený. Christine je tak trochu dusič, plete se ti do všeho.“

Byla tvoje máma taková?“

Ano, tím nejlepším, nejokatějším způsobem. Řekla by: „Tak o co ti vlastně jde s tou celou věcí?“. Ty by ses zeptal: „O čem to mluvíš?“ A ona by řekla: „Měl by sis dávat pozor.“ A ona by řekla: „Měl by sis dávat pozor.“ Máma mi jednou řekla: „Nechci, aby ses s tím klukem stýkal. Nemá v pořádku oči.“ Jedna z mých nejoblíbenějších hlášek vůbec.

Jsou nějaké hlášky, které měla tvoje máma a které jsi zakomponovala do Christininých dialogů?

Ano. Dělala takové to „Au!“ Christine to dělá pořád. Takové fráze a „Nech mě ti to říct, chlapče“. Byla velmi milující, náročná a zároveň panovačná, takže jste nikdy nepřišli na to, co se děje. Má mě ráda? Chce jen, abych jí něco sehnal? Stěžuje si?“

Ztvárnila jste někdy před Košíky postavu podobnou vaší mámě?“

Ne, tohle bylo poprvé. Hrála jsem ji ve svém stand-upu, ale nikdy ne na plátně.

Říkala jste, že by se vaší mámě líbilo, jak se Christine obléká, ale jaký měla vaše máma styl?

Předběhla svou dobu. Nosila kalhotové kostýmy. Ve věcech, které nosí Christine, se cítila velmi pohodlně. Měla v sobě noblesu, moje máma. Ale uměla se obléknout a nikdy jsem nevěděla, že moje máma vstává dřív než my, připravuje se a pak dělá snídani. Myslela jsem si, že tak prostě vždycky vypadala.

To je další z těch máminých obětí, nebo vlastně kouzelnických triků.

Jo! Když se chystám hrát tu postavu, chystám se být reprezentativní. To je to, s čím se ženy potýkají. To je docela průser.

Jak hraní ženy, jako je Christine, mění vaše vnímání toho, proti čemu ženy „stojí“, jak jste řekl?

Mám mnohem větší empatii pro své sestry. A to ke všem ženám, ale k mým sestrám obzvlášť. Muži si prostě přičichnou k jejich košili a zjistí, jestli jsou připraveni jít ven. Je tu obrovský dvojí metr. Začíná se to vyrovnávat, ale je proti tomu odpor, což je šílené. Dneska jsem si všimla, že v televizi dávali ženský hokejový tým, myslím, že národní. Stávkují kvůli platům a nemají zdravotní péči. Ty ženy se postavily a říkají: „No, my nebudeme hrát.“ To je fakt. V podstatě se vzdávají svého živobytí bez jakýchkoli záruk a muži jsou za to vždycky víc odměňováni. Lidé říkají, že nedělají stejné věci jako muži, ale nemějte ženský hokejový tým, když jim nemůžete platit mzdu.

Co si tedy myslíte o konverzaci o rovném odměňování ve vašem oboru? Vidíte, že v Hollywoodu dochází ke změně?“

Proč nemůžete lidem platit mzdu, ze které mohou žít? Zdá se, že lidé mají na všechno vedlejšák. Vyrostl jsem v projektech, takže tu chudobu chápu. Rozdíl mezi nejchudšími a nejbohatšími je gigantický a propast se prohlubuje. Já říkám, zdaňte všechny víc a udělejte, co musíte, aby se to vyrovnalo, protože chci, aby lidé netrpěli. Chci, aby se lidem dařilo dobře. Všichni, které znám, dokonce i lidé, kteří si žijí dobře, mají zřejmě vedlejšák, aby měli dost peněz. Spisovatelé, herci. Všichni berou každou maličkost a holí ji, aby mohli vydělat víc peněz, což není způsob, jakým by to mělo fungovat. Raději budu platit vyšší daně a vydělávat méně peněz a budu vědět, že o mé bližní, o mé spoluobčany, bude postaráno. Byl jsem chudý. Museli jsme se rozhodnout, jestli vypneme světla, nebo plyn, protože jsme mohli zaplatit jen jedno z toho. Jsem vděčná a pokorná za to, že jsem dosáhla takového úspěchu.“

V roce 2016 jste byla nominována na svou první cenu Emmy a vyhrála jste ji za roli Christine Baskets. Jak tento druh úspěchu nebo uznání kritiků změnil vaši hereckou práci?“

Neustále mám schůzky o tom, že budu dělat další věci, takže to je jedna věc. Jsem za to hodně vděčný, ale myslím, že je to poprvé, co jsem udělal práci, za kterou jsem mohl být oceněn, víte? Myslím, že v tom nesu určitý díl odpovědnosti. Měl jsem to štěstí, že jsem se dostal do situace, kdy dělám obrovskou roli, kterou vytvořili Zack a Jonathan Krisel. Jonathan Krisel, režisér, mi pomohl ji rozchodit a práce, kterou jsme se Zackem letos odvedli, je pro mě snadno nejlepší prací seriálu. Užili jsme si spoustu legrace a bylo to velmi smysluplné a smysluplné i pro něj. Je potřeba, aby Christine Baskets a Chip a Dale Baskets byli v televizi, protože je to rodina, která se snaží někam dostat. Je to rodina, která se snaží někam dostat a něco dokázat. Je to rodina, která bojuje, a je to rodina, která se nevzdává, a to se mi na nich líbí. Můžete mít hitparádu, a my nemusíme být nutně hitparáda, ale myslím, že pro lidi, kteří nás sledují, znamenáme hodně.

Poznávají vás teď lidé na ulici víc?

Setkávám se s lidmi, kteří za mnou běží, objímají mě a říkají mi, že milují Christine Baskets. Na Twitteru mi chodí takové ty věty: „Chci, aby Christine Baskets byla moje máma“ nebo „Tak moc mi připomínáš moji mámu“. To miluju. Lidskost mé mámy mi umožňuje, abych mohla tuto postavu ztvárnit. Její neutuchající láska k lidem, ať už je znala, nebo ne. Byla k lidem tak laskavá. Vzpomínám si, že jsem byl na mámině pohřbu, na smutečním obřadu. Přišel za mnou chlapík a řekl: „Chtěl jsem tě jen pozdravit. Jednou jsem potkal vaši mámu a byla to ta nejmilejší osoba, jakou jsem kdy potkal. Musel jsem se u vás zastavit a podělit se s vámi o to.“ Nikdo z nás toho člověka neznal. Myslím, že byla na tuto zemi postavena proto, aby tuto laskavost projevovala a umožňovala lidem, aby nebyli tolik zatěžováni.“

Související: Poděkování 20 nejlepším televizním maminkám