Philip Kosloski – zveřejněno 17.6.2017
Spojení této liturgické nádoby s eucharistickou adorací sahá až do středověku.
Vyjádření víry v reálnou přítomnost Krista v eucharistii se postupem času vyvíjelo. Jedním z takových vývojů bylo zavedení eucharistické adorace mimo mši a mimo svatostánek. K usnadnění této nové pobožnosti byla vynalezena liturgická nádoba zvaná „monstrance“.
Více informací: Krásné kaplové monstrance Přečtěte si více: Monstrance pochází z latinského slova monstrare, což znamená „ukazovat“. Účelem monstrance je vystavit na odiv konsekrovanou hostii, aby se jí přítomní mohli klanět a uctívat ji. Vývoj monstrance lze vysledovat až do 13. století, kdy vzrostla obliba eucharistických procesí spojených s novým svátkem Božího těla. Více informací: Zpočátku se eucharistie při těchto procesích nosila v uzavřeném ciboriu (zlaté nádobě) a teprve později bylo ciborium používané při procesí prodlouženo a obsahovalo průhlednou část s jednou hostií. Katolická encyklopedie vysvětluje, jak byla monstrance poprvé zkonstruována:
V centrálním válci byla umístěna velká Hostie, která byla udržována ve svislé poloze tím, že byla držena v lunetě zkonstruované k tomuto účelu. Mnoho středověkých monstrancí tohoto typu existuje dodnes. Brzy se však ukázalo, že k účelu přitáhnout všechny zraky k samotné posvátné Hostii by se daly lépe přizpůsobit tím, že by průhledná část nádoby měla právě takovou velikost, jaká je potřeba, a byla by obklopena, podobně jako slunce, paprsky. Monstrance tohoto tvaru, pocházející z 15. století, také nejsou neobvyklé a po několik posledních stovek let to byla zdaleka nejběžnější forma, která se v praxi používala.
Monstrance má zvýraznit a upozornit na krále králů, Ježíše Krista, reálně a podstatně přítomného pod podobou chleba. Proto je monstrance obvykle zlatá a zvláštním způsobem zdobená, jako uznání božského tajemství, které uchovává a zjevuje.