Chobotnice jsou velmi chytré, dokážou používat nástroje, řešit složité hádanky a dokonce si z legrace hrát s lidmi. Jejich inteligence je však postavena dost podivně, protože osmiramenní hlavonožci se vyvinuli jinak než prakticky všechny ostatní druhy organismů na Zemi.

Namísto centralizované nervové soustavy, jakou mají obratlovci, jsou dvě třetiny neuronů chobotnice rozprostřeny po celém těle a rozmístěny mezi rameny. A nyní vědci zjistili, že tyto neurony mohou činit rozhodnutí bez vstupu z mozku.

„Jednou z velkých otázek, které si klademe, je právě to, jak by distribuovaný nervový systém fungoval, zejména když se snaží dělat něco složitého, jako je pohyb v tekutině a hledání potravy na složitém oceánském dně,“ řekl neurolog David Gire z Washingtonské univerzity.

„Existuje spousta otevřených otázek o tom, jak jsou tyto uzly nervového systému navzájem propojeny.“

Výzkum byl prováděn na živých chobotnicích obrovských (Enteroctopus dofleini) a chobotnicích červených (Octopus rubescens) ze severního Pacifiku.

Tyto chobotnice mají asi 500 milionů neuronů, z toho asi 350 milionů podél ramen, uspořádaných do shluků zvaných ganglia. Ty pomáhají zpracovávat smyslové informace za letu a umožňují chobotnici rychleji reagovat na vnější faktory.

„Ramena chobotnice mají nervový prstenec, který obchází mozek, a tak si ramena mohou posílat informace, aniž by o tom mozek věděl,“ uvedl behaviorální neurolog Dominic Sivitilli z Washingtonské univerzity.

„Takže zatímco mozek si není zcela jistý, kde se ramena v prostoru nacházejí, ramena vědí, kde se nacházejí navzájem, a to jim umožňuje koordinovat se při činnostech, jako je plazivá lokomoce.“

Tým dával hlavonožcům různé předměty, jako jsou škvárové bloky, strukturované kameny, kostky Lego a puzzle bludiště s pamlsky uvnitř, a také je natáčel při hledání potravy.

Výzkumníci také použili techniky sledování chování a nervového záznamu. Jejich cílem bylo zjistit, jak informace proudí nervovou soustavou chobotnice při hledání potravy nebo při průzkumu v závislosti na tom, jak pracují ramena – buď synchronizovaně, což naznačuje centralizované řízení, nebo samostatně, což naznačuje nezávislé rozhodování.

Zjistili, že když přísavky chobotnice získávají senzorické a motorické informace z prostředí, neurony v rameni je mohou zpracovat a zahájit akci. Mozek nemusí dělat vůbec nic.

„Vidíte spoustu malých rozhodnutí, která dělají tato distribuovaná ganglia, jen když sledujete pohyb paže, takže jedna z prvních věcí, kterou děláme, je, že se snažíme rozebrat, jak takový pohyb vlastně vypadá z výpočetního hlediska,“ řekl Gire.

„To, co sledujeme, je více než to, co bylo zkoumáno v minulosti, jak jsou v této síti integrovány smyslové informace, zatímco zvíře činí složitá rozhodnutí.“

To je v souladu s předchozím výzkumem, který zjistil, že nejenže ramena chobotnic hledají potravu nezávisle na mozku, ale že mohou pokračovat v reakci na podněty i po odříznutí od mrtvého zvířete.

Je to tak šílené, že chobotnice jsou často považovány za tak blízké mimozemšťanům, jak jen pozemská inteligence může být (a v jednom památném návrhu možná dokonce za skutečné mimozemšťany). Proto je jejich studium považováno nejen za užitečné pro pochopení inteligence na Zemi, ale možná i za způsob, jak se připravit na inteligentní mimozemšťany – pokud ten den někdy přijde.

„Je to alternativní model inteligence,“ řekl Sivitilli. „Dává nám to představu o rozmanitosti poznání ve světě a možná i ve vesmíru.“

Výzkum týmu byl prezentován na vědecké konferenci Astrobiologie 2019.

Výzkum týmu byl prezentován na vědecké konferenci Astrobiologie 2019.