Dle: Majitel HPRS a „šerpa“ RD John Lacroix

Přistupte přímo k nejnovějšímu cirkusu v ultramaratonském sportu… podvádění.

Bylo to na Across The Years, akci pořádané Aravaipa Running v Arizoně, kde byl Kelly Agnew konečně přistižen při podvádění během ultramaratonu. Něco, co se od něj očekávalo řadu let. Podle organizátorů závodu Agnew obešel trať tak, že dokončil kolo a pak se schoval na záchodě. Poté se vynořil z toalety, aby překročil časoměrnou rohož jindy, a toto kolo zaznamenal po zhruba 7 minutách na hodu.

Přestupek pozoroval a zdokumentoval neuvěřitelně uznávaný ultravytrvalec/časoměřič Mike Melton ze společnosti MCM Timing. Pozorovaný přestupek potvrdila časoměrná rohož na vzdálenějším konci kola, na které Agnew nezaregistroval dokončené kolo….. Ne jednou, ale hned několikrát. Poté, co organizátoři závodu a Melton Agnewovi oznámili, že bude diskvalifikován, „odevzdal svůj časoměřičský čip a bez většího dohadování odešel“, jak uvádí Marathon Investigation.

Ano, i Marathon Investigation se příběhu chopil a provedl vlastní pátrání, přičemž na základě výsledků měření času z předchozích let zpochybnil řadu výsledků v Agnewově životopise. Příběh Agnewa podvádějícího tak, že se schovával v přenosné toaletě, převzalo více médií než jakýkoli jiný příběh související s ultra v historii našeho sportu. Přemýšlejte o tom…

Příběh vyšel v NY Post, Sports Illustrated, Runners World, Backpackinglight.com a také ve zpravodajství ve Velké Británii, Austrálii a na Novém Zélandu. Kelly Agnew je nyní slavný; ne však pro různé běžecké úspěchy, které si připisuje do svého působivého, dnes již pochybného životopisu. Proslavil se jako člověk, který podváděl tím, že čekal v hajzlu, aby mohl přeskočit kola a aby to vypadalo, že vůbec nepodvádí. Přistižen. Podle mého názoru, vzhledem k plné šíři mezinárodní pozornosti, kterou tento příběh vzbudil, to byla pro náš sport ostuda; hlavně proto, že ti z nás, kteří se účastní ultras, už mají za úkol vysvětlovat ostatním nejen proč to dělají, ale i jak. Když Agnew podváděl a dostalo se to do mezinárodních zpráv, byli jsme podvedeni všichni. Protože jak, to teď zahrnuje příběh, který slyšel každý a který se týkal hajzla.

Člověk by si myslel, že po veřejném opovržení, kterého se Agnewovi za jeho činy dostalo, a po obrovské vzdálenosti, kterou příběh o jeho podvádění urazil, to každého potenciálního podvodníka donutí, aby si to dvakrát rozmyslel. Přinutilo by to ty z nás, kteří se tohoto sportu poctivě účastní, aby si dali záležet a ujistili se, že dodržují pravidla. Přesto se ani ne o měsíc později objevil další podvodník, tentokrát na Rocky Raccoon 100, The USATF 100-Mile National Trail Championships.

Mezi těmito dvěma příběhy je však rozdíl, který je součástí mého podnětu k napsání tohoto článku. Když byl Agnew přistižen při podvádění na ATY, obdrželi jsme zprávu o jeho vině prostřednictvím Marathon Investigation a oficiálního oznámení, které učinila společnost Aravaipa Running. Všichni jsme byli seznámeni s různými fakty týkajícími se Agnewova případu a bylo nám ponecháno, abychom je přežvýkali a vyjádřili své znechucení, opovržení a dokonce i nějaké to „koho to zajímá!“

V případě toho, co se stalo v Rocky Raccoon, se však věci řešily mnohem jinak. O tom, že v Rocky Raccoon někdo podvádí, jsem se poprvé dozvěděl prostřednictvím Facebooku. Patrick Wills byl diskvalifikován poté, co se na 3. a 4. smyčce nepřihlásil na dvou různých povinných místech. Na těchto bodech byly údajně umístěny časoměrné rohože na konci dvojice out-and-back na aktualizované trati (podle očitých svědků měřili čas dobrovolníci pomocí papíru a tužky). Systém časomíry ho nejprve označil za to, že 3. kolo zaběhl „neobvykle rychle“, na což navázal dalším negativním splitem (ve srovnání s 2. smyčkou) ve 4. kole.

Než se podělím o to, co se chystám říct, chci, aby bylo jasné, že v žádném případě neschvaluji podvádění.

V případě Patricka Willse se zpráva o jeho přestupku objevila na Facebooku. Odtud to vypadá, že se „ultraarmáda“ hned pustila do vyšetřování všech věcí kolem Patricka. Lidé se podívali na jeho Stravu, aby viděli jeho různé tréninkové běhy (protože když to není na Stravě, tak se to nikdy nestalo), a pak začali tvrdit, že „jeho trénink neodpovídal tomu, jaké měl výkony“ na Rocky Raccoon. Jednoduše řečeno, lidé vytáhli vidle a hořící citronelové svíčky a pronásledovali člověka za podvádění, Aniž by k tomu měli jediný fakt.

Newsflash… moje Strava taky neukazuje, že bych byl v roce 2017 schopný zaběhnout Rocky Raccoon za 20:19… rovná se to automaticky tomu, že jsem na závodě podváděl? Vážně, lidi.. Jsem smutný a zároveň znechucený, že tolik lidí rychle odsoudilo, udělalo si vlastní investigativní reportáž, aby kriminalizovalo člověka, aniž by kdokoli měl jediný fakt ze závodu. Takoví jsme jako komunita? Skupina lidí ochotně připravená být soudcem, porotcem a katem proti každému, o kom jsme „slyšeli“ něco špatného? Můj instinkt (a osobní zkušenost) mi říká, že.. Ano, ano, jsme. A to je neuvěřitelně smutné.

Trvalo to trochu déle, než by si většina z nás přála, ale společnost Tejas Trails, která vyrábí Rocky Raccoon 100, vydala k celé záležitosti veřejné prohlášení. Jejich prohlášení nám poskytlo jejich faktické informace týkající se Patrickovy diskvalifikace. Také požadovali, aby Patrick předložil svá gps data, aby dokázal, že nepodváděl. Tyto informace samozřejmě Patrick dva týdny po závodě ještě nepředložil. Další běžec, přistižený při činu, ale naštěstí tento příběh není tak dobrý, jako když se člověk schovává v hajzlu, protože bychom měli na krku další celosvětovou ostudu.

Od té doby jsem si přečetl několik dalších článků a blogových příspěvků napsaných na téma podvádění v našem sportu. Chtěl jsem se k tomuto tématu vyjádřit osobně, protože si myslím, že se hodně mluví o tom, co je nespravedlivé a nereálné.

Ředitelé závodů musí být pečlivější při vytváření tratí, na kterých se těžko podvádí

V letech 2006-2008 jsem byl asistentem ředitele závodu, než jsem konečně v listopadu 2008 řídil svůj první závod; což byl první 200mílový ultra závod na světě. Zde v Coloradu vlastním a řídím běžeckou sérii Human Potential Running Series od roku 2014. Za všechny své zkušenosti s vytvářením závodních tratí vám mohu jednoznačně říct, že je dost těžké navrhnout trať, která je nejen správně dlouhá, ale dobře zapadá do poslání a vize vaší série, A je schopná získat povolení od správců pozemků. Teď se musím postarat o to, aby moje trať ztěžovala podvádění i podvodníkům?!“

A co tohle? Podvodníci jsou kreténi. Neměl bych do detailů své akce sypat víc náležité péče než doposud… abych těm kreténům zabránil být kretény. Zamysleme se nad tím z pohledu čerpací stanice. Většina čerpacích stanic má řadu mechanismů, jak zabránit tomu, aby někdo kradl. Je tam prodavač, bezpečnostní kamery, některé mají detektory, které spustí alarm, pokud se někdo pokusí opustit prodejnu s kradeným zbožím, některé zboží v regálech a regálech má bezpečnostní zařízení, které vyžaduje, aby prodavač přišel a odemkl vám… Přesto LIDÉ STÁLE KRADEJÍ.

Když navrhuji trať, což jsem nedávno právě udělal pro nový závod, který doufám, že budu pořádat, někdo podvádí, je to poslední, na co myslím. Zaměřuji se na celkovou vzdálenost trati, vzdálenost mezi stanovišti pomocných stanic, umístění pomocných stanic, které nejsou příliš daleko od sebe nebo blízko u sebe, únik v případě nouze a možnost sledovat všechny běžce po celou dobu závodu. Zaměřuji se především na bezpečnost všech běžců a na to, aby si závod užili. Nehodlám začít házet flintu do žita: „No, někdo by mohl podvádět zrovna tady, když udělám trať takhle, tak na to kašlu… Vrátím se rovnou k rýsovacímu prknu.“

Závody potřebují více časoměrných rohoží, aby se předešlo a/nebo chytili rádoby podvodníci

Na žádném ze svých závodů nepoužívám jedinou časoměrnou rohož. Není to výdaj, který bych zahrnul do svých nákladů, ani nejsem ochoten zvýšit startovné na svých závodech, abych tuto službu zaplatil. Až do roku 2017 používala organizace HPRS pro měření času našich závodů papír a tužku. Letos budeme k měření času používat tablety Amazon Fire a aplikaci Ultraisgnup. Ale tato myšlenka, že ředitelé závodů musí umístit více časoměrných podložek na trati a na místech, která by mohla zachytit případné podvodníky, kteří vynechají nějaký úsek, nebere v úvahu celý rozsah tohoto postupu. Opravdu budeme kvůli nyní rostoucím provozním nákladům zvyšovat registrační poplatky, abychom zaplatili tyto další rohože? Opravdu je řešením trestat kapsy všech ostatních běžců jen proto, abychom mohli všechny udržet v poctivosti? Stejný argument se objevil v našich diskusích o dopingu a testování na doping při závodech a o nákladech s tím spojených. Testování na drogy neděláme, protože je drahé, tak proč si myslíte, že budeme přidávat tyto náklady na časomíru, zvlášť když je doping mnohem těžší chytit?“

Více traťových maršálů

Loni jsem tady v Coloradu sledoval, jak jiný místní seriál závodů utrácí peníze za reklamní prostor na Facebooku, aby se pokusil sehnat více dobrovolníků, kteří by jim pomohli s produkcí závodu. Chvíli se nad tím zamyslete. Neutrácel peníze za reklamu na závod, ale za inzerci, aby našel dobrovolníky. To znamená, že o dobrovolníky už teď (a těžce) bojujeme. HPRS má také problém sehnat dostatek dobrovolníků na naše akce. Teď mám najít ještě víc dobrovolníků, kteří budou rozmístěni na nějakém náhodném místě na trati, s deskami, soupisem a propiskou… a houpací sítí a knihou… aby mohli osobně sledovat, zda nepodvádějí? Jo, kdybych měl nějaké dobrovolníky navíc, jistě… můžu to udělat. Ale dokud nebudu mít závod, který má dost dobrovolníků, abych mohl jednoho zastavit na hlídání trati, tak se to nestane.

Více zabezpečené časomíry

Znovu říkám, že HPRS nemá „časomíru“. Máme úžasné tratě v horách Colorada, které mají běžci za úkol absolvovat. Mám dobrovolníky, kteří kontrolují běžce na každé pomocné stanici, a mám dobrovolníky, kteří zaznamenávají časy běžců v cíli. Možná je to tím, že by mě závod mohl zajímat méně, protože pro mě poslání a vize mého seriálu směřuje spíše k cestě. Jedno z prvních pravidel, které jsem se kdy o ultrabězích naučil, znělo: „Běž svůj vlastní závod a ani trochu se nestarej o to, co dělají ostatní“. Pokud chce někdo přijet na HPRS, zazávodit si a získat nějaké speciální místo a čas… dobře pro něj. Já nemám pódium. Nemám peněžní ceny. Nemám ani ceny pro věkové skupiny, ani trofeje za výjimečné výkony. Mám stejnou cílovou cenu pro každého běžce od prvního přes druhého až po posledního, přičemž jedinou zvláštní cenu dostane ten, kdo dokončí DFL.

Opravdu mám pocit, že když se držím dál od peněžních cen a držím se dál od vyvyšování několika talentovaných… že HPRS se vyhýbá tomu, aby sem vůbec chodili podvodníci toužící po slávě. Odstranil jsem motivaci k podvádění. Možná, že místo toho, aby se k závodům přistupovalo jako ke způsobu výdělku, nebo aby se odměňovaly nejlepší výkony tučnými sponzorskými dary nebo jejich tváře na obálkách časopisů… možná je to místo toho schůdná možnost, jak ukončit epidemii podvádění. Odebrat motivaci. Je to stejně dobrý návrh jako všechny ostatní, které jsem slyšel.

Více RD analyzuje data

Po skončení závodu sepisuji podrobnou zprávu pro své zemské manažery. Tato zpráva je hlášením po akci, které podrobně popisuje, co se povedlo, co je třeba zlepšit, a navrhuje změny pro další ročníky akce. Sedím a zajišťuji, aby byly výsledky umístěny na Ultrasignup do 48 hodin po skončení akce. Také vezmu každý stůl, chladič na vodu, nádobí, hrnce a pánve atd. a vydrhnu je. Trvá mi týden, než závod připravím, a týden, než ho uklidím. Teď mám také projít všechny údaje z mého závodu, kontroly všech běžců na pomocných stanicích, cílové časy, všechno… a jít na hon na čarodějnice a volat běžce, jejichž časy jsme možná přehlédli? Tohle je noční můra pro PR. Jistě, mít časoměrné podložky zabrání chybám dobrovolníků, kteří zapisují špatné časy; ale náklady na ně nejsem ochoten vynaložit, ani nejsem ochoten penalizovat své běžce zvýšením cen, abych zabránil blbcům v podvádění. Nikdo nebude sedět a sypat data s nespočtem věcí, které musíme splnit, abychom závod dokončili.

Podívejte se, lidé v ultrabězích podvádějí, co si většina z nás pamatuje. Podvodníci, pokud ti to ještě nedošlo, jsou kreténi. Pokud někoho přistihnu při podvádění na závodě HPRS, vsaďte se, že bude odhalen, veřejně zostuzen a ztrapněn za to, že nás a naše běžce podvádí. Ale nehodlám trestat nespočet běžců, kteří jsou poctiví, tím, že jim zvýším startovné, abych mohl mít časomíru. Nehodlám upravovat své tratě a prosit o více dobrovolníků, abych se pokusil zabránit někomu v podvádění. Někdo, kdo chce podvádět, si způsob najde… bez ohledu na ochranná opatření, která zavedeme.

Jen loni jsem sledoval, jak řada běžců vynechala zatáčku na Wasatch 100, asi na 6. míli. Místo toho, aby se vrátili na místo, kde ztratili směr, a odtud pokračovali dál (což je pravidlo napříč celým naším sportem pro běžce, kteří vybočí z trasy), sledoval jsem, jak asi tucet běžců prostě seběhlo z trasy dolů po úbočí hory, aby se zařadili zpět do závodu, kde mohli běžce vidět shora. Více než tucet běžců, kteří vynechali odbočku a svou chybu nenapravili tím, že by běželi zpět na místo, kde to pokazili, ale prostě si to střihli dolů po úbočí a vrátili se, kam se jim zachtělo. TOHLE JE PODVÁDĚNÍ. Ale nikdo je nenahlásil a nikdo nebyl diskvalifikován. Měli jsme tam mít traťové komisaře? Možná další časomíru? Co kdyby se RD vrátil k rýsovacímu prknu a předělal tu trať tak, aby tu zatáčku v příštích letech nikdo nepřehlédl…

Tady je odpověď. Přestaňte se chovat jako kreténi. Všichni si to teď hlídají a jsem si jistý, že letos, víc než kdy jindy, dostanu víc hlášení o zkracování trati a podvodech než kdy jindy. Rád přijmu hlášení svých běžců a budu se situacemi zabývat, jakmile nastanou. Jedno je však jisté, musíme přestat veřejně pronásledovat běžce, aniž bychom si nejprve zjistili VŠECHNA fakta. Musíme přestat svalovat veškerou odpovědnost za zabránění podvádění na ředitele závodů; protože to není spravedlivé ani reálné. Musíme jako sport pochopit, že k podvádění dochází mnohem častěji, než si myslíme; a to jak úmyslně, tak i omylem. Opravdu věřím, že řešením je vrátit se ke kořenům, oslavovat všechny jako sobě rovné, zbavit se peněžních cen a oslavování elity.. a zaměřit se na VŠECHNY. Pokud odstraníte důvody, proč narcisté získávají slávu a „bohatství“, přestanou mít důvod podvádět.

Podle některých… to ze mě dělá líného ředitele závodů, kterému na tom tolik nezáleží, a proto by na mé závody neměl nikdo jezdit, protože mým jediným posláním je zřejmě získat co nejvíce registrací. Věřte mi, když říkám, že pokud někoho přistihnu při podvádění na mých závodech, dojde ke konfrontaci, a to takové, že ti, kteří mě znají, vědí… Nebudu se jí vyhýbat. Samozřejmě mi to není jedno, ale víc mi záleží na běžcích, kteří sem přišli udělat správnou věc, než na tom, abych věnoval pozornost podvodníkům. Odvádíme pozornost od tolika úžasných lidí a nespočtu inspirativních příběhů, abychom se zaměřili na pár kreténů. K podvádění dochází neustále, na mnoha frontách, záměrně i omylem. Je to tak běžné, jako že slunce ráno vychází a večer zapadá. Je to realita a žádná z navrhovaných ochranných opatření, která jsem viděl, jí nezabrání.

Gary Cantrell řekl: „Zaručený úspěch má nulovou hodnotu. Opravdu nerozumím myšlence, že neúspěch zničí něčí sebeúctu. Spíš si myslím, že zaručený úspěch zničí sebeúctu. K čemu je budování pocitu úspěchu, když neexistuje žádný neúspěch, který by bylo třeba překonat?“ V HPRS jsme o nepřízni osudu jako součásti každé zkušenosti nebo každého „závodu“. Pokud máte snadný závod, nevyužíváte svůj plný potenciál. Nepřízeň osudu, obtížnost a potenciální neúspěch každého snažení jsou důvodem, proč na konci úspěchu zvedáme ruce k nebi. Podvádění zlevňuje zážitek. Podvádění může zaručit cíl, ale nezaručuje jim osobní růst. S tímto vědomím… to v HPRS „nepochopí“.