Měsíce poté, co vyhrál svůj druhý Super Bowl a chránil záda Toma Bradyho za New England Patriots, ležel Matt Light v nemocničním pokoji a nebyl si jistý, zda bude ještě někdy hrát fotbal.

Lékaři mu odstranili 13palcovou část střev. Light, kdysi statný levý bek, už měsíc nejedl. Zhubl o padesát kilo. Byl to jeho poslední boj s Crohnovou chorobou, bolestivým zánětlivým onemocněním střev, které Lightovi diagnostikovali jako nováčkovi. Svou nemoc tajil až do letošního léta, kdy ukončil kariéru.

Men’s Fitness nedávno hovořil s Lightem – který bude oceněn na Gillette Stadium během poločasové přestávky dnešního zápasu Patriotů – o boji s nemocí, o tom, jak ovlivnila jeho kariéru a proč nyní promluvil.

MF: Jak jste zjistil, že máte Crohnovu chorobu?

Matt Light: Byl jsem nováčkem v New England a byli jsme v kempu, když jsem začal mít opravdu velké bolesti. Nechtěl jsem nic říkat – jsi mladý kluk, snažíš se dostat do týmu. Byli jsme ve druhém týdnu sezóny a já už jsem to opravdu nemohl vydržet. Nakonec jsem šel k doktorovi a ten mi řekl: „Máte vnitřní krvácení a trpíte Crohnovou chorobou.“ V tu chvíli jsem si uvědomil, že to není pravda. Slovo nemoc se špatně poslouchá. Nikdy předtím jsem o tom neslyšel, a tak jsem si říkal, co budu dělat dál? Jak mě to ovlivní? Jsem profesionální sportovec – budu mít svou práci?“

MF: Jak tato diagnóza změnila váš přístup ke hře?

ML: Jak se změnil váš přístup ke hře? Crohnova choroba je zánětlivé onemocnění a já tvrdím, že fotbal je zánětlivý sport. Věci, kterými se léčí zánět ve fotbale, se s Crohnovou chorobou příliš neslučují. Mohl bych svěsit hlavu a říct: „Běda mi,“ ale takhle nefunguji. Řekl jsem si: „Vraťme se na začátek, zjistěme, co je příčinou problému, a vzdělávejme se.“ A tak jsem se rozhodl, že se vrátím na začátek. Musel jsem udělat mnohem víc práce, abych se připravil na sezónu, než většina kluků.

MF: Tento přístup fungoval až do sezóny 2004.

ML: Co se stalo potom? V mé nováčkovské sezóně jsme vyhráli Super Bowl. Následující sezónu jsme nepostoupili do play-off a další rok jsme vyhráli další. Zápasy navíc byly pro mé tělo velmi stresující. Došlo to tak daleko, že jsem padl v obýváku. Zánět ve střevech a vše ostatní se mi rozšířilo do slepého střeva, které se chystalo prasknout. Ale určitě je to větší problém pro vaše okolí. Jste náladoví, chodíte nahoru a dolů. Střídáte léky proti bolesti, což je hrozné. Pokud je lidé potřebují, určitě jsou chvíle, kdy je musíte mít, ale změní vás jako člověka. Bylo to těžké pro mou ženu, těžké pro mé děti.

Další:

MF: Toho léta jste podstoupil operaci, při níž vám odstranili 13 centimetrů střeva, a klesl jste na 260 kilogramů. Jak jsi to zvládal?“

ML: Rozhodně to není snadné, když 30 dní v kuse nejíš a jsi 310kilový savec a neopustíš nemocniční pokoj. Měl jsem asi tolik neúspěchů, kolik jen můžeš. Žádná z nich nebyla zábavná a většina z nich byla velmi bolestivá, ale všechny jsem překonala, protože mám kolem sebe dobré lidi. Mám ženu, která mě podporovala. Už si to úplně nepamatuji, ale v jednu chvíli jsem se probudil a manželka přede mnou ukazovala velký prsten ze Super Bowlu. Právě se vrátila ze slavnostního předávání prstenů a chtěla mi ho přinést přímo do nemocničního pokoje. Pomyslel jsem si: „Musím se vrátit a pokusit se vyhrát další takový prsten.“

MF: Zotavil ses a vyhrál jsi ten třetí prsten. Změnila vaše kariéra způsob, jakým jste nemoc léčil?“

ML: Nebyl jsem ochoten vyzkoušet některé léčebné postupy, které byly v té době k dispozici, kvůli tomu, čím jsem se živil. Prostě se k sobě dobře nehodily. Teď, když jsem nedávno v důchodu, nemusím trénovat tak, jak jsem to dělal dřív, což tělo pořádně potrápilo a s Crohnovou chorobou to bylo velmi stresující. Nemusím tolik jíst, i když si myslím, že asi pořád musím. Navíc díky tomu, že jsem se vzdělával a nějakou dobu jsem s touto nemocí žil, jsem zjistil, co existuje a co má největší smysl.“

MF: Proč jste o nemoci nechtěl mluvit v době, kdy jste hrál?“

ML: Nechtěl jsem, aby se ze špatné hry z mé strany udělalo: „Bojuje s touhle nemocí, a kdyby ji neměl, asi by neměl špatnou hru.“ A taky jsem nechtěl, aby se z toho udělala špatná hra. To jsem nepotřeboval a nepotřeboval jsem berličku, o kterou bych se mohl opřít. Můj boj byl můj boj a v tu chvíli to nebylo pro spotřebu nikoho jiného.

MF: Tak proč o tom mluvíte až teď?“

ML: Po odchodu do důchodu a s platformou, kterou mám, je to prostě přirozená věc, že se mohu s lidmi podělit o svůj příběh. Pokud mohu hrát profesionální sport a najít způsob, jak s touto nemocí žít, pak máte nějakou naději. Každý s ní bojuje jinak, ale vaše myšlení a udržení si pozitivní nálady jsou strašně důležité. Vzdělávejte se a vězte, že pro vás existují zdroje. To jsou věci, které budou mít opravdu největší význam, když budete vědět, že je to něco, s čím se budete potýkat každý den po zbytek života. Skupiny jako Crohn’s and Colitis Foundation of America jsou neuvěřitelné. V roce 2001 jsem nevěděl, co to je. Nikdy jsem o ní neslyšel. Ale teď už nemůžu mluvit s nikým, kdo by neřekl, že mám bratrance nebo kamaráda, který se s tím den co den potýká.

Pro přístup k exkluzivním videím s vybavením, rozhovorům s celebritami a dalším informacím se přihlaste k odběru na YouTube!