Společnost Facebook nám v průběhu let vnutila spoustu nepopulárních funkcí (Ticker, anyone?). Pro mě je ale nejhorší nová funkce Příběhy.

Promiňte, „příběh“. Mělo by se to číst jako vzdušné uvozovky. Ty největší a nejsarkastičtější vzdušné uvozovky, jaké jste kdy viděli. Vzdušné uvozovky ve stylu Dr. Evila.

Proč si tato funkce vysloužila mé hořké nepřátelství? Z několika důvodů. Ale nejdřív pár stručných informací.

Co je to funkce příběhu?

Pokud nevíte, o čem mluvím, stačí se podívat úplně nahoru do svého kanálu na Facebooku (pravý horní sloupec v desktopové verzi).

V závislosti na tom, do jaké míry vám vaši přátelé vnutili své příběhy („stories“), uvidíte řadu bublin obklopujících jejich profilové/obrázky. To znamená, že mají „příběh“, o který se chtějí podělit.

Když někdo zveřejní „příběh“, zůstane sedět na vrcholu vaší stránky po dlouhých, dlouhých 24 hodin.

Funkce existuje už asi rok, ale Facebook nedávno zvýšil sázky tím, že nám při zveřejňování obrázku nebo videa dal možnost udělat z něj „příběh“. Od té doby, co tuto funkci více prosazují, jsem si všiml určitého nárůstu počtu zobrazených příspěvků.

Tady je důvod, proč je nesnáším.

1. Jaký je počet příspěvků? NEJSOU to příběhy

Za prvé, jako člověk, který vyučuje vyprávění příběhů ve svých knihách a na seminářích, vás mohu ujistit, že 99,99999 % „příběhů“, které vidím, nejsou příběhy. Aby bylo jasno, následující věci rozhodně NEJSOU příběhy:

• Obrázek vaší kočky (bez ohledu na to, jak je rozkošná) nebo vašeho oběda
• Video propagující vaši firmu
• Banální postřeh ve stylu „Kdo nesnáší pondělky?“ doprovázený GIFem

Vím, že jsem v tomhle pedant, ale příběhy jsou o charakteru a konfliktu a lidském zájmu a všem ostatním. Pro představu, tohle je příběh.

Nezaslouží si umístění „Top of Feed“

Druhé, jejich umístění na začátek stránky (ZA 24 HODIN) naznačuje důležitost zcela neodpovídající tomu, co většina těchto „příběhů“ přináší, protože většina z nich je k nerozeznání od běžného, každodenního obsahu Facebooku.

Jsou protivné a vlezlé

Existuje věc zvaná „marketing na základě povolení“, jejíž definice je celkem jasná. Znamená to, že musíte mít svolení publika k tomu, abyste ho mohli oslovit na trhu. Nemůžete je tedy například přidat do svého hromadného e-mailového seznamu, aniž byste získali jejich výslovný souhlas.

Dat se na začátek mé stránky na Facebooku (NA 24 HODIN!!) je závažným porušením této zásady. Je to jako vejít na večírek a přerušit konverzaci křikem: „Hej, podívej se na mě!“

Nechce odejít!“

Pokračujeme-li v analogii s večírkem, pokud se na křičícího člověka podíváte, neodejde. A když ho budete ignorovat, STEJNĚ NEODEJDE.

Zůstane tam trčet 24 hodin a zabírá cenný nemovitý majetek, oční bulvy, myšlenkový prostor, nebo jak to chcete nazvat.

Přímo řečeno, začal bych se na tyhle „příběhy“ dívat častěji, kdyby to znamenalo, že potom zmizí, ale ONI nezmizí.

Facebook mi nedává žádnou kontrolu

Pokud se rozhodnu, že mě něčí příspěvky na Facebooku nezajímají, mám několik možností. Mohu si je zrušit z přátel, mohu je ve svém feedu trvale ztlumit pomocí funkce „unfollow“ nebo mohu využít nedávno přidanou funkci „30 dní snooze“ a na chvíli je uspat.

U „stories“ tuto možnost nemám. Samotnou funkci nemohu vypnout ani se jednotlivých příběhů zbavit.

Jediná možnost, kterou mám, je zrušit přátelství, odpojit se od seznamu příběhů (unfollow) nebo jednotlivé „vypravěče příběhů“ (snooze) jednotlivě. Což jsem u vytrvalých vypravěčů „příběhů“ udělal, ale brzy mi dojdou přátelé na Facebooku ve feedu!“

Prosím, ať to přestane

Takže vás prosím: přestaňte zveřejňovat své „příběhy“. Případně vytvořte skutečné poutavé příběhy a ty zveřejňujte. Ale prostě mě nenuťte, abych na ně zíral celý den – ať se stanou pravidelnou součástí vašeho kanálu.

Děkuji vám.

.