VÝROBA Smrt, trauma, & Přátelství: Bennett – 22. července 2019

Jedné noci na konci 90. let poslouchala Jarboe ve svém autě místní univerzitní rádio v Atlantě, když ji zaujala jedna píseň. Jako bývalá klávesistka a spoluzpěvačka práškovací a notoricky hlasité experimentální formace Swans měla sluch pro uměřenou tíhu. Mnoho z toho, co tehdy slyšela, na ni neudělalo velký dojem. Až do té doby.

„Jen málo věcí mě zaujalo, ale tahle skladba ano, takže jsem čekala, až zjistím, kdo to je,“ říká uznávaná undergroundová hudebnice. „Byli to Neurosis.“

Přirozeně, když příště slavná oaklandská psych-metalová kapela přijela do města, Jarboe si ji nenechal ujít. Po skončení koncertu se spolu s hlavním představitelem Swans Michaelem Girou (s nímž se koncertu zúčastnila) vydala do zákulisí a představila se. Ne že by to potřebovali: Členové Neurosis byli s Jarboeovou a Girou více než obeznámeni, ostatně práce dua ve Swans měla na jejich vlastní hudbu zásadní vliv. Vztah byl zpečetěn, když jim Jarboe předal dárek. „Přinesl jsem jim chilli papričky ze své zahrady,“ říká. „Udělalo to na ně dojem, takže jsme se v podstatě okamžitě spřátelili.“

Kytarista a zpěvák skupiny Neurosis Steve Von Till udržoval s Jarboem kontakt až do konce nekonečného cyklu turné své kapely. „Už si nepamatuji, jak vznikl nápad na spolupráci, ale posílal mi z cest ručně psané dopisy na krásném kancelářském papíře tribalového typu,“ říká. „Když konečně přestali jezdit na turné, Steve řekl: ‚Pojďme do toho jít‘.“

Tato věc, která vznikla během několika měsíců vyměňování skladeb na internetu, – společné album Neurosis & Jarboe – vyšla na podzim roku 2003. Hudebně to byl pro obě strany tak trochu odklon. Deska sice zachovala pověstné bombastické výstřelky Neurosis, jako jsou drtivé kytary a dunivé tribalové bicí, ale zároveň kladla větší důraz na zlověstné elektronické textury, které vytvořil klávesista Neurosis Noah Landis, na rozdíl od pumpovacího sludge, který fanoušci očekávali.

Pro Jarboe znamenalo LP po letech klidnější hudby návrat k monolitické zvukové stěně, kterou zažila se Swans, kteří se rozpadli v roce 1997. „V téhle rovině to pro mě mělo velký význam, místo abych jen seděla s houslemi a akustickými kytarami,“ směje se. „Na houslích a akustických kytarách není nic špatného, ale v té době jsem to tak necítila.“

Její texty na Neurosis & Jarboe mezitím patřily k nejosobnějším, jaké kdy napsala. „Texty jsem čerpala ze svého deníku,“ vysvětluje. „Bylo pro mě velmi vzácné být tak úplně osobní, ale zdálo se mi, že je to správná cesta, protože se to hodilo k hudbě, kterou mi poslali. Psala jsem o věcech, které mi šly přímo od srdce.“

To se ukázalo jako obrovské podcenění. Píseň „His Last Words“ vypráví o smrti Jarboeho otce, který zemřel po operaci mozku před lety; „Receive“ je o smrti její matky, která zemřela mnohem později. A píseň „Seizure“ se týká těžké fraktury lebky, která Jarboe navždy změnila život. „Měla jsem úraz hlavy, který mě málem zabil, takže slavím dvoje narozeniny ročně,“ vysvětluje. „Slavím ty skutečné a ty, kdy mě chirurgové v podstatě přivedli zpět ze smrti.“

Na okolnosti, které vedly ke zlomenině, si stále nemůže vzpomenout. „Když se vám stane takové zranění hlavy, dostanete amnézii,“ nabízí. „Okamžiky těsně předtím a potom, co se to stalo, jsou pryč a už se mi nikdy nevrátily. Teorie je taková, že jsem šla na půdu pro kufr, zakopla jsem a spadla. Já nevím. Vím jen, že jsem se probudila sama na speciálním oddělení v nemocnici, napojená na jeden z těch monitorů srdce. Bylo to opravdu děsivé.“

Po vydání alba se Neurosis a Jarboe rozhodli odehrát několik společných koncertů. Zkoušeli ve zkušebně Neurosis v Oaklandu. Nahrávky museli v podstatě zpětně upravit, protože obě strany své party stopovaly odděleně. „Takže máte hotové album a teď se ho snažíte zopakovat naživo,“ vysvětluje Jarboe. „To byl opravdu skvělý způsob práce, protože obvykle je to naopak. Vlastně jsem použil booklet CD, abych si zapamatoval vlastní texty. Pořád ho mám, jsou v něm všechny moje poznámky, jako třeba: ‚Udělej tohle čtyřiadvacetkrát‘ nebo ‚Plný dech! Mám ho podepsaný od všech kluků.“

Po šestnácti letech Jarboe říká, že spolupráce s Neurosis byla radost. „Pracovat s nimi pro mě byla čest. Bylo to po Swans, takže bylo symbolické vrátit se k tomuto objemu a do ‚rockového‘ nebo heavy prostředí. Udělal jsem to a měl jsem pocit, že jsem při tom triumfoval. Bylo to přijetí prvku toho, kým jsem.“