Relativně vysoká prevalence diagnózy disociativní poruchy jinak nespecifikované je často považována za nepřiměřenou. Předpokládá se, že nepřiměřená míra výskytu této diagnózy souvisí s nozologickými a/nebo diagnostickými problémy u disociativní poruchy identity. Snažili jsme se prozkoumat a porovnat vzorce symptomů těchto dvou klinických jednotek. Provedli jsme průřezovou studii zahrnující 1314 účastníků, kteří byli vyšetřeni pomocí Škály disociativních zkušeností (DES) a Dotazníku somatoformní disociace (SDQ). Z těchto účastníků bylo 272, kteří dosáhli vyššího skóre než hraniční hodnoty pro screeningové dotazníky (skóre DES>30 a/nebo skóre SDQ>40 bodů), vyzváno k vyplnění strukturovaného rozhovoru pomocí dotazníku Dissociative Disorders Interview Schedule (DDIS); z této podskupiny souhlasilo s účastí ve druhé fázi studie pouze 190 účastníků. Průměrné skóre pro DES bylo 18,55±17,23 bodů a průměrné skóre pro SDQ bylo 30,19±13,32 bodů. Ze 190 účastníků byla u 167 pacientů diagnostikována disociativní porucha (87,8 %). Zjistili jsme, že DD-NOS byla nejčastější kategorií disociativní poruchy. Podle sekundárních znaků DID a Schneiderových příznaků bylo ve skupině DID významně větší procento pacientů než ve skupině DD-NOS. Sekundární rysy DID a Schneiderovy příznaky se zdály být specifičtější pro DID, zatímco na základě většiny položek SCL 90R nebyly mezi DID a DD-NOS zjištěny žádné rozdíly. K určení rysů, které jsou podobné a odlišné mezi DD-NOS a DID, jsou zapotřebí další longitudinální studie.