Příroda je kovová.

(Obrázek: Dirk Theron/Caters News)

Příroda. Je domovem takových populárních výtvorů, jako jsou motýli, orchideje a sloni, kteří svými choboty pojídají obiloviny.

Tyto zářivé, veselé věci na naší planetě samozřejmě milujeme – ale příroda má i svou temnější stránku. Brutální stránku. Kovovou stránku. Na každého osla a emu, kteří se do sebe zamilují, připadá dvouhlavý had, který svádí neustálý boj na život a na smrt sám se sebou. Na každou rozkvetlou květinu připadá tající ledovec ve tvaru rakve.

Nyní vás zveme, abyste si oblékli své nejčernější tričko, nahodili nějaký ten Sabbath a zamyšleně si s ním zabušili do hlavy při přehledu devíti nejmetalovějších objevů, fotografií a nevysvětlitelných jevů, které se v roce 2018 vylouply z nejtemnějších koutů přírody.

Když vědci objevili NeCROWphelii

(Obrázek: S laskavým svolením Kaeli Swift)

Vrány jsou nejmetalovější ptáci přírody. Jsou černí jako zlomené srdce, dost chytří na to, aby proměnili větvičku v kudlu, a jak nám rád připomíná George R. R. Martin, s oblibou pojídají mrtvé. Letos vědci přidali k této děsivosti ještě jedno pírko: ukázalo se, že vrány také kopulují s mrtvolami.

Vědci z Washingtonské univerzity sledovali záběry z „vraního pohřbu“, když si všimli, že někteří z přítomných ptáků se nezastavili u krákání, kterým vzdali hold svému padlému kolegovi z hejna. Některé vrány na mrtvolu zaútočily, jiné na ni nasedly a snažily se s ní pářit. Proč? To nikdo neví. Vědci však předpokládají, že by mohlo jít o zmatenou, emocionální reakci na pohled na mrtvého druha (jasný signál nebezpečí) během stresujících vrcholů období páření.

Vrány:

The Coffin-Berg Cometh (and Dieth)

(Obrázek: NASA)

V listopadu zachytily družice NASA záblesk pravděpodobně nejdojemnějšího možného symbolu klimatem poznamenané budoucnosti Země:

Není na tom nic nekovového, snad kromě toho, že led nevypadá, že by byl potřísněný krví nebo měl na sobě byť jen jediné tetování.

Podle NASA se ledová hora s rakví (oficiálně pojmenovaná B-15T) odlomila od Rossova šelfového ledovce Antarktidy asi před 18 lety a pak se téměř dvě desetiletí pohupovala kolem mrazivé jižní hranice kontinentu. Vědci uvedli, že tvar rakevní hory je částečně výsledkem srážek s jinými ledovými tělesy během této doby, ale nakonec je „nehodou času a prostoru“, něco jako život sám (#kov). Každopádně coffin-berg nyní odplul do jižního Atlantiku, kde se brzy navždy rozplyne, tak trochu jako vy, já a všichni, které jste kdy znali. (#doublemetal.)

Mlhovina ‚Lebka a zkřížené kosti‘ je tak připravena na rock

(Obrázek: ESO)

Když křičíš do prázdna, prázdno ti někdy křik opětuje.

Tento křik pravděpodobně vychází z takzvané „mlhoviny lebky a zkřížených kostí“, pekelné masky překrývajících se hvězd, která se nachází několik desítek tisíc světelných let za Zemí. Proč ten název? Podívejte se na to. Z pohledu naší planety tvoří vířící chuchvalce plynu a prachu v mlhovině obrys obrovské tváře na noční obloze. Dvě jasné hvězdokupy vykukují z tmavých důlků tváře jako hrozivé oči.

Vědci mlhovinu rádi fotografují a studují, protože je mladá (pravděpodobně méně než 2 miliony let) a aktivně tvoří hvězdy. Nám se líbí proto, že je strašidelná až běda a je nejlepším důkazem toho, že nejkovovější výtvory přírody stále číhají tam někde ve vesmíru, mimo náš dohled, a čekají, až nás vyděsí k smrti.

Tato dvouhlavá zmije se nemůže přestat prát sama se sebou

(Obrázek: J.D. Kleopfer/Virginia Dept. of Game and Inland Fisheries )

Říká se, že každý z nás je sám sobě největším nepřítelem. To platí obzvlášť, když jste hladový, jedovatý had se dvěma hlavami.

Jeden takový had – mládě dvouhlavého měděnce – byl letos objeven, jak se plazí po dvoře jedné rodiny v severní Virginii. Podle prohlášení Centra pro divokou zvěř ve Virginii má tento vzácný srostlý had dva mozky, dvě průdušnice a dva jícny vedoucí k jednomu společnému srdci a sadě plic. Obě hlavy jsou schopné chytat a polykat kořist – a právě tady začínají problémy.

Tyto hlavy spolu prostě nemohou vycházet. Nedokážou se rozhodnout, kdy budou jíst, kdo co spolkne, a dokonce ani to, kterým směrem se budou plazit. V přírodě by byly odsouzené k záhubě. V zoologické zahradě (kde pravděpodobně skončí, pokud přežijí dostatečně dlouho) budou prostě úžasní.

V dalších naprosto kovových hadích novinkách se ukázalo, že kobry se kanibalizují navzájem, jakože pořád.

Vosy s rozbitou hrudí pojmenované po mimozemšťanovi

(Obrázek: Erinn Fagan-Jeffries)

Parazitické vosy z čeledi ichneumonoidea jsou tak divoké, že vlastně přesvědčily teology, aby se zamysleli nad tím, zda je vůbec mohl stvořit dobrotivý Bůh. Co činí tyto brouky tak brutálními? Jen to, že se rozmnožují kladením vajíček do housenek a pak čekají, až se vylíhlá mláďata doslova prokoušou ze svých ještě živých hostitelů.

Zábava! A co víc, vědci se domnívají, že na světě může existovat 10 000 unikátních druhů těchto hrudních brouků, kteří čekají na své objevení. Jedna skupina výzkumníků píšící v časopise Journal of Hymenoptera Research popsala na začátku tohoto roku tři nové druhy. Jeden z nich příznačně pojmenovali Dolichogenidea xenomorph – jako poctu parazitickému mimozemšťanovi z filmu Ridleyho Scotta „Vetřelec“ (jmenoval se také Xenomorph).

Kromě společného jména má D. xenomorph se svým filmovým protějškem také společné strašidelné, proudnicově tvarované tělo a zálibu v tom, že svému hostiteli opravdu kazí dny. Na D. xenomorph můžete narazit v Austrálii i ve svých nočních můrách.

Motýl gotický si dává k večeři ptačí slzy

(Obrázek: Leandro João Carneiro de Lima Moraes)

Někde v brazilské Amazonii žije motýl, který uprostřed noci vysává slzy z ptačího oka. Můra to nedělá proto, že by se vyžívala v utrpení druhých, jako ta jedna dívka, kterou jste znali na střední škole. Dělá to proto, že miluje sůl.

Zvířata si navzájem pijí slzy tak často, že to má svůj název: lakryfágie. Podle nové studie publikované letos v časopise Ecology je to poměrně běžný způsob, jak si hmyz, jako jsou motýli, včely a můry, doplňuje stravu o trochu volného sodíku. Mezi běžné cíle patří želvy a krokodýli, kteří mají sklon snižovat svůj metabolismus a ležet v klidu celé hodiny – ale co tento pták? Podle autora studie Leandra João Carneira de Lima Moraese mohou ptáci, jako je mravenečník černohlavý, kterého zde vidíme, v noci zcela zkolabovat, aby si za dusných amazonských večerů snížili tělesnou teplotu.

Zatímco můra gothaj získává z této dohody jídlo zdarma, pták za to pravděpodobně nic nedostane – snad kromě rizika očního onemocnění. Nikdo neříká, že příroda je spravedlivá.

Sibiř se stala

(Obrázek kredit: )

Sibiř – to obrovské zasněžené místo, které by bylo největší zemí světa, kdyby bylo jednou z nich – měla docela kovový rok. Podívejme se na to:

Mohli bychom pokračovat dál, když ze sněhové závěje vyrostl pytel 54 useknutých lidských rukou, když nad nejchladnějším městem světa na tři hodiny záhadně zmizelo slunce, když nad továrním parkovištěm „pršela krev“ (ve skutečnosti jen průmyslové znečištění zachycené průvanem), když se z věčně zmrzlé půdy vynořilo dokonale zachovalé 40 000 let staré mrtvé koňské mládě, když z nebe spadly tři tuny zlatých cihel…

Mohli bychom pokračovat. Ale místo toho jen řekneme, že v roce 2018 se „Sibiř stala“. A to nám bohatě stačí.

Když souboj losů zastavil dopravu v Kanadě

(Obrázek kredit: )

Losi jsou chlupatí buldozery s obřími špičatými zbraněmi připevněnými na lebce, ale jen zřídka se stává, že by lidé tyto zbraně viděli v akci.

Na začátku letošního léta se to podařilo jednomu kanadskému motoristovi, když se před ním na silnici v Novém Brunswisku objevili dva losi. V bizarním a krásném rituálu do sebe mohutní losi střídavě naráželi parohy jako Kirk a Spock v jedné epizodě Star Treku, zastavili se na několik minut střízlivého rozjímání a pak do sebe znovu narazili. Losí býci to dělají, aby vyřešili sexuální a teritoriální spory, a souboj končí teprve tehdy, když jeden z losů vyvede druhého z rovnováhy pouze silou svých parohů. V tomto případě trval souboj asi 10 minut – a vy se na něj můžete podívat celý (nejlépe se stále hrajícím Sabbathem v jiné záložce).

Když dostal pěstí opilý jezevec medvědí

(Obrázek: Dirk Theron/Caters News)

Pravdu řečeno, fotografové byli letos svědky tolika zvířecích soubojů, že by zaplnily řádky epické severské básně. K nejzajímavějším momentům patří válčící kobra královská a krajta, které zemřely zamotané ve vzájemném sevření, ječivý souboj dvou kanadských rysů, kteří si vybíjeli své sexuální frustrace, svázaný aligátor, který udeřil hlavou do obličeje samolibého trapera, a laboratorní šváb, který kopl vosu do hlavy, aby se z něj nestala myšlenkami ovládaná zombie.

Ale bojovníci, kterým bychom rádi vzdali zvláštní hold, jsou neohrožený jezevec medojed a jihoafrický oryx – druh antilopy desetkrát větší než on – se kterým se pustil do boje. Přesně tak: boj začal jezevec medvědí. A za to dostal pěstí, znovu a znovu.

“ stále útočil na přímorožce, ten pak jezevce zahákoval mezi rohy a vyhodil ho pět až šest metrů (16 až 19 stop) do vzduchu,“ řekl deníku Daily Mail Dick Theron, fotograf, který viděl, jak se scéna odehrává. Jezevec „prostě vstal, otřásl se a pak na oryxe znovu zaútočil!“

Nikdo neví proč. Máme však návrh: Jezevec a přímorožec se nehádali, ale mísili se. A těmto dvěma válečníkům vzkazujeme: „Mějte velmi metalový rok 2019 a rozjeďte to.“

Původně publikováno na stránkách Live Science.

Aktuální zprávy

{{{název článku }}

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.