30. dubna si podle juliánského kalendáře připomínáme Jakuba, syna Zebedeova, známého také jako Jakub Větší, který byl jedním z dvanácti apoštolů. Kristova církev je ve Vyznání víry označována jako apoštolská církev, protože je postavena na základech apoštolů a proroků, přičemž úhelným kamenem je sám Ježíš Kristus (Ef 2,20). Apoštol Jakub, syn Zebedeův, je jedním ze základních kamenů Církve, a proto by každý křesťan měl znát základní fakta ze života těch, na nichž stavba naší Církve spočívá. Naším dnešním cílem je seznámit vás blíže s nejdůležitějšími fakty ze života apoštola Jakuba.

1. Jakub a jeho bratr Jan byli Zebedeovi synové a stejně jako jejich otec chodili lovit ryby do Galilejského jezera. Jméno jejich matky není nikde uvedeno kromě Markova evangelia, kde se jmenuje Salome. Ježíš Kristus je povolává za své apoštoly hned po Petrovi a Ondřejovi: Když odtud odcházel, uviděl další dva bratry, Jakuba, syna Zebedeova, a jeho bratra Jana na lodi s jejich otcem Zebedeem, jak spravují sítě, a zavolal je. (Matouš 4,21). Jakub a Jan okamžitě opustili svého otce a následovali Ježíše. Svatý Jan Zlatoústý zdůrazňuje, jak byli chudí, když museli opravovat své sítě, místo aby si koupili nové. Blahoslavený Theofylakt z Ochridu se ptá, proč opustili svého otce, a naznačuje, že to bylo proto, že jejich otec Zebedeus nevěřil v Krista. Svatý Řehoř Dialogista, římský papež, oba bratry chválí a říká, že se jim podařilo získat nebeské království za cenu člunu a starých rybářských sítí.

2. Pán dal Šimonovi nové jméno Petr, což znamená „skála“; podobně bratry Zebedeovy přezdívá Boanerges neboli „Synové hromu“. Co tím chtěl říci? Chrysostom poukazuje na to, že Ježíš to udělal proto, aby všem ukázal, že je tentýž Bůh, který dal lidem Starý zákon a který má pravomoc přejmenovávat lidi: Abrama přejmenoval na Abrahama atd. Svatý Filaret (Drozdov) vysvětluje, že jejich jméno „Synové hromu“ znamenalo, že byli „hromovládnými posly radostné zvěsti“.

3. Často slýcháme, že všichni apoštolové jsou si naprosto rovni. Navzdory tomu, že všichni sdílejí stejné apoštolské poslání, přesto se lišili v míře důvěrného vztahu s Ježíšem. Existuje sedmdesát apoštolů a existuje Dvanáct, kteří byli Pánu nejblíže. Stejně tak Pán z řad Dvanácti apoštolů vždy vyčlenil tři své nejbližší učedníky – Petra, Jakuba a Jana. Jakub se spolu se svým bratrem Janem a Petrem účastnil zázračného rybolovu (Lk 5,10), uzdravení Jairovy dcery (Mk 5,37), byl svědkem Pánova proměnění (Lk 9,28) a modlitby v Getsemanech (Mk 14,33). Ačkoli Jakub v těchto událostech nehraje významnou roli, přesto se spolu se svým bratrem odváží požádat Ježíše, aby je ve své slávě nechal sedět po své pravici a levici (Mk 10,35-40), což ostatních deset učedníků rozzuřilo. Svatý Jan Zlatoústý vysvětluje tuto pasáž takto: Vidíš, jak byli všichni nedokonalí: jak ti dva, kteří chtěli být nadřazeni deseti, tak těch deset, kteří těm dvěma záviděli? Ale jak jsem již řekl: Podívejte se na jejich další život a uvidíte, že jsou od všech těch vášní osvobozeni. Poslechněte si, jak tentýž Jan, který nyní přichází za Ježíšem s prosbou, aby ho učinil nadřazeným, později přiznává Petrovi nejvyšší hodnost jak v kázání, tak v zázracích… Pokud jde o Jakuba, ten sice nežil příliš dlouho, ale byl tak zapálený pro Boha, že nedbal na nic lidského, dosáhl nevýslovné zdatnosti a byl okamžitě uznán hodným mučednické smrti. Všichni se stali dokonalými ve všech ctnostech, ale pak se rozhořčili.“ (Komentář k Matoušovi).

4. Lukášovo evangelium uvádí následující zvláštní detail: Jakub a Jan, synové Zebedeovi, se ptají Ježíše poté, co Samaritáni nenechali Pána a jeho učedníky zůstat v jejich vesnici: „Pane, chceš, abychom přikázali ohni, aby sestoupil z nebe a strávil je, jako to udělal Eliáš?“ Ježíš jim odpověděl: „Ne. (Lukáš 9,54). Pán to však odmítl s tím, že nevědí, jakého jsou ducha, a že nepřišel lidem zničit život, ale zachránit je. Blahoslavený Theofylakt se domnívá, že učedníci nebyli schopni oheň strhnout, ale chtěli přimět Pána, aby hledal odplatu, protože ještě nebyli dokonalí.

5. V tomto případě se však jedná o to, že učedníci nebyli schopni oheň strhnout, ale chtěli přimět Pána, aby hledal odplatu. Poslední informací, kterou nám Písmo svaté sděluje o životě svatého Jakuba, syna Zebedeova, je, že podstoupil mučednickou smrt pro Krista. Byl sťat na příkaz krále Heroda Agrippy nedlouho předtím, než byl zatčen apoštol Petr. Svatý Jakub byl tedy prvním apoštolem, který zemřel při hlásání vzkříšeného Krista. Ze Svaté tradice víme, že na jednoho ze strážných, kteří Jakuba přivedli k soudu, udělala jeho odvaha a slova takový dojem, že konvertoval ke křesťanství a požádal apoštola Jakuba o odpuštění. Apoštol se odmlčel, aby se zamyslel, a pak odpověděl: „Pokoj tobě!“ a políbil ho, načež byli společně sťati.

Svatý apoštole Jakube, synu Zebedeův, synu hromu, pros za nás Boha!“

.