„Svět věří, že byl postaven z lásky, ale při čtení vlastních slov Šáhdžahána o Tádž Mahalu by se dalo říci, že to byl zármutek, který Tádž Mahal postavil, a byl to zármutek, který ho provázel šestnáct let až do dokončení.“ -Aysha Taryam, The Opposite of Indifference:

Mumtaz Mahal se narodil v roce 1593 v indické Agře a byl inspirací pro Tádž Mahal, jeden ze sedmi divů světa. Narodila se jako princezna v perském šlechtickém rodě a v roce 1612 se stala císařovnou-konzorkou Indie, když se provdala za prince Churrúma (Šáhdžahána). Jejich manželství se stalo jedním z největších milostných příběhů všech dob a ona se stala oblíbeným námětem básníků. Níže uvádíme 42 faktů o mughalské císařovně.

Vyvolená

Podle vyprávění byla Mahal tak krásná, že se do ní tehdejší princ Churrum zamiloval na první pohled a zasnoubili se, když jí bylo pouhých 14 a jemu 15 let. Přestože Mahal byla až třetí manželkou Šáha Džahána, byla prý jeho nejoblíbenější. Dal jí jméno Mumtáz Mahal, což znamená „vyvolená paláce“ nebo „klenot paláce“. Narodila se jako Ardžumand Banu Begum.

Politické vazby

Mahalin dědeček byl čtvrtým císařovým hlavním ministrem – funkce, která přinášela velkou moc. Díky této moci její otec Asaf Kahan povýšil na velkovezíra a jeho sestra Noor Jahan se stala mocnou císařovnou. Řekl bych, že se jim oběma dařilo docela dobře!“

Vhodný čas

Datum Mahalina sňatku bylo pečlivě vybráno dvorními astrology jako to, které bude nejúčinnější pro zajištění šťastného manželství. Ať už to byla pověra nebo ne, zřejmě vybrali správně, protože jejich manželství trvalo 19 let a ona jeho city zřejmě opětovala.

Poslední princezna

Během manželství se Mahal narodilo 14 dětí, osm synů a šest dcer. Jen sedm z nich se dožilo dospělosti, ale na tehdejší dobu to nebylo špatné číslo. Bohužel zemřela na komplikace při porodu svého 14. dítěte, princezny Gauhary Begum, ve věku 37 let. Její dcera však přežila a žila 75 let, než nakonec zemřela přirozenou smrtí.

Hluboký smutek

Když Mahal zemřela, byl Šáhdžahán zdrcen a zarmoucen její ztrátou. Upadl do hlubokého smutku na dobu dvou let, během nichž vyzval řemeslníky z celého muslimského světa, aby navrhli pomník, který by vyznal jeho lásku k ní. O 22 let později byl Tádž Mahal dokončen. Jak romantické!“

Jahangirova císařovna

Mahalova teta Núr Džahán byla dvacátou a oblíbenou manželkou Džahángíra, otce Šáha Džahána, ale pro Džahána byla pouze nevlastní, nikoliv přirozenou matkou. Rychle se stala skutečnou mocí v pozadí trůnu a nejenže dala členům své vlastní rodiny významné postavení – provdala svou dceru z prvního manželství za Džahángírova čtvrtého syna -, ale zařídila, aby na trůn nastoupil třetí syn Šáhdžahán, přivedla ke dvoru svou neteř Muzmet Mahal a nakonec sjednala její sňatek s budoucím císařem.

Božský zásah

Sedmnáctiletou princeznu Džahanáru zřejmě tak trápil těžký porod její matky, že začala rozdávat drahokamy chudým v naději, že si tím vyslouží nějaký božský zásah. Vzhledem k tomu, že její matka po porodu zemřela na poporodní krvácení, asi to nevyšlo!

Důvěrný rádce

Krása nebyla jedinou Mahalinou vlastností. Byla soucitnou osobou, která se stala Džahánovou důvěryhodnou společnicí a rádkyní, a ve svých rozhodnutích ho vedla ke spravedlnosti a milosrdenství.

Ať zvítězí nejlepší syn

V mughalské říši se prvorozený syn nestal automaticky vládcem, když jeho otec zemřel. Bylo to v podstatě volné a v závislosti na tom, kolik měl císař manželek, mohla vzniknout docela tvrdá konkurence. Nu Džahán zmanipulovala situaci tak, aby se moci ujal její vlastní zeť, ale to poněkud popudilo prince Churruma, který si na pomoc přizval svého strýce, aby proti němu vedl vzpouru. Pro případ, že by to nezabralo, nechal pro jistotu popravit i ostatní nevlastní bratry.

Plain Grave

Muslimské právo nařizuje, že hroby nemohou být složitě zdobeny, protože se to považuje za projev marnivosti, což není dovoleno. V souladu s tímto zákonem je Mahalin hrob uvnitř Tádž Mahalu jedinou částí mauzolea, která je relativně prostá.

Udržování pečeti

Během pobytu u dvora byla Mumtáz Mahal pověřena udržováním pečeti země neboli Mehr Uzaz. Byla to nejvyšší pocta, jaká mohla být komu udělena, a podle všeho si ji zasloužila. Hovořila plynně arabsky a persky a šlechtici i úředníci ji obdivovali pro její vznešenost. Tyto vlastnosti rozhodně připravily půdu pro její zasnoubení se Šáhdžahánem a ten se od svého otce nedočkal vůbec žádných argumentů.

Místo dočasného odpočinku

Když Mahal zemřela, byla dočasně pohřbena v Burhanpuru v zahradě známé jako Zainbad. Zahrada nebyla zrovna hrozným místem posledního odpočinku, ale nikdy tak nebyla zamýšlena. O šest měsíců později ji nechal exhumovat a vrátil se do Agry. Nedlouho poté se začalo s plánováním stavby Tádž Mahalu.

Nastupování

Po matčině smrti nastoupila Mahalova nejstarší dcera Džahanara Begumová a ve věku 17 let zaujala matčino místo u dvora. Převzala zodpovědnost za péči o své mladší sourozence a nejenže pomohla otci ze zármutku, ale vrátila dvůr do normálu.

Čtyři sliby

Na smrtelné posteli si Mahal údajně vyžádala od svého manžela čtyři sliby. Prvním bylo, že postaví pomník věnovaný jejich lásce. Druhým bylo, že se znovu ožení. Třetím bylo, že bude laskavý k jejich dětem, a čtvrtým, že navštíví hrobku v den výročí její smrti. První dva sliby se mu rozhodně podařilo splnit. Možná se snažil být milý na děti, ale vzhledem k tomu, že ho syn odstavil od moci, bylo to asi těžší, než se zdálo. Co se týče čtvrtého, ten nebyl nikdy zaznamenán, takže si můžeme jen představovat, že se o to alespoň pokusil.

Souboj o trůn

V září 1657 šáh Džahán těžce onemocněl. V domnění, že je připraven skonal, začali jeho synové mezi sebou bojovat o trůn. Bitva u Samugarhu, jak je známo, se odehrála mezi jeho třetím synem Aurangzebem Bakhšem a nejstarším synem Darou Šikóem. Dara byl poměrně moderní, ale Aurangzeb lpěl na starých, tradičních hodnotách. Historici se dnes domnívají, že tato bitva byla jednou z nejdůležitějších v dějinách Indie a představovala pro zemi zásadní zlomový bod.

Off Center

Tádž Mahal byl navržen jako dokonale symetrický, ale ve zdánlivě dokonalých liniích stavby je jedna výjimka. Zatímco Mahalova rakev leží přesně uprostřed krypty, rakev Šáhdžahána, která tam byla umístěna po dokončení stavby, vše narušuje tím, že je umístěna západně od středu. Abychom byli spravedliví, místo nebylo určeno k uložení obou, takže jak to mohli vědět?“

Královské manželky

Při čekání na svatbu s Mumtáz se princ Churram oženil se svou první ženou, perskou princeznou Kandahari Begum. Měl s ní dceru a poté se oženil s druhou princeznou a měl s ní dítě. Po její Mumtázině smrti se údajně oženil ještě dvakrát, s Akbarabadi Mahal a Muti Begum, ale ani v jednom případě nešlo o milostné sňatky a svatby byly výhradně z politických důvodů.

Nezpůsobilý vládnout

Na konci bitvy u Samugarhu zvítězil Aurangzeb nad svým bratrem a prohlásil se císařem. Pravděpodobně k překvapení svých synů se Šáhdžahán uzdravil, ale to nevadilo Aurangzebovi, který ho prohlásil za nezpůsobilého vládnout a nechal ho uvěznit v citadele v Ágře, aby se nemohl vrátit k moci. Spolu s ním tam zřejmě hodil i jeho sestru Džahánaru, hlavně proto, že chtěla zůstat s otcem a starat se o něj. Alespoň měl nějakou společnost!“

Chráněn na věčné časy

Při stavbě Tádž Mahalu byla věnována mimořádná péče tomu, aby v případě, že by se budova někdy zřítila – a to byla v té době reálná možnost – byly čtyři 130 stop vysoké věže na okraji plošiny umístěny tak, aby se nakláněly ven a padaly od krypty, nikoli na ni. Dělej, co umíš, matko přírodo!“

Přeplněné místo odpočinku

Když Šáhdžahán zemřel, Aurangzeb ho uložil do rakve ze santalového dřeva a nechal ho pohřbít vedle své ženy v Tádž Mahalu. Může to znít naprosto romanticky, ale Tádž Mahal nebyl navržen pro dvě osoby. Byl to Džahánův syn Aurangzeb, kdo se rozhodl neobtěžovat se stavbou samostatného památníku pro svého otce a pohřbít ho vedle Mahalu. Na druhou stranu vedle ní může strávit věčnost!“

LoveThisPic

Truchlení z dálky

Přibližně posledních osm let svého života nemohl Šáhdžahán vkročit do Tádž Mahalu, aby navštívil svou ženu, a mohl se na něj dívat pouze ze svého vězení. Jak tragické!“

Náboženská tolerance

Mughalská říše vládla Indii a Pákistánu po většinu 16. a 17. století a šířila praktiky islámu po celé jižní Asii. Před mughalskou vládou byla země převážně hinduistická, ale dokud nezačal vládnout Šáhdžahánův syn Aurangzéb, bylo jejich cílem zemi sjednotit a integrovat, nikoliv potlačit hinduistické náboženství.

Páví trůn

Jako vládce byl Šáhdžahán pro svou zemi docela dobrý a byl známý tím, že měl vášeň pro budování. Jedním z jeho největších nároků na slávu – kromě Tádž Mahalu – byla stavba Pavího trůnu, který je jedním z nejvelkolepějších trůnů, jaké kdy byly vyrobeny. K trůnu vedly stříbrné schůdky, nohy byly vyrobeny ze zlata a posázeny drahokamy a opěradlo představovalo dva paví ocasy lemované rubíny a diamanty a dalšími drahokamy. Věřte nebo ne, trůn prý stál dvakrát tolik co Tádž Mahal – který stál pěkný balík – a jeho stavba trvala sedm let. Ještě úžasnější je, že to byl údajně jen jeden ze sedmi trůnů posázených drahokamy v komplexu Červené pevnosti, což byl v podstatě jeho palác. Tomu říkám požitkářství!“

Nevídaná krása

Ačkoli je Mumtáz Mahal popisována jako kráska, neexistují žádné její obrazy. Muslimský „zákon o závoji“ znamenal, že ženy musely mít na veřejnosti vždy zahalenou tvář, takže královské ženy by nikdy nebyly zobrazeny na obraze. Každý obraz, na kterém je její jméno, je s největší pravděpodobností zobrazením mughalské krásy obecně, ale rozhodně to není ona.

Mimořádný původ

Šáha Džahán měla několik docela pozoruhodných předků. Z matčiny strany pocházel z mongolského vládce Čingischána a z otcovy strany byl potomkem tureckého barbara Tamerlána. Ve skutečnosti je termín Mughal odvozen od mongolského, proto oba termíny znějí tak podobně.

Mastermind to Accession

Mumtaz Mahal byla známá svou inteligencí a její dcery také nebyly žádné puťky. Její druhá dcera Róšanara Begum, která se stala mocnou postavou na dvoře svého bratra Aurangzeba, když nastoupil na trůn. Během mocenského boje o trůn varovala Aurangzeba před spiknutím svého staršího bratra Dary a svého otce, který ho chtěl zabít a odstranit jako hrozbu pro trůn. Kdyby Aurangzeb nezvítězil, nejspíš by to pro ni nedopadlo tak dobře, ale protože zvítězil, stala se v podstatě nejmocnější ženou v říši.

Off With His Head!“

Po Aurangzebově nástupu na trůn se princezna Róšanara jen trochu obávala, co by jí její bratr Dara mohl udělat za to, že pomáhá Aurangzebovi, a tak vymyslela elegantní řešení. Požádala Aurangzeba, aby Daru popravil, čímž by vlastně vyřešil problém pro oba. Ten to považoval za skvělý nápad a dotáhl to ještě dál tím, že Darovu hlavu poslal svému otci. To by určitě vyslalo poselství.

Vše kvůli slonovi

Člověk by si nemyslel, že slon může být zodpovědný za změnu běhu dějin, ale přesně to se stalo v bitvě u Samugarhu. Dara, který nebyl nijak zvlášť brilantní ve vojenské strategii, se rozhodl v rozhodujícím okamžiku bitvy sesednout ze svého slona. Slon, který nebyl hloupý a nechtěl zemřít, z bitvy utekl, což způsobilo, že si Darovi vojáci mysleli, že byl zabit a že bitva skončila. Rozhodně to nebyla ta nejchytřejší věc, kterou mohl udělat.

Bezmezně oddaný

Od prvního okamžiku jejich manželství až do její smrti byli Mahal a Džahán v podstatě nerozluční. Cestovala s ním na všechna vojenská tažení, a to i v době, kdy byla těžce těhotná s jejich čtrnáctým dítětem, což nakonec vyústilo v její smrt. To je rozhodně oddanost!“

Dívka z obchodu

Před setkáním s princem měla Mahal obchod v Meena Bazaru, kde prodávala skleněné korálky a hedvábí. Trh byl připojen k císařovu harému, kde měla ideální pozici, aby si jí všiml císařův syn. Jejich setkání nebylo zcela náhodné, ale neexistovaly žádné záruky, že se do ní zamiluje.

Soukromá rezidence

Uvnitř komplexu Červené pevnosti se nacházel Chán Mahal, který nechal Šáhdžahán postavit jako svou soukromou rezidenci. Stejně jako většina staveb, které Džahán postavil, byla i tato budova architektonicky krásná a v jejím interiéru se nachází významné dílo mughalského umění. Na severním konci obývacího pokoje je mramorová zástěna s váhami spravedlnosti zavěšenými nad půlměsícem obklopeným hvězdami a mraky. Stavba byla zahájena v roce 1639 a dokončena v roce 1648 nákladem asi 50 000 rupií. Ne tak drahá jako Tádž Mahal, ale na tehdejší dobu to nebyla zrovna levná částka.

Záletná princezna

Na rozdíl od své údajně zbožné matky byla Róšanara poněkud… řekněme… promiskuitnější? Princezny v té době musely zůstat svobodné, ale to jí nebránilo v tom, aby si pořídila hromadu milenců. To se nelíbilo jejímu extrémně konzervativnímu bratrovi, a aby toho nebylo málo, jeho ženy začínaly být pěkně naštvané, jak mu ovládá harém. To už stačilo, zbavil ji moci a vykázal ji, aby dožila ve svém zahradním paláci v Dillí. Tento krok pravděpodobně uklidnil jeho manželky, ale na ni to nemělo příliš velký vliv, protože ji v jejím paláci nadále navštěvovali její milenci.

Sebevražda nebo vražda

Podle některých historických zpráv, když Aurangzeb objevil Róšanaru s dalším milencem v jejím zahradním paláci, dosáhl s ní nakonec bodu zlomu a nechal ji i jejího milence otrávit. Je otázkou, zda její smrt byla skutečně jeho dílem, nebo zda se ona a její milenec otrávili sami. Aurangzeb byl známý tím, že si svou sestru docela oblíbil, takže někteří historici nevěří, že by ji zabil. Nechal ji také pohřbít v zahradě Roshanara Bergh, kterou nechala vybudovat, což nevypadá jako čin muže, který právě nechal zavraždit svou sestru.

Vzdor stereotypům

Jahanara Begum byla dokonalou feministickou princeznou a nepodobala se žádné jiné mughalské princezně své doby. Byla vzdělaná a proslula svými znalostmi Koránu a perské literatury. Uměla také hrát šachy a často je hrála se svým otcem. Na rozdíl od ostatních žen té doby se nezdržovala v otcově harému, a dokonce směla žít ve vlastním paláci mimo Rudou pevnost. Není divu, že se ujala vedení věcí, když její matka zemřela!“

Sledování cesty

Sufismus je islámská víra a praxe hledání božské lásky a poznání prostřednictvím svého spojení s Bohem. Jahanara Begum a Dara Shikoh byli stoupenci této praxe, přičemž první z nich byla súfijská učenkyně. Kdyby to pravidla dovolovala, spekuluje se, že by ji její duchovní učitel mulla Šáh Badachš jmenoval svou nástupkyní, ale její kniha Risālah-i-Sāhibīyah byla založena na jeho životě.

Památník vděčnosti

V roce 1644, těsně po svých 30. narozeninách, byla Džahanara vážně popálena, když jí vzplály šaty. Dvorní lékaři ji nedokázali vyléčit, ale žebrák jménem Hanum ano. Ještě téhož roku se vydala na pouť do svatyně Khwaja Moinuddina Chishtiho v Ajmeru a do roka se zcela uzdravila. Jako projev vděčnosti postavila pro svatyni mramorový pavilon známý jako Begumi Salam a napsala Čištiho životopis, který se setkal s uznáním kritiky.

Dělení majetku

Mumtáz Mahal zemřela jako velmi bohatá žena a zanechala po sobě majetek ve výši asi 10 milionů rupií, který byl rozdělen mezi její děti. Polovina majetku připadla nejstarší dceři Džahanáře, včetně odpovědnosti za královskou pečeť.

Předčasná korunovace

Mahalův a Džahánův druhý syn Šudža byl pěkně hladový po moci a být guvernérem Bengálska mu prostě nestačilo. Během svého života se několikrát pokusil uchopit moc, poprvé během nemoci svého otce, kdy se předčasně prohlásil císařem. To se zrovna nelíbilo jeho staršímu bratrovi Darovi ani mladšímu bratrovi a třetímu synovi Aurangzebovi, kteří také bojovali o trůn. Aurangzeb na něj okamžitě poslal svého kapitána Míra Džumlu, aby ho donutil se podřídit, takže jeho samozvané vítězství netrvalo dlouho.

Zkus to, zkus to znovu

Je třeba Šúdžovi přiznat, že nebyl z těch, kteří se vzdávají snadno, a to ani poté, co byl poražen oběma svými bratry. V roce 1659 vytáhl do hlavního města proti Aurangzebovi, který byl nyní císařem, a byl znovu poražen v bitvě u Chadžavy. Po porážce uprchl do Bengálska, ale tam ho pronásledovala Aurangzebova císařská armáda a v roce 1660 ho porazila v další bitvě.

Zrádný syn

Nejmladším synem Mahala a Džahána byl Murad Bachš a stejně jako jeho bratři se i on domníval, že má nárok na otcův trůn, a prohlásil se císařem během jeho nemoci. Problémem Murada však bylo, že nebyl zrovna nejchytřejší a věřil nesprávnému člověku. Murad se ve válce o nástupnictví spojil s Aurangzebem proti Darovi a dohodli se, že si království rozdělí. Aurangzeb samozřejmě neměl v úmyslu se dělit, pozval bratra na hostinu, opil ho a tři roky věznil, než ho v roce 1661 popravil. Měl to opravdu vědět lépe.

Co se děje, to se děje

Aurangzébovi se kupodivu podařilo vládnout Indii 49 let, ale po vzoru krvavých nástupnictví v mughalských dějinách přišla po jeho smrti další válka o nástupnictví. Aurangzeb nikdy oficiálně neprohlásil korunního prince (ne že by na tom pravděpodobně stejně záleželo) a nechal své tři syny bojovat o trůn. Azam Šáh byl nejstarší a usoudil, že má největší právo, a tak o trůn bojoval se svým mladším bratrem Bahadurem Šáhem. To byl dost hloupý krok, protože Bahádur se již několikrát pokusil svého otce svrhnout, dokud byl naživu. Nejmladší syn Kam Bakhsh mezitím založil vlastní říši v Bijapuru. Bahádur Šáh porazil oba své bratry a stal se sedmým císařem mughalské říše.

.