Náhodný svatební hook-up je něco, o čem si možná napíšete domů, a nic víc. Ale opravdové milostné spojení mezi dvěma cizími lidmi, kteří se potkali na svatbě – to je věc jako z filmů od Hallmarku (vážně). Jako velcí fanoušci romantiky, osudu a opravdu, ale opravdu dobrých milostných příběhů jsme v BRIDES vypátrali několik skutečných párů, které skutečně našly „toho pravého“ při oslavě šťastného konce někoho jiného.

Od focení ve fotobudce přes úpravy doplňků na poslední chvíli až po vymyšlené taneční pohyby – tady jsou jejich příběhy – a navíc jejich rady, jak mohou hosté u stolu pro nezadané zvýšit své šance na navázání vztahu, který vydrží déle než do afterparty.

Kristie & Ian

Kristie: Ian a já jsme byli součástí stejné sítě přátel, ale jako zázrakem jsme se spolu nikdy nebavili.

Ian: Na té svatbě v Michiganu jsme byli oba ve svatebním doprovodu, ale já jsem na zkoušku dorazil pozdě. Vzpomínám si, jak jsem si říkal: „Aha, támhle je Kristie. Určitě si nebude pamatovat, kdo jsem já.“ Absolvovali jsme vysokou školu v roce 2007 a tohle bylo v roce 2015. Ale když jsem vešel na večeři, vzpomínám si, že Kristie kolem mě náhodně prošla a řekla: „Vedle mě je volné místo, Iane.“

K: Pro Iana doslova nebylo jiné místo k sezení. Jediné místo bylo vedle mě.

I: Ale pak jsem se zasekla a celé jídlo si povídala s ženichovou švagrovou.

K: Představ si! Říkala jsem si: „No, raději se bude bavit s tou švagrovou než se mnou.“

I: Když se konečně otočila, našla jsem Kristie. Bylo to trochu zvláštní, protože jsme spolu nikdy nemluvily, natož abychom spolu vedly smysluplný rozhovor, ale všimla jsem si nějakého spojení. Byl to jen pocit uprostřed rozhovoru. Určitě mě napadlo, jestli k tomu přispěla svatební atmosféra, protože to vypadá jako snadný závěr.“

K: Jestli něco, tak to možná přispělo. Spojovali jsme se na velmi hluboké úrovni a to, že jsme měli zvláštní příležitost svatby a byli jsme oblečeni na krásném místě a obklopeni našimi blízkými přáteli, byla jen třešnička na dortu.

I: Velkou roli hrálo to, že jsme byli mezi starými přáteli. Díky tomu jsme se cítili příjemněji, než kdybychom byli obklopeni cizími lidmi. U lidí s introvertní povahou, jakou máme my s Kristie, nás to nejspíš oba podvědomě učinilo otevřenějšími.

K: I když je trochu hloupé, že jsme spolu ztratili posledních osm let, na vysoké škole jsme byli úplně jiní lidé. Možná bychom se tehdy nespojili na takové úrovni. Jsem opravdu vděčná, že se věci staly, když se staly. V letadle, když jsem se vracela domů ze svatby, jsem si koupila letenky, abych ho mohla za dva týdny navštívit, protože jsem měla silný pocit, že na Ianovi je něco opravdu výjimečného.“

Rada: Riskujte a najměte si fotobrašnu jako parťáka!

K: Na svatbě je příjemné, že jste obklopeni přáteli a rodinou v bezpečném prostředí, takže je to skvělé místo, kde můžete riskovat. Pokud se náhodou ocitneš v situaci, kdy se s někým spojíš na hluboké úrovni, téměř nic neriskuješ, když se můžeš opřít o kamarádku nebo maminku, pokud se z toho vyklube něco jiného než pozitivní zážitek. Doporučuji ti, abys zavěsila nedůvěru a byla odvážnější, než bys normálně byla v nesvatebním scénáři.

I: Na recepci jsme se také vyfotili ve fotobudce (viz výše!)

K: Vzpomínám si, že jsem byla opravdu nervózní. Když mluvíš s někým novým, konverzace může mít nepříjemné prodlevy, a tak jsem chytla Iana za ruku: „Vyfoť se se mnou!“ A on mi odpověděl: „Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. Nasadili jsme si tyhle hloupé čepice a na konci jsem ho pořádně objala – což je pro mě obrovský krok, protože jak Ian říkal, oba jsme velmi plaší. Moc se mu to líbilo. Na té fotce je vidět, jak je prostě šťastný.

I: Jo, to byl opravdu velký okamžik. Druhý den ráno, když jsem se probudila, to byla první věc, na kterou jsem myslela – jak mě Kristie objímá.“

Nic & Jesse

Nic: Oficiálně jsme se seznámili na svatbě naší společné kamarádky v Santa Fe v roce 2013 (později jsme zjistili, že se nás předtím několikrát snažila dát dohromady). Po zkoušce jsme všichni vyrazili do střešního baru. Jesse seděl na jednom konci dlouhého stolu a já na druhém a on pronesl nevhodný vtip. Hrála nějaká hodně sprostá písnička a Jesse povídá: „Při téhle písničce jsem přišel o panictví.“

Jesse: Byl to třeba Justin Bieber, takže vtip spočíval v tom, že bych musel přijít o panictví velmi, velmi nedávno – i když prstýnky nosil můj malý syn. Nic zkřivila obličej a spadla jí čelist.

N: Ale on si myslel, že jsem uražená, a já si vlastně myslela, že je vtipný!“

J: Myslela jsem, že je umrtvená, ale vzpomínám si, že jsem si říkala: „S ní bude sranda.“

N: Dost podstatně jsme spolu flirtovali a v jednu chvíli jsem Jesseho požádala, aby mě vyfotil s mužským kamarádem. Jesse nakonec tomu klukovi schválně vyfotil hlavu a prostě mě přiblížil hodně zblízka.

J: Myslím, že to je docela účinný způsob, jak poslat zprávu.

N: Ale až do dne svatby jsem si nebyla jistá, jestli se mu to líbí. Celá svatební společnost se postavila do fronty na obřad a z nějakého důvodu jsem byla opravdu nervózní. Najednou jsem na krku ucítila dvě ruce…

J: Ježišmarjá! Takhle to neříkej! Byl to jemný, hebký dotek!“

N: Nech mě domluvit! Řekl: „Dovol, abych ti to přinesl,“ a upravil mi perlový náhrdelník. To mě znervóznilo tisíckrát víc, ale taky jako: „Tomuhle klukovi se líbím“. Družičky pokračovaly a pak jsem se otočila a sledovala Jesseho a jeho syna, jak jdou uličkou. A zní to směšně, ale zákonitě se to stalo: všechno se rozplynulo a já viděla jen Jesseho. Řekla jsem ostatním družičkám: „Já si toho kluka vezmu.“ A pak jsem se na něj podívala. Později si mě našel na recepci, když jsem seděla na „Electric Slide“, a řekl mi něco ve smyslu: „Mohla bys tam být a nic nedělat, a stejně bys tam byla nejhezčí.“ A já jsem mu to řekla. A PAK ODEŠEL. Mic drop!“

J: Nebylo to nad to, že jsem byla trochu odvážná.“

N: Týden po svatbě jsem mu poslala e-mail a v předmětu bylo něco jako: „Ještě jednou díky za úpravu mého náhrdelníku.“

J: Na našem prvním rande jsem jí přinesl náhrdelník a teď jsme manželé.“

Rada: Buďte sami sebou a nesnažte se o „blízkost“.

N: Když se mi někdo líbí, flirtuju trapně. Na uvítacím pikniku jsme na sobě měli podobně barevné lososové oblečení a on na mě: „Ahoj! My se k sobě hodíme.“ A už si přesně nepamatuju, co jsem řekla, ale bylo to velmi nepřátelské, když jsem se snažila flirtovat!“

J: Byl to ekvivalent toho, jako když si jeden člověk jde plácnout a druhý si jde bouchnout pěstí.

N: Naštěstí jsem tam měla kamarády, kteří mě drželi na uzdě, když jsem byla divná. Přesto se člověk musí otevřít. Jsem od přírody introvert, a když se stydíš, může to být těžké. Sežeň si trochu tekuté odvahy a klíč od kamarádů.“

J: Potřebuješ tam alespoň jednoho člověka jako barometr svého chování, takže ho zamkni do svého herního plánu. Ale neměj příliš velký plán. Nehledal jsem někoho, s kým bych se dal dohromady. Když jsem si dal tohle pravidlo, neměl jsem žádný konkrétní cíl ani záměr, a to jen otevřelo dveře jakýmkoli známostem. Snažit se, aby se to všechno stalo, obvykle nefunguje. Pokud se nesoustředíte na to, abyste šli „na doraz“, můžete být ve skutečnosti otevřenější.“

N: Udělejte si přítomnost. Přiměl jsem Jesseho, aby mě tak vnímal. Pokud to není třeba ženichova sestra nebo tak něco, nemáš co ztratit! Kdyby Jesse neměl zájem, už bych ho nikdy nemusela vidět.

J: Prostě musíš být bez ostychu sama sebou. Umět se zapojit do replik, a pokud se takhle nedokážeš udržet, najdi si jiný způsob. Já neumím tančit, takže jsem hodně mluvil. Ať je to o zážitku a o lidech, a dobré věci přijdou.“

N: Existuje spousta profesionálních fotek z večera, na kterých je jasně vidět, že jsme se cíleně pohybovali na oběžné dráze toho druhého.“

J: Ta, kde tančíš a díváš se na mě, je nejlepší (viz výše!)

N: Jo, tu máme teď zarámovanou v obýváku.

Tiffany & Dusty

Tiffany: Byla to svatba mé spolubydlící v Savannah v Georgii a já šla za družičku. Celá svatební společnost musela tančit všechny ty hloupé, typické tance, jako je slepičí tanec. Když to skončilo, šla jsem si pro jídlo, protože všichni ostatní už jedli. Dusty ke mně přišla a řekla: „Vypadáš úžasně.“

Dusty: Dost trapné, seděla s mámou u stolu a jedla.

T: Ale nepřišlo mi to divné. Okamžitě mi to zalichotilo a připadal mi strašně roztomilý. Později mě požádal o tanec.

D: Ohromil jsem ji svými úžasnými tanečními schopnostmi. Když hodně dobrovolně pracujete s dětmi, naučíte se spoustu tanců. Tak jak by se Tiffany nemohlo líbit, že někdo „krmí kuře“ s takovou dovedností?“

T: O tom nikdo nikdy neslyšel. Je to směšné. Jednu ruku si položil na bok a pak druhou vyhodil, jako by házel krmení pro kuřata. To bylo tak legrační, protože teď už se mnou netančí. Určitě to dělal jen proto, aby mě zaháčkoval.

D: Myslím, že jsem od té svatby ani netančila! Na tom srpnovém dni bylo prostě něco, kdy jsem věděla, že bys tady měl něco udělat, chlapče. Tohle je tvoje šance.

T: Na konci noci jsem jel několik hodin domů k rodičům. Bylo to v roce 2008, ještě předtím, než jsi měl v ruce chytré telefony, a než jsem dojela domů, stihl si mě přidat do přátel a napsat mi na zeď na Facebooku své tři nejoblíbenější taneční pohyby. Na prvním místě bylo „nakrmit kuřata“. Vyměnili jsme si telefonní čísla a zbytek je historie. Jsme manželé a máme batole.

Rada: Řiďte se svým instinktem a vytvářejte si vlastní příležitosti.

D: Řekl bych, že když máš ten pocit, ten instinkt, jdi za ním! Existuje důvod, proč ho máte a proč je tu příležitost. A vytvářejte příležitosti, pokud není žádná zřejmá! Je to tak šílené, protože já nejsem člověk, který by za někým chodil, takže jsem někde hluboko uvnitř musel vědět, že Tiffany je něco výjimečného, když jsem chtěl udělat něco, co se vymyká mému charakteru. Musela to být nějaká intuice. Takže se do toho dejte. Opři se do toho!“

T: Mám pocit, že zábava na recepci souvisela spíš s naším spojením než s romantikou obřadu. Prostě jsme tančili, smáli se a byli přirození. Kde jinde si zatančíte slepičí tanec a budete takhle hloupí? Hlavně se ujistěte, že vypadáte dobře! Nikdy nevíš, kdo se dívá!“