Africký metodistický episkopální duchovní a později biskup Henry McNeal Turner se ihned po občanské válce stal jedním z nejhorlivějších obhájců práv Afroameričanů. Turner také patřil mezi první skupinu afroamerických úředníků zvolených v době rekonstrukce. V červenci 1868 byl Turner mezi dvěma státními senátory a pětadvaceti černošskými republikánskými státními zástupci zvolenými do zákonodárného sboru státu Georgia. O necelé dva měsíce později gruzínští demokraté, kteří tvořili většinu zákonodárného sboru, všechny černošské členy odvážně vyloučili. Dne 3. září 1868 předstoupil Turner před shromážděné zastupitele a odsoudil zákonodárce, kteří odmítli afroamerické senátory a zastupitele dosadit. Tento projev je uveden níže.

Pane předsedo: Dříve než přistoupím k argumentaci o podstatě této otázky, přál bych si, aby členové této sněmovny pochopili postoj, který zastávám. Zastávám názor, že jsem členem tohoto orgánu. Proto se, pane, nebudu před žádnou stranou plahočit ani krčit, ani se nebudu snižovat k tomu, abych ji prosil o svá práva. Někteří z mých barevných kolegů poslanců si v průběhu svých poznámek vzali příležitost apelovat na sympatie poslanců z opačné strany a vychvalovat jejich charakter velkorysosti. Velmi mi to připomíná, pane, žebrání otroků pod bičem. Jsem tu, abych se domáhal svých práv a házel blesky na muže, kteří by se odvážili překročit práh mé mužnosti. Existuje starý aforismus, který říká: „Bojuj s ďáblem ohněm“, a pokud bych měl v tomto případě dodržet pravidlo, přál bych si, aby pánové pochopili, že je to jen boj s jejich vlastní zbraní.

Scéna, která se dnes v této sněmovně odehrává, nemá v dějinách světa obdoby. Od dnešního dne až po den, kdy Bůh vdechl Adamovi dech života, pro ni nelze nalézt obdobu. Nikdy v dějinách světa nebyl člověk postaven před orgán pověřený zákonodárnou, soudní nebo výkonnou funkcí a obviněn z trestného činu spočívajícího v tom, že je tmavší barvy pleti než jeho bližní. Vím, že před soudy této země i jiných zemí byly projednávány otázky, které se týkaly témat ne zcela odlišných od toho, o čem se zde dnes diskutuje. Ale, pane, ještě nikdy v historii velkých národů tohoto světa nebyl obžalován člověk, který by byl obviněn z trestného činu spáchaného samotným Bohem nebes. Lze najít případy, kdy byli lidé zbaveni svých práv za zločiny a přestupky; ale státu Georgia zůstalo v samém srdci devatenáctého století, aby předvolal člověka před advokátní komoru a tam ho obvinil z činu, za který není odpovědný o nic víc než za hlavu, kterou nosí na ramenou. Anglosaská rasa, pane, je velmi překvapivá. Nikdo nikdy nebyl v této rase podveden více než já v posledních třech týdnech. Nevěděl jsem, že v povaze této rasy je tolik zbabělosti a tolik podlézavosti. Zrada, kterou v ní projevili pánové patřící k této rase, otřásla mou důvěrou v ni více než cokoli, co jsem ode dne svého narození pozoroval.

O jakou otázku se jedná? Proč, pane, toto shromáždění dnes diskutuje a projednává rozsudek; není cheruba, který by dnes seděl kolem věčného Božího trůnu a netřásl se, i kdyby sám Nejvyšší Bůh vydal rozkaz, aby sem sestoupil a zasedl k soudu nad mým mužstvím. Pánové se mohou na tuto otázku dívat v jakémkoli světle a s takovou lhostejností, jakou uznají za vhodné, ale já vám říkám, pane, že tato otázka dnes nezemře. Na tuto událost budou potomci vzpomínat ještě po celé věky a dokud bude slunce stoupat po nebeských kopcích.

Čí je to zákonodárství? Je to zákonodárství bílého muže, nebo zákonodárství černého muže? Kdo hlasoval pro ústavní konvent, aby byl poslušný mandátu Kongresu Spojených států? Kdo se jako první shromáždil kolem standardu Rekonstrukce? Kdo uvedl do pohybu míč loajality ve státě Georgia? A čí hlas byl slyšet na kopcích a v údolích tohoto státu? Byl to hlas statečných ozbrojených černochů a několika bělochů s lidským srdcem, kteří nám přišli na pomoc. Nárokuji si tu čest, pane, že jsem byl nástrojem, který přesvědčil stovky, ano, tisíce bílých mužů, že rekonstrukce podle opatření Kongresu Spojených států byla nejbezpečnější a nejlepší cestou pro zájmy státu.

Podívejme se na některá fakta v souvislosti s touto záležitostí. Hlasovala polovina bílých mužů v Georgii pro tento zákonodárný sbor? Nebojovala snad velká většina z nich ze všech sil proti ústavě, podle níž jednáme? A nebojovali proti organizaci tohoto zákonodárného sboru? A dále, pane, nehlasovali proti němu? Ano, pane! A v tomto zákonodárném sboru jsou dnes osoby, které jsou připraveny plivnout mi svůj jed do tváře, zatímco samy se ze všech sil postavily proti ratifikaci této Ústavy. Zpochybňují mé právo na místo v tomto orgánu, abych zastupoval lid, jehož zákonné hlasy mě zvolily. Tato námitka, pane, je neslýchaným monopolem moci. Nelze pro ni najít žádnou analogii, ledaže by šlo o případ člověka, který by vstoupil do mého domu, zmocnil se mé ženy a dětí a pak mi řekl, abych odešel. Před vaší advokátní komorou stojím do značné míry v pozici zločince, protože se odvažuji být hlasatelem názorů těch, kteří mě sem poslali. Nebo jinak řečeno, říká se nám, že pokud chtějí černoši mluvit, musí mluvit prostřednictvím bílých trubců; pokud chtějí černoši vyjádřit své pocity, musí je zfalšovat a poslat prostřednictvím bílých poslů, kteří se budou hádat, dělat dvojsmysly a uhýbat stejně rychle jako kyvadlo hodin. Pokud se tak nestane, pak se černoši dopustili urážky a jejich zástupcům musí být odepřeno právo zastupovat své voliče.

Velká otázka, pane, zní takto: Jsem muž? Jsem-li jím, nárokuji si práva muže. Nejsem snad mužem proto, že jsem náhodou tmavšího odstínu než ctihodní pánové kolem mne? Podívejme se, zda jsem, či nejsem. Chci dnes přesvědčit sněmovnu, že mám právo na své místo zde. Jistý pán tvrdil, ţe černoch je pouhý vývoj podobný orangutanovi nebo šimpanzovi, ale stalo se, ţe kdyţ se černoch vyšetří fyziologicky, frenologicky a anatomicky, a mohu říci, ţe i fyziognomicky, zjistí se, ţe je stejný jako osoby jiné barvy pleti. Chtěl bych se zeptat kteréhokoli pána v tomto sále, kde je ta analogie? Považujete mě za čtyřnožce, nebo za člověka? Nacházíte v mých zádech o tři kosti méně než v zádech bělocha? Najdete v mozku méně orgánů? Pokud o tom nic nevíte, já ano, neboť jsem pomáhal pitvat padesát mužů, černých i bílých, a tvrdím, že v okamžiku, kdy odstraníte slizniční pigment, barvu kůže, nemůžete, abyste zachránili svůj život, rozlišit mezi černochem a bělochem. Jsem člověk? Mám duši, kterou bych měl zachránit, jako ji máte vy? Jsem náchylný k věčnému vývoji jako vy? Mohu se naučit všem uměním a vědám jako vy? Bylo to někdy v dějinách světa prokázáno? Prokázali někdy černoši takovou statečnost jako běloši? Vykonávali někdy povolání? Nemají stejně dobré artikulační orgány jako vy? Někteří lidé tvrdí, že mezi hrtanem černocha a hrtanem orangutana je velká podobnost. Proč, pane, není mezi nimi taková podobnost jako mezi hrtanem člověka a hrtanem psa, a tuto skutečnost si troufám zpochybnit u každého člena této sněmovny. Bůh uznal za vhodné, aby se v přírodě všechno měnilo. Neexistují dva stejní lidé, ani dva stejné hlasy, ani dva stejné stromy. Bůh utkal a utkal rozmanitost a všestrannost v celém nekonečném prostoru svého stvoření. Protože Bůh uznal za vhodné stvořit někoho červeného a někoho bílého a někoho černého a někoho hnědého, máme tu snad sedět a soudit, co Bůh uznal za vhodné udělat? Stejně dobře by si někdo mohl hrát s nebeskými blesky jako s tím stvořením, které nese Boží obraz, Boží fotografii.

Pokládá se otázka: „Co to je, co udělala černošská rasa?“

. Nuže, pane mluvčí, k tomuto tématu mohu říci jen toto: Pokud jsme takovou třídou lidí, za jakou jsme obecně považováni, domnívám se, že jsme velmi skvělým národem. Obecně se má za to, že jsme děti Kanaánu a že na našich hlavách spočívá a po celé dějiny spočívala kletba otce. Pane, popírám, že by Noemovo prokletí mělo něco společného s černochy. Nejsme dětmi Kanaánu; a kdybychom jimi byli, pane, kde bychom měli stát? Podívejme se trochu do historie. Melchisedech byl Kanaánec; všichni Féničané, všichni ti vynálezci umění a věd byli potomky Kanaánců; ale, pane, černoši jimi nejsou. Jsme synové Kúše a kanaánské prokletí nemá s černochem nic společného. Pokud patříme k této rase, patřil k ní Ham, pod jehož vedením studoval Napoleon Bonaparte vojenskou taktiku. Pokud k této rase patříme, patřil k ní i svatý Augustin. Kdo to byl, kdo položil základy velké reformace? Martin Luther, který zapálil světlo evangelijní pravdy, jež nikdy nezhasne, dokud slunce nevyjde, aby už nikdy nezapadlo; a dlouho předtím najdou demokratické zásady svou úroveň v oblastech Pluta a Prosperpy…

Ctihodný gentleman z Whitfieldu (pan Shumate), když před jedním či dvěma dny argumentoval touto otázkou, předložil návrh, že být zastupitelem neznamená být úředníkem, „je to výsada, kterou mají občané právo užívat“. Toto jsou jeho slova. Nebyla to funkce, byla to „výsada“. Každý pán zde ví, že popíral, že být zastupitelem znamená být úředníkem. Nyní je uznáván jako vůdce demokratické strany v této sněmovně a obvykle jim vaří proviant k jídlu; učiní toto pozoruhodné prohlášení, a jak jste na tom vy, pánové na druhé straně sněmovny, protože jsem důstojník, když jeden z vašich velkých světel říká, že nejsem důstojník? Jestliţe mi upíráte právo mých voličů mít zde zastoupení, protoţe je to „privilegium“, pak vám, pane, ukáţu, ţe mám tolik privilegií jako ten nejbělejší člověk na této půdě. Jestliže mi není dovoleno zaujmout zde místo za účelem zastupování mých voličů, chci vědět, jak je možné, že je to dovoleno bílým mužům. Jak může bílý muž zastupovat barevné voliče, když to nemůže dělat barevný muž? Velkým argumentem je: „Ach, my jsme zdědili“ to, to a to. Teď chci, aby se pánové vrátili k chladnému, zdravému rozumu. Je stvořené větší než Stvořitel? Je člověk větší než Bůh? Je velmi podivné, jestliže běloch může na této půdě obsadit místo vytvořené barevnými hlasy a černoch to udělat nemůže. Pánové, to je ta nejzkratkovitější úvaha na světě. Člověk vidí lépe než s půlkou oka, a i kdyby neměl vůbec žádné oko, mohl by si ho vykovat, jako to udělal Kyklop, nebo si ho vyrazit prstem, což by mu umožnilo vidět skrz to.

Říká se, že Kongres nám nikdy nedal právo zastávat úřad. Chci vědět, pane, zda opatření Rekonstrukce nevycházela z toho, že se nesmí dělat rozdíly na základě rasy, barvy pleti nebo předchozího stavu? Nebyl to hlavní opěrný bod, o který se opírala? A neměl se každý rekonstruovaný stát rekonstruovat na základě myšlenky, že by nemělo docházet k žádné diskriminaci v jakémkoli smyslu slova? Není zde člověka, který by se odvážil říci Ne. Jestliže mi Kongres prostě dal pouze dostatečná občanská a politická práva, abych se stal pouhým politickým otrokem demokratů nebo kohokoli jiného, kdo jim dává možnost skočit mi na záda, aby se dostali k politické moci, neděkuji za to Kongresu. Nikdy, k tomu mi dopomáhej Bůh, nebudu politickým otrokem. Nemluvím teď za ty barevné muže, kteří se mnou sedí v této sněmovně, ani netvrdím, že podporují mé názory, ale pomáhat panu Lincolnovi, aby mě vyvedl z otroctví, neznamenalo, že mě a mou rasu hodlá uvrhnout do politického otroctví. Pokud to udělali, ať mi vezmou můj hlasovací lístek, nechci ho a nebudu ho mít. Nechci být pouhým nástrojem tohoto druhu. Už jsem byl otrokem dost dlouho.

Řeknu vám, co bych byl ochoten udělat: Jsem ochoten, aby tato otázka byla předložena Kongresu k vysvětlení, co bylo míněno přijetím jejich rekonstrukčních opatření a ústavního dodatku. Ať Demokratická strana v této sněmovně přijme rezoluci, která dá tomuto tématu tento směr, a já budu spokojen. Vyzývám vás, pánové, abyste to udělali. Přistupte otevřeně k otázce, zda to znamenalo, že černoch může zastávat úřad, nebo zda to znamenalo, že má mít pouze volební právo. Jste-li čestní muži, uděláte to. Pokud to však neuděláte, předložil bych vám jiný návrh:

Těmto barevným mužům, kteří se nedokáží vyjadřovat s veškerou jasností, důstojností a silou rétorické výmluvnosti, se demokracie v zemi posmívá. Velmi mi to připomíná člověka, který se na sebe podíval do zrcadla, a když si představil, že oslovuje jiného člověka, vykřikl: „Můj Bože, jak jsi ošklivý!“ Tito pánové ani na okamžik neuvažují o strašlivých útrapách, které tito lidé snášeli, a zejména ti, kteří se nějakým způsobem snažili získat vzdělání. Pokud jde o mne, pane, vyrostl jsem na bavlníkových polích v Jižní Karolíně, a abych se připravil na užitečnost jak pro sebe, tak pro svůj rod, rozhodl jsem se věnovat volné hodiny studiu. Když se dozorce v noci odebral na své pohodlné lůžko, seděl jsem a četl, přemýšlel a studoval, dokud jsem ráno neslyšel, jak troubí na roh. Často mi s přísahou říkal, že kdyby mě přistihl, jak se pokouším učit, ubil by mě k smrti, a nepochybuji, že by to udělal, kdyby k tomu našel příležitost. Modlil jsem se k všemohoucímu Bohu, aby mi pomohl, a on mi pomohl, a já mu za to z celého srdce a z celé duše děkuji…

Jestliže jde o mne osobně, nikdo v Georgii nebyl konzervativnější než já. „Cokoli, co se líbí bílým lidem“, bylo mým heslem; a tak úzce jsem se držel tohoto kurzu, že mě mnozí z mé vlastní strany zařadili mezi demokraty. Jeden z vůdců republikánské strany v Georgii mi už nějakou dobu nebyl vůbec nakloněn, protože se domníval, že jsem na republikána příliš „konzervativní“. Mohu vás však ujistit, pane předsedo, že takového „konzervatismu“ jsem si užil dost a dost…

Ale, pane předsedo, nepovažuji toto hnutí za útok na mou osobu. Je to útok na Bibli útok na Boha vesmíru, protože stvořil člověka a nedokončil ho; je to prostě označení Velkého Jehovy za blázna. Proč, pane, i když nejsme bílí, dokázali jsme mnoho. Byli jsme průkopníky zdejší civilizace; vybudovali jsme vaši zemi; dvě stě padesát let jsme pracovali na vašich polích a sklízeli vaši úrodu! A co od vás žádáme na oplátku? Žádáme po vás náhradu za pot, který pro vás naši otcové vydali, za slzy, které jste způsobili, za srdce, která jste zlomili, za životy, které jste zkrátili, a za krev, kterou jste prolili? Žádáme odplatu? Nežádáme. Jsme ochotni nechat mrtvou minulost pohřbít její mrtvé, ale žádáme vás, nyní o naše práva. Máte všechny prvky převahy na své straně; máte naše peníze a své vlastní; máte naše vzdělání a své vlastní; a máte naši půdu a také svou vlastní. My, kterých jsou v Gruzii statisíce, včetně našich manželek a rodin, bez jediné stopy půdy, kterou bychom mohli nazývat svou vlastní, cizinci v zemi, kde jsme se narodili; bez peněz, bez vzdělání, bez pomoci, bez střechy, která by nás kryla, dokud žijeme, a bez dostatečné hlíny, která by nás přikryla, až zemřeme! Je zvláštní, že rasa, jako je ta vaše, vyznávající galantnost a rytířství, vzdělání a nadřazenost, žijící v zemi, kde zvonění zvonů svolává děti a otce do církve Boží, v zemi, kde se čte bible a pronášejí se pravdy evangelia a kde se předpokládá existence soudů; je zvláštní, že se všemi těmito výhodami na vaší straně můžete vést válku proti ubohému bezbrannému černochovi. Víte, že nemáme žádné peníze, žádné železnice, žádné telegrafy, žádné výhody, a přesto se nám děje všelijaké bezpráví. Víte, že černí obyvatelé této země vás na základě vašeho vzdělání a výhod uznávají za své nadřízené…

Můžete nás vyhnat, pánové, ale pevně věřím, že toho jednou budete litovat. Černoch nemůže chránit zemi, když země nechrání jeho; a kdyby zítra došlo k válce, nepozvednu mušketu, abych bránil zemi, kde je mi upíráno mužství. V Georgii je módní, když je třeba vykonat těžkou práci, aby běloch seděl v klidu, zatímco černoch dělá práci; ale, pane, řeknu tolik barevným mužům v Georgii, protože kdybych byl zabit v tomto tažení, možná nebudu mít příležitost jim to říct jindy: Nikdy nehněte prstem ani nezvedněte ruku na obranu Georgie, dokud Georgia neuzná, že jste muži, a nedá vám práva náležející mužství. Plaťte však daně, poslouchejte všechny příkazy svých zaměstnavatelů, nechte si dobře poradit od přátel, poctivě pracujte, vydělávejte si poctivě na živobytí a svým chováním prokažte, že umíte být dobrými občany.

Pokračujte ve svém útlaku. Babylon padl. Kde je Řecko? Kde je Ninive? A kde je Řím, paní říše světa? Proč dnes stojí v rozbitých fragmentech po celé Evropě? Protože ji zabil útlak. Každý čin, kterého se dopouštíme, je jako koule na noze. Když člověka prokleješ, odrazí se to prokletí na tebe; a když člověku požehnáš, požehnání se ti vrátí; a když člověka utlačuješ, odrazí se i útlak. Kde jste kdy slyšeli, že by se čtyři miliony svobodných lidí řídily zákony, a přitom se na jejich tvorbě nijak nepodílely? Prohledejte záznamy světa a nenajdete žádný příklad. „Vlády odvozují svou spravedlivou moc od souhlasu ovládaných.“ Jak se opovažujete vytvářet zákony, podle nichž budete soudit mě, mou ženu a děti, a upírat mi hlas při tvorbě těchto zákonů? Vím, že můžete zřídit monarchii, autokracii, oligarchii nebo jakýkoli jiný druh okracie, který se vám zlíbí, a že můžete prohlásit za panovníka, koho se vám zlíbí; ale řekněte mi, pane, jak mě můžete obléci do větší moci než jiného, kde jsou všichni panovníky stejně? Jak můžete tvrdit, že máte republikánskou formu vlády, když děláte takové rozdíly a vydáváte takové prohibitivní zákony?“

Pánové hodně mluví o tom, že si černoši „nestaví žádné pomníky“. Mohu pánům říci jednu věc: totiž že jsme mohli stavět pomníky z ohně, dokud probíhala válka. Mohli jsme vypálit vaše lesy, vaše stodoly a ploty a povolat vás domů. Udělali jsme to? Ne, pane! A dej Bůh, aby to černoch nikdy neudělal, ani neudělal nic jiného, co by zničilo dobré mínění jeho přátel. Žádný epiteton pro nás teď není dostatečně hanlivý. Viděl jsem, pane, že jsme postavili pomník poslušnosti, úcty a sebeovládání, který přetrvá déle než egyptské pyramidy.

Jsme pronásledovaný národ. Luther byl pronásledován, Galileo byl pronásledován, dobří lidé ve všech národech byli pronásledováni, ale pronásledovatelé byli potomkům předáni s hanbou a potupou. Pokud tento návrh zákona schválíte, nikdy ve svém životě nedosáhnete toho, aby Kongres omilostnil nebo osvobodil dalšího rebela. Panu Toombsovi a dalším předním mužům Georgie tím určíte věčné zbavení občanských práv. Možná si myslíte, že si děláte čest, když nás vyháníte z této sněmovny, ale až odejdeme, uděláme to jako Wickliffe a Latimer. Zapálíme pochodeň pravdy, která nikdy nezhasne dojem, který se roznese po celé zemi, až si lidé v duchu představí tyto ubohé černochy ve všech částech této jižanské země, jak se hlásí o svá práva. Když nás vyloučíte, uděláte z nás navždy své politické nepřátele a už nikdy nenajdete černocha, který by volil demokratický lístek; neboť, k tomu mi dopomáhej Bůh, projdu celou zemi, kde se najde člověk mé rasy, a budu mu radit, aby se vyvaroval demokratické strany. Spravedlnost je velkým učením, kterému učí Bible. Boží věčná spravedlnost je založena na Pravdě a člověk, který odstupuje od spravedlnosti, odstupuje od ‚Ruth a nemůže dosáhnout toho, aby jeho zásady zvítězily.

Teď jsem, pane předsedo, řekl vše, co mi můj fyzický stav dovolí. Ačkoli jsem slabý a nemocný, nemohl bych zde pasivně sedět a dívat se, jak jsou jednou ranou zničena posvátná práva mé rasy. Jsme v poněkud podobném postavení jako slavná „lehká brigáda“, o níž Tennyson říká, že měla

děla napravo od sebe, děla nalevo od sebe, děla před sebou, salvy a hromy.

Doufám, že naše ubohá, utlačovaná rasa bude v tomto období zkoušky jednat dobře a moudře a že se za všech okolností zachová trpělivě a rozvážně.

Můžete nás, pánové, dnes svými hlasy vyhnat, ale až to budete dělat, pamatujte, že na nebesích je spravedlivý Bůh, jehož vševidoucí oko vidí stejně činy utlačovatele i utlačovaného a který navzdory machinacím bezbožníků nikdy nepřestane hájit věc Spravedlnosti a posvátnost svého vlastního díla.