Výzkumníci z oddělení revmatologie, ortopedie a dermatologie zkoumali celou populaci Tchaj-wanu (23 milionů), kde je dna nejrozšířenější na světě. Výsledky byly právě publikovány v revmatologickém časopise Annals of the Rheumatic Diseases.

Zkoumáním 4,2 milionu identifikovatelných rodin vědci zjistili přesvědčivé důkazy o tom, že se toto onemocnění shlukuje v rodinách, přičemž zvýšené riziko hrozí lidem, jejichž příbuzní prvního a druhého stupně trpí dnou.

Dna je druh zánětlivé artritidy s náhlým nástupem akutní bolesti, zarudnutí a otoku v periferních kloubech, nejčastěji v kloubu palce u nohy. Je způsobena ukládáním krystalů monosodného urátu, což souvisí s vysokou hladinou kyseliny močové v krvi. Vzniklá akutní artritida a bulky v okolí kloubu způsobují invaliditu v důsledku bolesti a ztráty funkce kloubu.

Roste také počet důkazů o tom, že dna není jen onemocněním kloubů, ale že je také spojena se závažnými kardiovaskulárními (srdeční infarkt, mozková mrtvice) a ledvinovými onemocněními (selhání ledvin).

Předchozí studie naznačovaly, že dna se často vyskytuje v rodinách, což je nepřímý důkaz o roli genetických faktorů v příčinné souvislosti. Jedna z nedávných klasických dvojčatových studií však paradoxně zjistila silnou dědičnost pro vysokou hladinu kyseliny močové, ale žádný důkaz o dědičnosti u dny.

Vedoucí výzkumný pracovník projektu, Dr. Chang Fu Kuo, uvedl:

Vedoucí výzkumný pracovník projektu, dr: „Naše výsledky potvrzují klinické přesvědčení, že dna se silně shlukuje v rodinách. Na Tchaj-wanu je riziko, že jedinec s jakýmkoli příbuzným prvního stupně bude trpět dnou, přibližně dvakrát vyšší než u běžné populace.

„Riziko se zvyšuje s počtem postižených příbuzných prvního stupně. Mít bratra-dvojče s dnou s sebou nese 8násobné riziko, zatímco mít rodiče nebo potomka s dnou má 2násobné riziko. Studie také ukazuje, že kromě genetického rizika hrají v etiologii dny podstatnou roli sdílené faktory prostředí. Vliv faktorů prostředí a genetických faktorů na riziko dny se liší u mužů a žen. Genetické faktory přispívají u mužů jednou třetinou a u žen jednou pětinou.“

Prof. Michael Doherty, vedoucí akademické revmatologie, dodal: „Zjistili jsme důkazy o tom, že v rámci rodin se na predispozici ke dně podílejí jak sdílené faktory prostředí, tak genetické faktory, přičemž faktory prostředí přispívají k vyššímu poměrnému riziku. V patogenezi dny hrají roli jak genetické faktory, tak faktory prostředí. Mít postiženého člena rodiny zvyšuje riziko, ale část rizika pochází z modifikovatelných sdílených faktorů prostředí, jako je strava a životní styl.“

Zjištění této studie otevírají nové otázky pro budoucí výzkum. Zejména je zapotřebí rozsáhlé genetické profilování k nalezení genů náchylnosti. Velmi užitečné budou další epidemiologické studie, a to i v jiných zemích, zaměřené na identifikaci „sdílených faktorů prostředí“ v rámci rodin, které přispívají k riziku dny.