Emanuel Lasker byl druhým oficiálním mistrem světa v šachu, kterému kraloval rekordních 27 let poté, co v roce 1894 porazil prvního mistra světa Wilhelma Steinitze.

Statistik Jeff Sonas ze společnosti Chessmetrics píše: „Pokud se podíváte na celou kariéru hráčů, existuje značné množství statistických důkazů, které podporují tvrzení, že Emanuel Lasker byl ve skutečnosti nejdominantnějším hráčem všech dob.“ http://en.chessbase.com/post/the-gr… Podle Sonasových výpočtů byl Lasker v letech 1890-1926 hráčem číslo 1 na světě celkem 24,3 roku.

Pozadí

Narodil se v tehdejším Berlinchenu (doslova „malý Berlín“) v Prusku, což je dnes Barlinek v Polsku. V roce 1880 začal chodit do školy v Berlíně, kde žil se svým starším bratrem Bertholdem Laskerem, který studoval medicínu a který ho naučil hrát šachy. Podle analýzy Chessmetrics patřil Berthold na počátku 90. let 19. století mezi deset nejlepších hráčů světa.

Turnaje

Brzy poté, co Lasker získal abiturientský titul v Landsbergu an der Warthe, dnes polském městě Gorzow Wielkopolski, přišel první turnajový úspěch mladíka, když vyhrál každoroční Zimní turnaj kavárny Kaiserhof 1888/89, když vyhrál všech 20 partií. Brzy poté remizoval na turnaji druhé divize šestého kongresu DSB v Breslau s Emilem von Feyerfeilem 12/15 (+11 -2 =2), přičemž von Feyerfeila porazil v play-off o jednu partii.* Také v roce 1889 obsadil na amsterdamském turnaji „A“ (silnější) druhé místo s výsledkem 6/8 (+5 -1 =2) za Amosem Burnem, před Jamesem Masonem a Isidorem Gunsbergem, dvěma nejsilnějšími hráči té doby. V roce 1890 skončil ve Štýrském Hradci třetí za Gyulou Makovetzem a Johannem Hermannem Bauerem, v berlínském turnaji se pak dělil o první cenu se svým bratrem Bertholdem. Na jaře 1892 vyhrál dva turnaje v Londýně, druhý a silnější z nich bez jediné prohrané partie. V New Yorku 1893 vyhrál všech třináct partií, což byl jeden z mála významných turnajů v historii, v nichž hráč dosáhl perfektního výsledku. Článek na Wikipedii: Po zisku titulu Lasker odpověděl svým kritikům, kteří se domnívali, že titul získal neprověřený hráč proti stárnoucímu mistrovi, tím, že byl na čele všech turnajů před první světovou válkou, včetně vítězství v Petrohradě 1895-96, Norimberku 1896, Londýně 1899, Paříži 1900 před Harrym Nelsonem Pillsburym (o dva body se skóre +14 -1 =1), Trenton Falls 1906 a Petrohradě 1914. Dále obsadil 3. místo v Hastingsu 1895 (k tomuto poměrně špatnému výsledku pravděpodobně došlo během rekonvalescence poté, co téměř zemřel na tyfus), 2. místo v Cambridge Springs 1904 a =1. místo na Čigorinově memoriálu v Petrohradě 1909. V roce 1918, několik měsíců po válce, Lasker zvítězil ve čtyřúhelníkovém turnaji v Berlíně před Akibou Rubinsteinem, Carlem Schlechterem a Siegbertem Tarraschem.

Po ztrátě titulu v roce 1921 se Lasker udržel v čele žebříčku hráčů, když zvítězil v Maehrisch-Ostrau (1923) před Richardem Retim, Ernstem Gruenfeldem, Alexejem Sergejevičem Selezňovem, Saviellym Tartakowerem a Maxem Euwem. Naposledy vyhrál turnaj v New Yorku 1924, kde získal 80 % a skončil o 1,5 bodu před Josém Raulem Capablancou, následován Alexandrem Alechinem a Frankem Jamesem Marshallem. V roce 1925 obsadil v Moskvě 2. místo za Jefimem Bogoljubovem a před Capablancou, Marshallem, Tartakowerem a Carlosem Torre Repettem. Následovala dlouhá šachová pauza způsobená jeho úmyslem odejít do šachového důchodu, ale v roce 1934 se znovu objevil ve vrcholovém šachu a v Curychu obsadil 5. místo za Alechinem, Euwem, Salomonem Florem a Bogoljubovem a před Ossipem Bernsteinem, Aronem Nimzowitschem a Gideonem Stahlbergem. V Moskvě v roce 1935 skončil Lasker na neporazitelném třetím místě, půl bodu za Michailem Botvinnikem a Flohrem a před Capablancou, Rudolfem Spielmannem, Iljou Abramovičem Kanem, Grigorijem Levenfišem, Andrejem Lilienthalem a Vjačeslavem Ragozinem. Reuben Fine označil výkon 66letého Laskera za „biologický zázrak“. V roce 1936 se Lasker umístil v Moskvě na 6. místě a kariéru ukončil později téhož roku v Nottinghamu, když obsadil =7. místo s 8,5/14 (+6 -3 =5), přičemž jeho partie posledního kola byla následující stylovou výhrou: Lasker vs C. H. Alexander, 1936.

Zápasy

Zápasy bez titulu V roce 1889 začala jeho dlouhá zápasová kariéra, která skončila až po vzdání se titulu v roce 1921. Vyhrál téměř všechny své zápasy, kromě několika remízových minizápasů, včetně remízového zápasu play-off na jednu partii proti svému bratru Bertholdovi v Berlíně v roce 1890, prohrál pouze exhibiční zápasy s Michailem Čigorinem, Carlem Schlechterem a Marshallem a zápas na jezdce s Nellie Showalterovou, manželkou Jacksona Showaltera. V roce 1889 porazil Curta von Bardelebena (+1 =2) a v letech 1889-90 porazil Jacquese Miesese (+5 =3). V roce 1890 porazil Henryho Edwarda Birda (+7 -2 =3) a Nicholase Theodora Miniatiho (+3 =2 -0) a v roce 1891 Francise Josepha Leeho (+1 =1) a Bertholda Englische (+2 =3). V letech 1892 a 1893 se Lasker dostal do tempa před zápasem o titul se Steinitzem a podruhé porazil Birda (5:0) Lasker – Bird (1892) , Joseph Henry Blackburne (+6 =4), Jackson Whipps Showalter (+6 -2 =2) a Celso Golmayo Zupide (+2 =1). V roce 1892 Lasker absolvoval turné a sehrál řadu minizápasů s předními hráči šachových klubů na Manhattanu, v Brooklynu a ve Franklinu. V Manhattanském šachovém klubu sehrál sérii zápasů na tři partie, v nichž porazil Jamese Moora Hanhama, Gustava Simonsona, Davida Grahama Bairda, Charlese B. Isaacsona, Alberta Hodgese, Eugena Delmara, Johna S. Ryana a Johna Washingtona Bairda, z 24 partií, které s těmito hráči sehrál, jich 21 vyhrál, jednu prohrál s Hodgesem a po jedné remizoval se Simonsonem a Delmarem. V Brooklynském šachovém klubu sehrál Lasker dva minizápasy po dvou partiích, přičemž v každém z nich zvítězil proti Abelu Edwardu Blackmarovi a Williamu M. De Visserovi a remizoval první partii nedokončeného zápasu s Philipem Richardsonem. Rok 1892 zakončil Lasker ve Franklin Chess Clubu sehráním pěti minizápasů po dvou partiích proti jeho předním hráčům, přičemž vyhrál každou partii proti Dionisiovi M Martinezovi, Alfredu K Robinsonovi, Gustavu Charlesi Reichhelmovi a Hermannu G Voigtovi a remizoval zápas (+1 -1) s Walterem Pennem Shipleym. Shipley nabídl peněžní prémie, pokud bude moci stanovit zahájení, a Lasker výzvu přijal, zahrál obranu dvou jezdců a vyhrál ve 38 tazích, zatímco ve druhé partii Shipley vyhrál jako černý ve 24 tazích proti Laskerovi hrajícímu bílou koncovku vídeňského gambitu, Steinitzova varianta (Opening Explorer). Shipley, který Laskera i Steinitze považoval za své přátele, se zasloužil o uspořádání filadelfské části zápasu Lasker-Steinitz, tedy partií č. 9, 10 a 11. O 29 let později byl Shipley také rozhodčím Laskerova zápasu o titul s Capablancou. V letech 1892-3 Lasker sehrál a vyhrál i některé další zápasy s méně významnými hráči, například s Andresem Clemente Vazquezem (3-0), A Poncem (křestním jménem Albert) (2-0) a Alfredem K Ettlingerem (5-0). V roce 1893 také paní Nellie Showalterová, manželka Jacksona Showaltera a jedna z předních hráček v USA, porazila Laskera 5-2 v zápase, v němž dostala šanci Knight.

Tyto zápasy posunuly Laskera do popředí šachového dění a poté, co mu Tarrasch odmítl zápas, porazil v roce 1894 Steinitze a získal titul mistra světa poté, co v New Yorku 1893 rozházel pole. V době, kdy byl mistrem světa, sehrál Lasker několik netitulových zápasů, z nichž nejstarším byl exhibiční zápas na šest partií proti Čigorinovi v roce 1903, který prohrál 2,5-3,5 (+1 -2 =3); zápas byl zamýšlen jako přísná zkouška rýžového gambitu, který byl stanoveným zahájením v každé partii. Uprostřed svých čtyř obhajob titulu, které se konaly v letech 1907 až 1910, sehrál Lasker v roce 1908 zřejmě krátký tréninkový zápas proti Abrahamu Speijerovi (+2 =1), který vyhrál. Také v roce 1908 sehrál další testovací zápas Riceovým gambitem, tentokrát proti Schlechterovi, a opět prohrál, tentokrát 1:4 (+0 =2 -3), což zřejmě vedlo k přehodnocení Riceova gambitu jako reálné zbraně.** V roce 1909 remizoval krátký zápas (2 výhry 2 prohry) s Davidem Janowskim a o několik měsíců později spolu sehráli delší zápas, který Lasker snadno vyhrál (7 výher, 2 remízy, 1 prohra). Lasker přijal odvetný zápas a v roce 1910 spolu sehráli zápas o titul (podrobnosti níže). V roce 1914 remizoval v exhibičním zápase na 2 partie s Bernsteinem (+1 -1) a v roce 1916 porazil Tarrasche v dalším, zjevně netitulovém zápase poměrem 5,5-0,5. V roce 1916 se mu podařilo zvítězit v zápase o titul. Poté, co Lasker v roce 1921 přišel o titul, není známo, že by sehrál další zápas, až do roku 1940, několik měsíců před svou smrtí, kdy prohrál exhibiční zápas na dvě partie (=1 -1) s Marshallem. Na rok 1925 byl plánován zápas mezi Dr. Laskerem a Dr. Vidmarem, k němuž však nedošlo.***

Souboje o titul mistra světa Zápas o titul mistra světa Steinitz – Lasker (1894) se hrál v New Yorku, Philadelphii a Montrealu. Lasker zvítězil s 10 výhrami, 5 prohrami a 4 remízami. Lasker vyhrál také odvetný zápas o titul mistra světa Lasker – Steinitz (1896), který se hrál v Moskvě, s 10 výhrami, 2 prohrami a 5 remízami. V době, kdy byla hvězda Rudolfa Rezso Charouska na vzestupu, byl Lasker přesvědčen, že si s maďarským mistrem nakonec zahraje zápas o titul; bohužel Charousek v roce 1900 ve věku 26 let zemřel na tuberkulózu, než se tak mohlo stát. Jak se ukázalo, dalších 11 let až do zápasu Lasker – Marshall (1907), který se hrál v New Yorku, Philadelphii, Washingtonu, Baltimoru, Chicagu a Memphisu, už žádné mistrovství světa nehrál. Lasker v něm snadno zvítězil a zůstal neporažen s 8 výhrami a 7 remízami.

Po delším období poněkud napjatých vztahů v důsledku Tarraschova odmítnutí Laskerovy nabídky k zápasu Lasker přijal Tarraschovu výzvu k boji o titul a v Düsseldorfu a Mnichově se hrál Zápas o titul mistra světa Lasker – Tarrasch (1908), v němž Lasker zvítězil s 8 výhrami 3 prohrami a 5 remízami. V roce 1910 byl Lasker blízko ztrátě titulu, když v desáté a poslední partii zápasu o titul mistra světa Lasker – Schlechter (1910) (zápas se hrál ve Vídni a Berlíně) prohrával o celý bod; Schlechter měl výhodu a několikrát mohl partii snadno zremizovat, nicméně usiloval o výhru a nakonec chyboval v dámské koncovce, čímž se vzdal vedení v zápase a umožnil Laskerovi udržet titul. O několik měsíců později v zápase o titul mistra světa Lasker – Janowski (1910), který se hrál v Berlíně, Lasker naposledy úspěšně obhájil svůj titul, když zvítězil s 8 výhrami a 3 remízami.

V roce 1912 se Lasker a Rubinstein dohodli na sehrání zápasu o titul mistra světa na podzim 1914, ale zápas byl zrušen, když vypukla první světová válka. Válka oddálila všechna další jednání o titulu, až se Lasker nakonec vzdal titulu po odstoupení ze zápasu o titul mistra světa Lasker – Capablanca (1921) v Havaně, když prohrával o čtyři partie.

Život, odkaz a svědectví

Laskerova delší absence v šachu byla způsobena jeho dalšími aktivitami, včetně matematiky a filozofie. Poslední léta 19. století strávil psaním doktorátu. V letech 1902-1907 hrál pouze v Cambridge Springs a využíval svého pobytu v USA. Právě v tomto období zavedl pojem primárního ideálu, který odpovídá neredukovatelné variety a hraje podobnou roli jako prvočísla v prvočíselném rozkladu celého čísla. Větu o primárním rozkladu pro ideál polynomiálního kruhu v termínech primárních ideálů dokázal v článku Zur Theorie der Moduln und Ideale publikovaném v 60. svazku Mathematische Annalen v roce 1905. Komutativní kruh R se nyní nazývá „Laskerův kruh“, jestliže každý ideál R lze reprezentovat jako průnik konečného počtu primárních ideálů. Laskerovy výsledky o rozkladu ideálů na primární ideály byly základem, na němž Emmy Noether vybudoval abstraktní teorii, která rozvinula teorii prstenů ve významné matematické téma a poskytla základy moderní algebraické geometrie. Zásadní význam pro rozvoj moderní algebry měla Noetherova Idealtheorie in Ringbereichen (1921), která zobecnila Laskerovy výsledky tím, že podala rozklad ideálů na průsečíky primárních ideálů v libovolném komutativním kruhu s vzestupnou řetězovou podmínkou.****

Po ztrátě titulu Lasker trávil značnou část času hraním bridže a hodlal odejít do důchodu. V polovině třicátých let se však k šachům vrátil, protože potřeboval získat peníze poté, co mu nacisté zabavili majetek a životní úspory. Po turnaji v Moskvě v roce 1936 byli Laskerovi vyzváni, aby zůstali, a Emanuel přijal pozvání stát se členem Moskevské akademie věd a pokračovat ve studiu matematiky, přičemž on i jeho žena Marta se v Moskvě usadili natrvalo. V této době se také vzdal svého německého občanství a přijal občanství sovětské. Ačkoli Stalinovy čistky přiměly Laskerovy v roce 1937 k emigraci do USA, není jasné, zda se sovětského občanství vůbec zřekli.

Lasker se přátelil s Albertem Einsteinem, který napsal úvod k posmrtně vydané biografii Emanuel Lasker, život šachového mistra od Dr. Jacquese Hannaka (1952), kde píše: Emanuel Lasker byl bezpochyby jedním z nejzajímavějších lidí, které jsem v pozdějších letech poznal. Musíme být vděčni těm, kteří pro tuto i následující generace sepsali příběh jeho života. Je totiž jen málo mužů, kteří se vřele zajímali o všechny velké lidské problémy a zároveň si zachovali tak jedinečnou nezávislost své osobnosti.

Lasker vydal několik šachových knih, ale protože byl také matematikem, teoretikem her, filozofem a dokonce i dramatikem, vydal knihy ze všech těchto oborů, s výjimkou hry, která byla uvedena pouze jednou. V mládí rodiče rozpoznali jeho potenciál a poslali ho studovat do Berlína, kde se poprvé naučil hrát vážně šachy. Po maturitě studoval matematiku a filozofii na univerzitách v Berlíně, Göttingenu a Heidelbergu. Lasker zemřel v nemocnici Mount Sinai v New Yorku v roce 1941 ve věku 72 let a byl pohřben na hřbitově Beth Olom v Queensu. Zůstala po něm manželka a sestra Lotta. 6. května 2008 byl Dr. Lasker mezi prvními 40 německými sportovci zvolen do „Síně slávy německého sportu“.

******

„Není možné se od něj mnoho naučit. Člověk může jen stát a žasnout.“ – <Max Euwe> Euwe prohrál všechny tři své partie s Laskerem, což je nejvyrovnanější výsledek mezi dvěma mistry světa.

„Můj šachový hrdina“ – <Viktor Korčnoj>

„Největším z mistrů byl samozřejmě Emanuel Lasker“ – <Michail Tal>

„Lež a pokrytectví na šachovnici dlouho nepřežijí. Tvůrčí kombinace obnažuje domněnku lži, zatímco nemilosrdná skutečnost, vrcholící šachem, popírá pokrytce.“ – Šachy. – <Emanuel Lasker>

*******

* E von Feyerfeil vs Lasker, 1889** http://www.chesshistory.com/winter/… *** Uživatel: Karpova: Emanuel Lasker (kibitz #1449)

Poznámky Lasker hrál v následujících konzultačních šachových týmechEm. Lasker / MacDonnell, Lasker / Taubenhaus, Em. Lasker / Maroczy, Em. Lasker / I Rice, Em. Lasker / Barasz / Breyer, Lasker / Pillsbury, Lasker / Čigorin / Marshall / Teichmann, Emanuel Lasker / William Ward-Higgs, Emanuel Lasker / Heinrich Wolf, Emanuel Lasker / Hermann Keidanski & Emanual Lasker/ L Lasek.

Článek na Wikipedii: Emanuel Lasker
http://www.chessbase.com/newsdetail…