Dnes se podíváme do nitra velkého vynálezce a najdeme malého chlapce, který si hraje na válku. Technická fakulta Houstonské univerzity uvádí tento seriál o strojích, které zajišťují chod naší civilizace, a o lidech, jejichž vynalézavost je vytvořila.

Na konci minulého století se americký vynálezce Hiram Maxim představil policii v ruském Petrohradě. Chtěl tam carovi prodat svůj nový kulomet Maxim.

„Jmenujete se Hiram. Jste Žid,“ řekl policista.

„Nejsem. Moji lidé byli puritáni,“ řekl Maxim.

„Tak jaké je vaše náboženství?“ „Ano,“ odpověděl Maxim.

„Nikdy jsem žádné nepotřeboval,“ vyhrkl Maxim.

„No, v Rusku přece nikdo nemůže zůstat bez náboženství!“ „To je pravda,“ řekl Maxim.

„Dobrá,“ odpověděl Maxim, „zapište si mě jako protestanta.“ „Ne,“ odpověděl Maxim.

„A tak,“ vypráví, „jsem se stal protestantem.“

„Tak jsem se stal protestantem.“

Nyní se stal protestantem a Maxim se stal učitelem v nedělní škole. Mezitím však prodal obrovské množství svých zbraní do Ruska. Rusko brzy vstoupilo do války s Japonskem, a jak nám Maxim hrdě vypráví, „více než polovina Japonců zabitých v pozdní válce byla zabita malou pistolí Maxim“.

Maxim se narodil v roce 1840 ve státě Maine. K vynalézání ho to táhlo již od raného věku. Pracoval s plynovým osvětlením, poté s elektřinou. Elektrické osvětlovací systémy vyvinul ještě před Edisonem.

V roce 1883 mu jeden přítel řekl: „Pověs tu svou elektřinu na hřebík. Jestli chceš zbohatnout, vynalez něco, co pomůže těm hloupým Evropanům, aby se rychleji zabíjeli!“.

Maxim se touto radou řídil. Do roku 1885 vynalezl první jednohlavňový kulomet. Tento „Maxim Gun“ vystřelil 666 ran za minutu a změnil válčení. Rusko-japonská válka byla bouřlivým varováním před masakrem, kterého jsme byli svědky o deset let později v první světové válce.

Pistole Maxim (a ještě odpornější zbraně, které následovaly) udělaly společnosti Maxim jméno. Také mu vynesly anglický rytířský titul. V té době už byl anglickým občanem a přítelem královské rodiny.

Raná pistole Maxim. Z časopisu Harper’s Magazine z roku 1888
Ale zbraně byly jen další přestupní stanicí pro velmi plodnou mysl. V roce 1891 začal Maxim pracovat na obrovském létajícím stroji. Poháněly ho dva parní stroje jeho vlastní konstrukce o výkonu 180 koní. Byl to dvouplošník s rozpětím křídel přes 100 stop.

Používal zádržné lišty, aby se letadlo při zkušebních letech neodlepilo od země na více než několik stop. V roce 1894 se pilot skutečně vznesl do vzduchu – pak havaroval a letadlo poškodil.

Maxim poté ztratil zájem. Později prohlásil, že se mu jako prvnímu podařilo odlepit člověka od země. Přál si, aby měl jeden z nových spalovacích motorů a postavil menší letadlo. To ovšem o devět let později udělali bratři Wrightové.

Jedním z Maximových posledních vynálezů byl účinný bronchiální inhalátor. Kritici mu vyčítali, že opustil válečné stroje a začal pracovat na lékařských nostrifikátorech. Maxim se proti tomu ohradil.

Celý Maximův život byl totiž válečnou hrou na prázdno. Pro něj a generály a knížata, s nimiž běhal, nebyla válka o nic skutečnější než stát se protestantem. Byl až do konce geniálním malým chlapcem ve hře.

Jsem John Lienhard z Houstonské univerzity, kde se zajímáme o to, jak pracují vynalézavé mysli.

(Tematická hudba)

Maxim, H., Můj život. Londýn: Methuen & Co., Ltd., 1915.

Angelucci, E., Světová encyklopedie civilních letadel. New York: Crown Publishers, Inc. 1982, s. 38-40.

Hogg, I., Zbraně, které změnily svět. New York: Arbor House, 1986, s. 22-25.

Více o Maximově letadle viz díl 210.

Pro obrázek v plné velikosti klikněte na náhled výše
Z časopisu Century Magazine z ledna 1895

Z časopisu Century Magazine z ledna 1895
Parní kotel pro Maximův letoun

The Engines of Our Ingenuity is Copyright © 1988-1997 by John H. Lienhard. Předchozí epizoda | Vyhledávání epizod | Rejstřík | Domů | Další epizoda